Přímořskej klan the musical

7.kapitola

Paralelka se probudila časně z rána. Divila se, že nezaspala, když šli s Bratrem spát tak dlouho. No ale co už, aspoň stihne uklidit seniorům, než bude muset na trénink. Spasitel i Medvědí Bratr spokojeně spali.

Paralelní Světlice nepozorovaně vyklouzla z tábora, a přemýšlela nad událostmi předchozího dne. Událo se toho dost, tak byla zvědavá, co se odehraje dnes. Rychle běžela do starobince, kde seděla Hnijící Podlaha a Fosforeskující Chlup. Oba se na Paralelku po jejím příchodu vražedně podívali.

,,Včeras to neuklidila pořádně, milá zlatá!" Prskla Podlaha na mladou mučednici. Ta jen protočila oči v sloup a šla uklidit pomočenej a podělanej mech po starších.

,,Hezky se snaž!" Dodal Fosforeskující Chlup, ale Paralelka na něj nebrala zřetel.

Když byla hotova, a obě kočky aspoň z poloviny spokojené, vyšla z toho smradlavého starobince na vzduch. Strávila u starších docela dost času, nějak jí dnes šikanovali. Většina koček z tábora už byla vzhůru. Paralelka se dohodla s Automobilou Nehodou, že dnes na sebe počkají ve výcvikovém centru. Už dlouho necvičily techniky boje.

,,Čus Paralelko!" Zavolal na ní Medvěd. To se zrovna Paralelka chtěla otočit, že poběží do centra, ale ze slušnosti odpověděla.

,,Na zdar národnímu divadlu, Medvěde!" Pozdravila ho nazpět. Medvěd k ní naklusal. To už měl Paralelka strach, že jí bude obtěžovat s předešlou nocí. Ať už by šlo o jejich pomyslné rande, či o scénu s Cestovatelem.

,,Hele, nevíš, co to včera mělo znamenat?" Zeptal se naneštěstí Paralelky. Ta litovala, že ho pozdravila.

,,Nech to plavat. Přisuzovala bych to tomu, že o hodně našich souklanovcích víme velký hovno," odvětila.

,,Jak to myslíš?" Nechápal.

,,Víš snad něco bližšího o Zkrocené Hoře? Jaké má zájmy, co má rád k jídlu? A co Smradlavý Mozek? Kdy se narodil? Jakou má povahu? S kým se přátelí Světelný Objekt?" Ptala se. Medvěd samos zakroutil hlavou. ,,No vidíš, takže nemůžeš vědět ani to, jakou má povahu Smilný Cestovatel. Třeba jsme se v něm zmýlili."

,,Myslíš to jako vážně?" Vymňoukl nevěřícně Medvěd. Paralelka pokrčila rameny.

,,Půl na půl. To ale neznamená, že ho mám ráda, to ne. Je mi proti srsti." Mňoukla a myslela to smrtelně vážně. ,,Taky si uvědom, že se dobrovolně stará o Hořícího Kež-Měsíce, což by nikdy nikdo jiný určitě nedělal. Bez něj by byl velitel už dávno pod drnem."

,,Hm, asi máš pravdu. Stejně je to dement!" Rozhodl Medvěd a Paralelka se uchechtla.

,,Jo, to máš pravdu. Já už ale musim, tak čau." Rozloučila se konečně. Nějakej Smilnej Cestovatel jí byl upřímně u prdele. Včera jí sice pekelně nasral, ale ta jeho omluva ji hodně příjemně překvapila, né že né. Proto nad tím, ještě před tím jak večer usnula, horečnatě přemýšlela.

Teď pádila do výcvikového centra a tyto myšlenky nechávala daleko za sebou. Docela se těšila na výcvik. Doufala, že si potrénujou nějaké útočné manévry.

Ve výcvikovém centru už čekala Automobilová Nehoda. ,,Tak tady jsi! A dokonce včas!" Vyhrkla na přibíhající Paralelku. ,,Po tom, kolik stížností na tebe v poslední době bylo, jsem si myslela, že nedorazíš, ha." Zasmála se ještě, ale Paralelka ne.

,,Nojo, jsem plná překvapení," odvětila mučednice a pokrčila rameny.

,,Tak jo, tak jo. Dneska se podívám, jak jsi dobrá v obraně." Mňoukla Nehoda a Paralelka se potěšeně uculila. Věděla, že je Automobilka v bojích dobrá, ale na trénincích Paralelku vždy vcelku šetřila, tak neměla strach. Ten ale měla mít, jelikož se ani nestihla nadechnout a Nehoda už byla ve vzduchu a skočila na Paralelka.