Přímořskej klan the musical

29. kapitola

Samozřejmě, že Paralelka si tu šantu neodpustila. Už úplně zapomněla, že s tím chtěla přestat, haha. A tak tedy usnula pod vlivem, a spala zase do té své klasické hodiny před obědem. Nikdo se jí opětovně nepokoušel vzbudit, takže jí probral až bolehlav. To má z toho, jak se přespala. A nebo se až tak zdunila? Neee, to snad ne. No, každopádně teď byla vzhůru a s bolehlavem. Hm, to bude skvělý den.

Když se kolem rozkoukala, jako vždy nikoho kolem neviděla. Opravdu nechápala, že se hoši vzbudí někde ráno, a ani se neuráčí jí vzbudit. Není to sice jejich povinnost, ale kdyby do ní aspoň šťouchli, tak tu nemusí brát hlavní cenu za největšího spáče klanu. Ještě, že dnes to nikdo neřešil. Dnes probíhali poslední přípravy na oslavy. Už brzy budou pět ódy na počest Vedérka, a vzápětí chcípnout v plamenech. Yes!

Proto se Paralelka rozhodla zbytek času strávit s těmi, které má nejradši – půjde na JIPku pozdravit děvčata a Doktora. Nejdřív se tedy musela trochu zmátořit, ale víc bolet hlava jí už asi nebude. Snad.

V táboře to žilo a většina jedinců se zdála být v dobré náladě. Dokonce na sluneční svit vylezla i Hnijící Podlaha s Fosforeskujícím Chlupem. To byl tedy šok. Paralelku ale nejvíce zaujal Doktor s Nařezankou, kteří seděli před ordinací, a něco probírali. Rozhodla se k nim drze přisrat.

,,Zdravíčko," pozdravila je. Oba jí pozdravy oplatili.

,,Doktor mi právě říkal, jak mám ošetřit případné popáleniny," pochlubila se Nařezanka. Super.

,,Ale doufejme, že to nebude potřeba!" dodal tak nějak zvesela Doktor, jako by chtěl zakrýt, jak do nebe volající tato situace je. Ano, snad to nebude potřeba, ale?? Cestovatel vypadal přesvědčivě, když vyprávěl o tom, jak posichrované to má, ale posrat se může vždy cokoli. Navíc Božský klan opravdu může ten oheň zapálit tak i tak!

,,To doufáme asi všichni," kývla Paralelka. ,,Nebyla tu Nehoda?" zeptala se v zoufalé naději.

,,Nehoda? Ne. Co ta by tu chtěla?" ptal se zmateně Doktor. No jistě, co ta by tu chtěla? Nejspíš si to nepromyslela, a hodlá tvrdohlavě trucovat dál. Třeba až do konce svého života. To jí nic neříká ten citát z Kultu Hákového Kříže? Život je příliš krátkej na to bejt permanentně nasranej! Periodt!

,,A Cestovatel?" zajímala se dál.

Doktor se pousmál. ,,Ne. Ten moc dobře ví, že když mi nemá chodit na oči, tak to myslím vážně." No, tak aspoň něco. Cestovatel řešil něco u velitelské skály se Zkrocenou Horou. Vypadal opravdu ponořený do hovoru. O čem si asi povídají? Paralelka si vlastně neuměla představit, jestli se Cestovatel baví i o něčem jiném, jak o nějakých povinnostech. To jsou ale ty problémy dospělých. Neuměj se bavit.

,,Fajn. A co-," chtěla se Paralelka zeptat na Medvídě a Spasitele, ale to už je zahlédla, jak se vrací s mechem plným vody. No super, takže úkol splnili. Aspoň že tak. Paralelka na ně mávla, aby za nimi pak zašli, až mechy někam uklidí. ,,No, bude to ještě zajímavé. Tyhle oslavy slunce jsou moje první, a ráda bych se těšila."

,,A já bych ti rád řekl, že to bude hezké. Vždycky to bývá hezké. Tančí se a zpívá kolem táboráku, a pak se mu vzdá hold tím, že si v ohni upečeme psouna. Tuším Zdvořilý Woody už ho byl ulovit, a vybral moc pěkný kousek." No, to znělo Paralelčiným uším opravdu hezky. Jen kdyby tam nevisela ta věštba, ach!

,,To zní vážně cool," uznala Paralelka nahlas, a i Nařezanka přikývla. Pak už se k nim přiřítili Medvídě se Spasitelem. Byli vysmátí jak lečo, takže se dalo očekávat, že cestou pro vodu navštívili Spasitelovo políčko. Well, aspoň někdo se tu baví.