Everything You Are |n.h.|

fourty - seven

Bailee
One month ago

Za jak dlouho může uběhnout měsíc? Ten můj uběhl neskutečně rychle. Mám pocit jako by to bylo včera co mě Niall požádal o ruku. Jako by to bylo včera, co jsme spolu stáli na vyhlídce.
A pak je tady taky moje nemoc. Za ten měsíc jsem se hodně zhoršila. Cítím, jak každým dnem slábnu víc a víc. Niallovi neříkám všechno, vím že se o mě bojí už tak dost a tímhle bych mu přidělávala ještě víc starostí. Naštěstí už jsem v polovině osmého měsíce, takže kdyby se teď cokoliv stalo Maddie už se může teoreticky narodit.

"Nad čím přemýšlíš lásko?" zeptá se Niall večer  před svatbou.

"Tak různě," usměju se a opřu hlavu o jeho rameno.

"Nemůžu uvěřit, že zítra už z tebe bude paní Horanová," zašeptá a kreslí kroužky na moji dlaň.

"Jo, o tomhle se mi nikdy ani nesnilo."

"Mě jo, vždycky jsem věděl že najdu někoho jako jsi ty. Spřízněnou duši."

Pousměju se.

"Nialle, já nechci s tím začínat teď jen.."

"Neříkej to Bailee, prosím."

"Musíme o tom mluvit Nialle, protože oba víme, že tohle dloho trvat nebude."

"Proč s tím musíš začínat teď, den před svatbou?"

"Protože jednou o tom začít mluvit musíme!"

"Ty to ale zvládneš Bailee!"

"Nezvládnu Nialle, tohle prostě nezvládnu přiznej si to už konečně," až teď si uvědomím že křičím.

"Zajímavé je že pořád neříkáš nic jiného. Přijde mi to jako by si to už prostě vzdala předem."

Au.

"Tak tohle si opravdu myslíš?" zašeptám.

Nic neříká. Já jenom přikývnu. Seskočím z postele a vydám se pryč z pokoje. Zamířím za člověkem u kterého vím, že mu můžu říct všechno.

"Bailee, co se stalo?" zašeptá Louis, když uvidí můj ubrečený obličej.

"Pohádala jsem se s Niallem, on si to prostě nechce přiznat."

Louis nic neřekne jenom mě obejme.

"Můžu dneska přespat u tebe? Myslím, že se mi tam teď nechce vrátit."

"Jasně že můžeš."

Usměju se a vlezu si k němu do postele. On si lehne vedle mě.

"Dobrou noc Bails."

"Dobrou Louisi."

Chvíli ležíme v tichosti.

"Ty Bailee?"

"Hm?"

"Všechno dobře dopadne."

"Děkuju Louisi," pousměju se a pak usnu.

Ráno mě probudí světlo v mém obličeji. Pomalu otevřu oči a zamžourám před sebe. První co uvidím je Niall, který sedí u mě na posteli a kouká na mě.

"Dobré ráno," zašeptá.

"Dobré."

"Princezno, strašně moc se ti omlouvám za včerejšek," zašeptá a pohladí mě po tváři.

"To já se omlouvám. Neměla jsem s tím začínat."

"Měla jsi pravdu, musíme si o tom promluvit."

"Ale ty jsi měl taky pravdu, ne dneska, dneska je náš velký den."

"Tak dobře," usměje se a chce mě políbit.

"Ne, ne až u oltáře," zazubím se a seskočím z postele.

Niall si frustrovaně povzdechne.

"A vůbec, co tu ještě děláš, jdi musím se začít připravovat."

"Uvidíme se u oltáře princezno," usměje se.

"Budu ta v bílém," zakřičím za ním ještě.

"Dnešek bude ten nejlepší den v celém mém životě," řeknu si pro sebe.

Kdybych jenom věděla...

Ahojky❤️
Tak co říkáte na dnešní díl?🙃
Co myslíte, že se stane nebo nestane?😈
Určitě mi napište vaše názory do komentářů!❤️

Jinak do konce zbývají 3 díly a epilog🙄

Janďa🙃