Everything You Are |n.h.|

thirty - nine

Bailee

Ráno mě probudí pohyby v břiše.

"Nialle, rychle, prober se," štouchnu ho do boku.

"Co se děje?" zeptá se vystrašeně.

"Kope," zašeptám a držím se za břicho.

Niall mě do teď smůlu. Vždycky když Maddie kopala byl pryč. Třeba jen na záchodě, ale než se stihl vrátit přestala. Někdy jsem měla pocit, že to dělá Niallovi schválně.

"Panebože, můžu?"

Přikývnu a lehce si vytáhnu tričko.

Položí svoje velké dlaně na moje holé břicho a mě okamžitě naskočí husí kůže. Doufám, že si toho nevšiml.

"Panebože," zasměje se Niall šťastně.

"Neuvěřitelný, co?"

Jen přikývne a zírá na moje břicho. Po chvíli Maddie přestane.

Podívám se na Nialla a ten pořád kouká na břicho se slzami v očích.

"Nialle, hej v klidu."

"Je to prostě neuvěřitelné," zašeptá.

"Já vím."

"Nebolí tě to? Myslím, když tě takhle kope."

Lehce se pousměju.

"Neboj se, nebolí, jen ze začátku to bylo zvláštní, ale i přesto je to ten nejlepší pocit na světě."

Niall přikývne a jenom se usmívá. Chvíli na sebe jen zíráme.

"Uhm, nedáš si čaj?" zamumlám.

"Jo jasně."

Vydám se do kuchyně a začnu připravovat snídani. Niall se objeví po chvíli. Posadí se na židli a roztomile se na mě usmívá. Skoro mi to přijde jako za starých časů.

"Palačinky?"

"Miluju tvoje palačinky," zazubí se.

Dám mu jich na talíř minimálně sedm a on je do sebe během chvíle nahazí. Nijak to nekomentuju i když mám chuť smát se.

"Skočím se převléknout," zamumlám a vydám se do koupelny.

Jen přikývne a zírá do telefonu, roztomile rozcuchané vlasy mu padají do obličeje. Zajdu za roh a opřu se o zeď.

Je možné, abych ho stále tolik milovala? Musím mu to říct. Musím mu říct že jsem ho nikdy milovat nepřestala. Musím to udělat teď.

Znovu už ho nesmím nechat odejít.

Několikrát se z hluboka nadechnu a pak se vrátím zpátky do kuchyně.

"Taky tě mám pořád rád El. Jo bylo to ukvapené. Jasně že se můžeme sejít. Dobře. Zatím. Pa," slyším útržky rozhovoru.

Je to jako by se moje srdce znovu rozpadlo. Pořád ji má rád. Jak bych mu to teď mohla říct?

"Volala El," řekne rozzářeně.

"Vážně?"

"Jo chce si to vysvětlit."

"To je super," vydechnu.

"Nevadí ti, když na chvíli odjedu máme se sejít ve Starbucks kousek odtud."

"Jasně, že ne jdi," pousměju se i když mě neskutečně bolí srdce.

Kývne a za několik minut je venku. Já se svezu na sedačku a dám hlavu do dlaní. Udělala jsem to znovu. Znovu jsem si ho nechala proklouznout mezi prsty.

Ucítím jak mě Maddie kopne.

"Copak princezno? Zkazila jsem to co?"

Další kopnutí.

"Myslíš, že jsem mu to měla říct."

Kopnutí.

"Mám za ním zkusit jít a vysvětlit si to s ním."

Kopnutí.

"Tak dobře Maddie, jdeme si pro tatínka," zašeptám a zvednu se ze sedačky.

Tentokrát už mluvit budu.

Ahojky❤️

Takže vypadá to, že se blíží šťastný konec co?😇ale nenechte se mýlit, tak lehké to zase nebude, můžu už teď prozradit, že nás čeká ještě několik ne zrovna hezkých věcí😈

Každopádně mi napište váš názor na dnešní kapitolu!🙃❤️

Janďa🙃