Zlomený král ✔

18. Konečné rozhodnutí

,, Půjdeme spát. Zítra si promluvíme o všem."

S těmito slovy si mě na sebe přitiskl a ihned usnul. 

-Lachlain's POV-

Ráno bylo ještě horší než noc. Jasmine se mnou jen sotva mluvila, spíše bych dal přednost možnosti, že vyhledávala samotu. Viděl jsem jí na očích zachmuřenost, avšak kdykoli jsem se na to zeptal, neodpověděla. Nechtěl jsem riskovat další hádku mezi námi, a tak jsem raši pouze mlčel a v tichosti jí pozoroval.

,, Můžeš toho nechat?" rázně pochodovala po místnosti a vypadala nervózně. Zavrtím hlavou na znamení nesouhlasu a dále jí pohledem přejížím po její tváři. Kdybych jí alespoň viděl do očí, mohl bych se něco pokusit odhadnout, sic oči vám toho mnoho prozradí.

,, Tak fajn. Co je?" nevrle se na mě otočila a založila si ruce na hrudi.

,, Neměl bych se na to spíše ptát já?"

,, Na co?"

,, Co je s tebou, Jasmine? Celou dobu tady pochoduješ, jako kdyby ses chystala do války, zabíjela už jen pouhými slovy, ale jakmile se tě na něco zeptám, najednou mlčíš. Nemám snad právo znát, co s tebou je?! Ksakru ženská, tahle situace, kdy nevím, co s tebou je, mě vytáčí do nepříčetna. Chci vědet, jestli ti někdo ublížil, nebo něco podobného ." zavrčím a setkám se s jejím pohledem. Doslova na mě zírala, což jí s radostí oplatím.

,, Nic mi není." jestli si myslí, že tomu budu věřit, tak se holčička pěkně mýl. Zvednu se ze sedačky, na níž jsem předtím seděl a přejdu k ní. Má ruka okamžitě vyhledá její pas, za něž si jí přitáhnu na tělo. Obličeje máme pouze několik centimetrů od sebe, takže se mi naskytl perfektní výhled na její mírně naštvaný pohled v očích. ,, A teď už mi to řekneš?" 

,, Ne."

,,Ne?" Nakloním hlavu na stranu a rty se mi zvlní do úšklebku, když jí chytnu do náruče a nesu k sedačce. Je to jen pár dlouhých kroků, než ji na ní pokládám. Očekával jsem, že se bude vzpírat, ale že od ní dostanu pěstí jsem nečekal. Na několik okamžiků se mi zatemní před očima a tiše syknu bolestí.

,, Tohle si odneseš, Jasmine..." prudce otevřu oči a nechám Sebastiana nachvilku převzít kontrolu. Stačilo mi těch pár sekund, kdy jsem mlhavě viděj její vyděšený výraz, abych se donutil ho znovu zatlačit za pozadí, za což se mi v hlavě ozvalo jeho varovné vrčení. Posadím se a přitáhnu si svou spřízněnou duši na klín obličejem k sobě. Unaveně zabořím hlavu do jejího krku a vdechnu nasládlý pach. ,, Proč mě od sebe neustále odháníš? Už ani nevím, zda mám sílu se za tebou neustále hnát.  Avšak nemysli si, že tě nechám jít, to nikdy. jsi moje a mou navždy zůstaneš."

,, Ale... vždyť vlci, myslím spřízněné duše mají mezi sebou... ehm... nějaké věci, ne? A to my nemáme..." zmateně se rozhlížela po místnosti a vypadalo to tak, že se dívala na vše, jen ne na mě. Tiše jsem se zasmál a tím upoutal její pozornost. ,, C... co?" obořila se na mě, avšak tváře jí mírně zrůžověly.

,, Máme, má malá Jamine. Máme." skloním se k jejímu uchu a několik sekund jen naslouchám jejímu zrychlenému dechu a tepu srdce. ,, Ty krásné otlačky zubů na tvém krku, jsou mé. Označil jsem si tě již první den, co jsme se potkali..."

-Jasmine's POV-

,, ...Jsi má již od našeho prvního setkaní." aniž bych o tom věděla, moje ruka vystřelí a zasáhne jeho tvář. Chci se zvednout, odejít od něj co nejdál, ale můj plán je překazen jeho silným stiskem.

,, Tohle už nikdy nedělej, je ti to jasné!?" ocitám se na sedačce pod ním. Doopravdy jsem chtěla odejít, no byl tu jeden vcelku podstatný háček. A jak se ukázalo, ten háček byl bohužel až moc živý, z masa a kostí a neskutečný parchant.

,, Pusť mě, ty idiote!" zavrčím, vytočená k nepříčetnosti jeho chováním. Pokud budu mít možnost v nejbližích minutách utéct k Talonovi, udělám to. Jsem si jistá, že se u něj budu mít o mnoho lépe, než tady. ,, Nebudu to opakovat, Lachlaine." místo nějaké odpovědi se na mě přitiskl, váha jeho těla dopadla na to mé. Zajíknu se a mírně zachvěju. Nejradši bych to pitomé pouto rozdrásala, aby to na mě takhle... Zarazím se při zvukujeho hlasu vyslovujíc mé jméno. Hlavu mi položí na rameno a zdá se, jako kdyby se chtěl z nějakého důvodu uklidnit.

,, Proč se pořád hádáme?" otázka vycházejíc z jeho úst mi zní v hlavě.

,, Vím já?" výstižná, avšak vše říkajíc věta. Mírně zavrčel a odtáhl se. ,, Zahráváš si se mnou? Baví tě to?" neodpovím, jen mu fouknu vzduch do tváře. Když už se chystám k odpovědi, umlčí mě jeho rty, jež se přitisknou na mé. Jiskřičky mi tančí po kůži a já v ten moment proklínám to zatracené pouto, které mě k němu přitahuje. Krev se mi v žilách rozhořela neznámou touhou, avšak já jí potlačila odstrčením jeho silného těla. Zmateně na mě hleděl.

,, Tohle nemůžeme..."

,, Naopak. Můžeme a chceme. " přiblížil se a sklonil k mému uchu. ,, Oba."

,, Tak to určitě ne. Nedělej si plané představy, vlku, a nech mě jít." zvolím jinou taktiku a káravě ho plácnu po rameni. Přísahala bych, že tím pohledem, který mi daroval, by dokázal zabíjet. Nakonec si jen potichu povzdychl a slezl ze mě.

Zvažovala jsem, zda odejít teď, a nebo ještě čekat. Tak, jako tak na mě bude naštvaný. Pohlédnu jeho směrem a naskytne se mi příležitost vidět ho, jak zamyšleně hledí na jednu ze stěn. Sleduji směr jeho pohledu a zastavím se na obrazu, znázorňující divoké severské lesy. Pomalu se otočím a co nejpotiššeji vyjdu z místnosti.

Mé kroky směřovaly k Talonovému pokoji. Zaklepu a vstoupím. Zarazím se, když ho tu nenajdu. Projdu přes pokoj a vyjdu zpět na chodbu. Z velké dálky uslyším praskání větví v lese. Něco mi říkalo, že tam mám jít, něco mě volalo.

Bezmyšlenkovitě se tím směrem rozeběhnu a vběhnu jako smyslů zbavená na malou paseku. Osoba, která se tam nachází, musí jistě být důvodem toho, jak mě to k lesu táhlo. Jako při našem minulém setkání má na sobě šaty až na zem. Látka vydá známý šustivý zvuk, když se osoba pohne.

,, Bohyně..."

,, Dítě, ráda tě znovu vidím. Doufám,  že jsi si to rozmyslela a nabídku přijmeš." cítila jsem na sobě upřený pohled.

,, Jasmine! Nedělej to, ať je to cokoli!" ozve se výkřik a o chvíli později mě Lachlain schová za své tělo.

,, Jak se rozhodneš, dítě?"

,, S ničím souhlasit nebude!" Lachlain se napne a zatne svaly.

,, Nepokoušej mou trpělivost,  vlku. Jsem si zdaleka jistá, že se dokáže rozhodnout bez tvé pomoci." Bohyně mávne rukou a Lachlain poklesne na kolena. Sykne bolestí.

,, Tak, dítě? " roztřesu se a pomalu kývnu.

,, Ano..."

Pokračování příště.

Krásný večer.

JSME ZA POLOVINOU KNIHY, TAKŽE OTEVÍRÁM OTÁZKY! :D Můžete se ptát na cokoli, odpovím zítra večer.

Dobrou noc.
Aisha