Love Me Like There's No Tommorow

1. Nepovedený pokus o atentát

Ahoj! Tak tu máme začátek třetí a poslední části. Tohle je především takový úvod a rychlé shrnutí všeho, co se s Adamem dělo za těch šest let, co jsme ho "neviděli". Pokračování a tentokrát z pohledu Freddieho (aby mě TessMercury1 nesežrala) je už přichystané na čtvrtek. Mimochodem, už jsem se dostala do fáze, kdy vám můžu říct, na kolik kapitol třetí část vyjde- 11.

Jenom jsem chtěla do začátku říct, Justina/Valentina a Rickyho jsem si do příběhu vybrala čistě náhodně, víceméně měli jen tu "smůlu", že se k Adamovi přichomýtli na nějakou vhodně vypadající fotku. Takže ty postavy jsou opravdu jen vzdáleně inspirované, většinou nemají se svými předlohami moc společného (třeba věk vůbec neřešte, s Adamem jim je v reálu všem třem stejně, ale já to tam naházela, jak se mi zrovna hodilo). Hlavně Valentino, o Rickym přeci jenom něco vím i jako o reálné osobě (off topic: na jedné písničce teď z jeho nového alba hraje na kytaru Tommy).

Enjoy!

●●●

Adam

Přes přivřená víčka jsem zamžoural na ciferník budíku, který stál vedle mé hlavy na nočním stolku. Ani ne sedm ráno. To mám čas, můžu si dovolit ještě na chvilku zdřímnout. Anebo si můžu dát ranní zahřívací kolečko ve fitku. promluvil na mě můj vnitřní hlas, jakmile jsem znovu slastně zavřel oči. Nechtělo se mi. Byl jsem sova, takže bych od přírody před časným vstáváním preferoval líná rána v posteli. Ale ty jsem si bohužel moc často užívat nemohl. Nějak se přihodilo, že bylo vždycky co dělat, na čem pracovat. Hlavně na sobě. S modelingem jsem začal pozdě, ve věku, kdy většina kluků v branži končí. A teď je mi už šestatřicet. Brr... Sice mi říkali, že na to nevypadám, ale sám jsem si uvědomoval, že mi dá čím dál víc a víc práce ty přebytečné roky skrývat. Stárnutí se nenosí. Navíc dneškem začíná Fashion Week budu svým vystoupením zahajovat celou naši přehlídku, za pár dní mám focení letní kolekce...

Svědomí nakonec mé dilema rozhodlo a já se začal neochotně soukat z postele. Chtěl jsem dát svému drahému pusu předtím, než půjdu, ale rozmyslel jsem si to, nechtěl jsem ho budit. Valentina jsem poprvé potkal vlastně už tenkrát, kdy jsem vzal to místo zpěváka na zájezdové lodi. Plavil se tam také, jako pasažér. Různě jsme se potkávali, vlastně mi později řekl, že za mnou schválně chodil. Loď by byla ideálním prostředím k seznámování a hledání nové lásky, ale na tohle jsem v ten moment, ani ještě dlouho poté, neměl ani pomyšlení.

Prožíval jsem osudový rozchod, pro který jsem se sice rozhodl já, ale naprosto mi to zlomilo srdce. Nebýt vázán na lodi s jasně danou trasou a dobou plavby, býval bych se za Freddiem snad vrátil. Zpětně jsem opravdu rád, že jsem tu možnost neměl, jen bych všechno zhoršil. Už tohle se mnou dost zamávalo. Pronásledovaly mne deprese, v noci jsem spal s tím jeho sakem... Vždycky mi stačilo se na něj jen podívat a vybavila se mi nějaká vzpomínka. Měl jsem tu smůlu, že můj bývalý byl Freddie Mercury, takže před ním svým způsobem nebylo úniku. Nikdy jsem nemohl předem vědět, z jakého časopisu na mě vyskočí jeho fotka, nebo kdy z rádia začnou hrát písničku od Queen. Navíc jsem se ani nemohl někomu pořádně vypovídat. Prostě nechodíte od člověka k člověku a nevykládáte mu o tom, že jste měli tajný vztah se zadanou celebritou. Jenomže pak začaly ty články. Freddieho bouřlivé vymetání gay klubů, různé médii přikrášlené historky o sexuálních orgiích s tím nebo oním. Nechápal jsem to. Proč mě celou dobu tak vehementně schovával, když pak v pohodě dovolí, aby se o něm psalo tohle? Styděl se za mě, tím myslím přímo jen za mě? Co je se mnou špatně? Nebo jsem mu za to prostě nestál, protože mě nikdy doopravdy nemiloval? Ať to bylo jakkoliv, mému seběvedomí množící se údajné zprávy o počtu Freddieho milenců rozhodně nepřidávaly.