Pure love (Platonic love 2.) - CZ

59.

Vrátila jsem se zpátky a se mnou do třídy vcházela i učitelka. 

"Co budeš dělat odpoledne?" Změnila téma Michelle a já se zamyslela. 

"Jdu běhat." Usmála jsem se, protože jsem myslela nad novým začátkem. Jinak ho z hlavy nevyženu. "A do posilky."

"A já už myslela, že tě budu muset vytáhnout z tý tvojí nory v tvým pokoji." Zasmála se potichu. 

"Toho se neboj." Právě jsem se totiž odhodlala ho vymazat z mé hlavy. Bude to tak lepší pro tebe Jamesi.

-

Nasadila jsem sluchátka a se zapínáním sportovní bundy vyšla z bytu. Rozběhla jsem se hned za rohem. A fakt jako, běh mi naprosto čistil myšlenky, jediné na co jsem myslela byla příroda v parku a svěží únorový vzduch. 

Zahnula jsem ke Green parku a dobrá nálada mě neopouštěla, dokud se přede mnou nevytyčil plakát na londýnský koncert...The Vamps. Zakroutila jsem hlavou a nabrala trochu rychlost, abych asi měla pocit, že jim utíkám, ale celá stěna vedle mě byla polepená fotkou těch čtyř a já na nich ztratila pohled, hlavně na jednom z nich. 

Bum. 

Super a jsem na zemi.

"Auu." zasyčela jsem nad mojí dlaní, která plácla o chodník a pohlídla do modrých očí pode mnou. Pode mnou asi deset centimetrů. Ležela jsem na nějakém klukovi. "Panebože já se omlouvám." Plácla jsem se po čele a zašklebila se z té trapné situace. Jako vážně jsem právě porazila nějakého kluka, co je větší než já? Se stydim. 

"Neviděli jsme se někde?" Řekl a ušklíbal se, když jsem mu pomáhala na nohy. 

"Nemyslím si." Řekla jsem pomalu a přeměřovala jsem si ho pohledem. 

"No nevadí. Teď už jo...Adam." Podal mi ruku. Wow. Divím se, že chce svoje jméno vůbec říkat někomu kdo ho srazil k zemi a ještě vypadá jak pomlácený spocený koště. Sexy jak tři keksy.

"Charlie Hope C- totiž jenom Charlie." Protočila jsem nad sebou očima. Bože. Rovnou celej životopis mu tady pověz.

"Rád tě poznávám." Uchechtl se a furt držel mojí ruku. Tak jsem jí opatrně vytrhla z jeho sevření. 

"Promiň, ale chtěla bych dokončit svoje kolečko...tak...pokud mě omluvíš." Usmála jsem se nervózně. 

"Jasně. Tak ahoj...jenom Charlie!" Mávl a já se rozběhla. 

Co to sakra?

Doběhla jsem domů a sebrala tašku do posilovny. Upravila jsem si culík a už jsem zase byla venku. 

"Ahoj Adame!" Vešla jsem k recepci v posilovně. Všude je to samý Adam.

"Charlie! Chceš načepovat pití?" Řekl rozzářeně. 

"Jo prosím." Podala jsem mu flašku. "Díky." Usmála jsem se. 

"Už jsi to slyšela?" 

"Co?" Nadzvedla jsem obočí a usrkla si pití. 

"Jestli si pamatuješ na toho kluka tady..." Koukal na mě, jestli si vzpomínám a já vůbec nevěděla. "...nóó tenhle." Vytáhl časopis a ukázal na Jamese. Časopis jsem mu vyrvala z ruky. 

" 'James McVey londýnským rváčem?'" Citovala jsem skoro bez dechu. Na obálce byla fotka, kde má James černou kapuci na hlavě a vychází z tourbusu a na obličeji se mu vybarvují modřiny. Sklíčeně jsem zavřela na chvíli oči. "'Pozor ať vám nedá do těla' ?!" Vyjela jsem hlasem výš a nevěřila vlastním očím. Svět se mi točil. 

"Charlie? Proč tě to tak rozohnilo?" Plácl mě po ruce Adam a já mu málem jednu flákla jak jsem byla z bulváru nasraná. "Já jsem to právě dostal do ruky, tak mi to přišlo vtipný." Co prosím? Koukla jsem na něj nechápavě zamračeně.

"Ten bulvár se jmenuje 'Bad boys'?" Fakt už jsem nemohla z tohohle všeho. Nic neví a rejpou, jako vždycky. Že jim to už ale není blbý. Nehledě na to, že ještě nedávno jsem byla Bradova holka a teď jsem podle nich jeho sestra. Na palici. "Promiň, ale jdu se uklidnit k boxovacímu pytli." Mrskla jsem časopisem o pult.

Když už jsem měla pocit, že jsem tomu pytli dost vymlátila duši -hlavně když jsem si představila, že ten pytel jsou ti idioti z managementu a bulvár dohromady- šla jsem do posilovací místnosti a začala se cviky na břicho a pak na nohy.

Musím přestat přemýšlet nad Jamesem a vampíkama. Budou se mít beze mě přece líp. Tak jak to management řekl, možná na hodně věcech s němi nesouhlasím, ale tohle byla asi pravda, když koukám na to, co o nich od doby, co jsem v jejich životě, píšou. 

Otočila jsem se, abych si vzala nějaké činky a uviděla, že tu nejsem sama, zády ke mě byl celkem vysoký hnědovlasý kluk. Díky přemýšlení jsem si ho asi ani nevšimla. 

Najednou se otočil. "No to je mi náhoda." Zasmál se jen co na mě hodil pohled. 

"Náhody prý neexistují." Zaksichtila jsem se se snad nejhorší možnou odpovědí. Jako bych ho nabalovala.

Nebo je Adam z parku znamením pro novou kapitolu v mém životě?

Ahoj! Zase já. 

Nezvykejte si, říkám dopředu, protože se bojím, že pak zase nic nevydám...a zklamu vás.

Co říkáte na novou postavu? A co Charliiny myšlenky, má pravdu? A co James? 

Děkuju hrozně moc vám všem, co jste u příběhu zůstaly, nesmírně si vás cením♥♥♥ 

Lots of love, 
DwarfDreamy