🍃🍃🍃🍃🍃🍃
Silnice se plazí a kroutí podél řad a řad stromů. Olizuje nížiny i údolí a sem tam se vyhoupne přez velký nebo malý kopec. Někdy nám smočí kola v kaluži, někdy nám do cesty položí strom, ale tak to bývá. S tím se nedá nic dělat, když už se po ní pouštíte. A to my děláme. Stoupáme, klesáme, namáčíme se i umíráme vedrem a to je přesně to co jsme vždycky chtěli. Chtěli jsme křídla abysme mohli žít, tak jako ti barevní, úžasní lidé leta před námi. Tak moc jsme je chtěli, až nám narostla kola. Jedeme silnicí, kde dřív bývala písčitá kamenná cesta a všechno to cítíme. Cítíme jak nám vlají vlasy ve větru tak, jako těm svobodným květinovým lidem. Cítíme tu energii, která tu po nich zůstala z dob, kdy tady tančili pro ptáky, zemi, stromy i sami pro sebe. Cítíme dokonce i to jak byli i oni sami vzrušení z té představy, že možná najdou sami sebe, až konečně uvidí ten obrovský nádherný svět ve kterém je tolik lidí.
,,Kéž by byli všichni přáteli" pomysleli si tak jako se to právě teď honí hlavou nám. Kéž bychom mohli přijít k úplně cizímu člověku a sevřít ho v náručí. Jen tak. Protože se nám chtělo. To je to nad čím přemýšlíme. Proč? Lidé jsou si tak cizí, když kolem sebe jen tak procházejí ani pohledem o sebe nezavadí. Občas proplouváme mezi řadami stínů co klopí hlavy k zemi a snažíme se je úsměvem proměnit v květiny. Jenže nám úsměv jen málokdo vrací. Možná jen potřebují probudit. Sevřít v náručí.
Proč?
Proč ne...
🍃🍃🍃🍃🍃🍃
Song: Craft Spells- Nausea
