Everything You Are |n.h.|

one

"Annie já jsem zoufalá, vůbec nevím, co mám do toho článku napsat," zamumlám mojí kamarádce Annie do telefonu.

"Bailee, chceš mi říct, že je sobota večer a ty pracuješ?"

"Musím to do pondělka dodělat," povzdechnu si.

"Pondělí je ještě daleko Bailee."

"Já vím, ale.."

"Žádné ale, za půl hodiny jsem u tebe a něco podnikneme."

"Nemyslím si, že by se to Zaynovi líbilo, kdyby to věděl."

"Zayn přece není vůbec v zemi a když on si může užívat, tak ty přece taky."

"Ale..," chci ještě protestovat.

"Promiň Bailee, špatně tě slyším," zamumlá Annie a pak mi to položí.

"Super, fakt super, Zayn mě zabije," zamumlám a hodím telefon za sebe.

Od té doby co jsem se rozešla s Niallem se toho stalo opravdu hodně. Musela jsem se odstěhovat z vily. Kluci mě přemlouvali, abych zůstala, ale neumím si představit, že bych měla zůstat s Niallem pod jednou střechou. Chvíli na to co jsme se rozešli Zayn 1D opustil a dal se na sólovou dráhu. Nějakou dobu po tom jsme se potkali a nějak se stalo, že jsme se dali dohromady.
Upřímně Zayn není Niall a nikdy nebude, ale mám ho ráda. I když poslední dobou mi přijde, že se chová jinak. Už to není ten Zayn, kterého jsem před pár lety potkala.

Annie dorazí přesně za půl hodiny jak řekla.

"Můžeme vyrazit?"

"Dobře, ale jenom jedna sklenička dobře?"

"Super," vypískne nadšeně Annie.

"No a představ si, šla jsem na to rande na slepo. Měla jsem se tam potkat s pohledným dvacetiletým klukem a když jsem tam přišla byl tam nějaký padesátiletý chlap."

Málem vyprsknu víno.

"To si děláš srandu," směju se.

"Ne. Víš jaký to pro mě byl šok."

"Umím si to představit."

Ann si povzdechne a upije ze své skleničky.

"Páni, nejsou támhle to One Direction?!" ozve se od jednoho ze stolů.

Automaticky sjedu víc pod stůl a rozhlížím se kolem sebe.

"Ann, jdeme," zamumlám.

Ann se na mě naštvaně podívá, ale neodporuje. Rychle zaplatíme a vyjdeme ven. Já si konečně vzpomenu, jak se normálně dýchá a Ann nervózně poklepavá nohou.

"Víš že jednoho dne přijde den, kdy se mu budeš muset postavit, že jo?"

"Třeba ne," zamumlám.

"Už ti někdo řekl, že jsi strašně tvrdohlavá."

Pokrčím rameny a zakřením se.

"Ještě pořád se tam můžeme vrátit."

"Uvidíme se v pondělí," zamumlám a nasednu do taxíka, který zrovna přijel.

Když se konečně dostanu domů jsem utahaná jako kotě. Těším se do postele. Ještě přede dveřmi mě ale zarazí hudba, která jde z našeho bytu.

Pomalu odemknu dveře a jdu dovnitř. Srdce mám až v kalhotech, když nakouknu do kuchyně.

Úlevně vydechnu když uvidím Zayna, jak se opírá o kuchyňskou linku.

"Ahoj," řeknu s úsměvem.

"Kde jsi byla," zašeptá naštvaně a já vím, že je zle.

Položí skleničku whiskey, kterou drží a udělá směrem ke mě několik rychlých kroků.

"Ptám se sakra, kde jsi byla," zvýší hlas a silně mě chytne za zápěstí.

"Byla jsem s Annie na víně," kuňknu.

"Já chci pravdu Bailee," procedí skrz zuby a stiskne moje zápěstí silněji.

"Zayne, to bolí," vzlyknu.

"Proč mi lžeš?"

"Nelžu. Jsi opilý, co kdyby jsem se na tohle vyspali?"

"Nejsem opilý, sakra," vykřikne a strčí do mě tak prudce že narazím do jidelního stolu.

Bouchnu se do boku. Chytnu se za bolavé místo. Nepochybně tam budu mít modřinu.

Zayn něco zamumlá a zmizí v ložnici.

Došourám se do obýváku a těžce dosednu na sedačku. Až teprve teď mi dojde, co se opravdu stalo. První slzy dopadnou na mé tváře a já si uvědomím, že se klepu. Zírám na své ruce, na kterých mám červené otlaky od toho, jak mě Zayn držel. Mám blbé tušení, že z toho taky budou nepěkné modřiny.

Pak se schoulím na sedačku a rozbrečím se naplno.

Kdybych jenom věděla, že tohle všechno byl teprve začátek. Začátek konce.

Ahojky❤️

Takže je tady první díl příběhu😌❤️
Doufám, že vám nevadí, že jsem nám ze Zayna udělala malinko zaporáka😄❤️

Jinak strašně bych vám chtěla poděkovat za vaše ohlasy u prologu!❤️ani nevíte, jak moc jste mě potešili!😍❤️

Určitě mi napište vaše názory na tuhle kapitolu😌❤️

Janďa🙃