Zlomený král ✔

10. Další střípek pravdy

,, Ten zmetek tě políbil." Zabručí naštvaně a založí si ruce na hrudi. Nedá mi to a prostě se musím smát. Nejdřív po mně hodí uražený pohled, ale pak se pousměje.

Jeho smích je tichý a já ani nestihnu vyjeknout, jak si mě rychle přitáhne na rty.

,, Ty jsi mi tedy udělala zmatek v hlavě, Jasmine Charmlow."

Kapitola 10. Další střípek pravdy

-Jasmine's POV-

Jen, co se mi podařilo dostat se z Lachlainovy náruče, vyběhnu na chopdbu a hledám kuchyň. Moje orientační schopnosti nejsou zrovna nejlepší, a tak trochu váhám, kudy jít.

Vejdi do těch modrých dveří na konci chodby, přejdi další chodbu a dej se do leva, odfrkne si moje vlčice. Zmateně se tím směrem rozejdu.

,, Co ti je?" ptám se, když vstupuji do další z velkých chodeb. Jak velký proboha tento dům je?

Chci zpátky, zakňučí a tentokráte si odfrknu já.

,, Tak na to můžeš zapomenout." odseknu při vstupu do rozsáhlé jídelny.

,, Dobré odpoledne." ozve se za mnou a já nadskočím. Dante se zasměje a já se zamračím.

,, Dobré." zamumlám odpověď a jdu směrem ke kuchyni.

,, Mám ti od Árie vyřídit, aby jsi za ní zašla."

,, Hned teď?" hlavu trochu natočím jeho směrem.

,, Asi to bude nejlepší. Jestli chceš, můžu ti nechat připravit nějaké jídlo a donést tam." usměju se a podívám se na něj.

,, Děkuji." zarazím se, jakmile se rozejde pryč. 

,, Eh... Dante?" opatrně vyslovím jeho jméno.

,, Ano?" ani se neotočí,  avšak já vím,  že mě velmi dobře poslouchá.

,, Kam mám jít?" zasměje se a já pak s ním.

,, Musíš o patro níž. Schody jsou kus od vašeho pokoje. Árie by měla být v tělocvičně a cvičit mladé vlky." děkovně  se na něj usměju a rychlým krokem se tam rozejdu.

K mému překvapení, jsem to zvládla najít vcelku dobře. Otevřu dveře do prostorné tělocvičny a otočím se, abych je zavřela. Avšak jakmile se chci rozejít do té části,  kde se trénovalo, vrazím do někoho.

,, Um... promiň." zašeptám okamžitě a teprve teď se odvážím podívat, do koho jsem to  svou neopatrností vrazila. Neslyšela jsem ho ani přicházet.

Zadívají se na mě tmavě hnědé oči, se stejnou barvou jako jeho vlasy. Věkově mohl být stejně starý jako já, víc bych mu určitě neřekla.

,, V pořádku." na jeho odpověď jen kývnu a mám v plánu jít za Árií.

,, Mohu vědět alespoň tvoje jméno?" zastaví mě ruka na mém zápěstí.

,, Jasmine..." poznamenám a cuknutím si ruku osvobodím.

,, Jsem Talon." nabízenou ruku nepřijmu a místo toho se obracím od něj.

,, Rád jsem tě poznal, Jasmine."

Pokrčím rameny a už konečně spatřím Árii.

,, ... Nezáleží na tom, jak moc dobře jste připraveni, stejně se najdou věci, které vás překvapí i po letech tréninku ..."

Se zájmem se zaposlouchám do rozhovoru, který s nimi vedla. Sršela z ní autorita.

,, ... Všichni ze starších jsou vám k dispozici. Pokud budete chtít mimo  naše tréninky ještě další, promluvte si s nimi a já si jsem jistá, že vám ve vzdělávání pomohou..."