34.

425 30 5
                                    

Pohled Seba:

Ráno, jestli teda bylo vůbec ráno jsem vylezl z postele. No vlastně čí je to postel? Já vlastně ani nevím co se včera dělo. Pamatuju si jen, že jsem pil...hodně pil. No teď nemám absolutně tušení kde jsem. Točí se mi hlava a mám pocit, že mi odpadnou nohy. Co jsem včera do háje dělal? V posteli se mnou nikdo neležel to beru jako dobré znamení. Sice mám na sobě jen trenky, ale to snad není špatný ne? Jak já nesnáším tento pocit. Šel jsem si znovu lehnout do té postele, protože, jsem se už nedokázal udržet na noháh a nestojím o to se tu rozplácnout.

Chvíli jsem jen tak hleděl do stropu a snažil se potlačit žluč v krku. Ve dveřích se objevila jedna moje spolužačka v mém tričku a kalhotkách. Jen jsem zasténal a zabořil hlavu víc do polštáře. Co řeknu Em? Jo ona sice spala s mým otcem, kterého teď ze srdce nenávidím, ale tohle je jiný. Otec ji využil a ona tím, že byla opilá ho ani nepoznala. Za tohle jsem určitě mohl já. Do háje. Proč se teď všechno jen kazí? Ta spolužačka se jmenuje Holly. Jo je hezká, milá a spousta dalších věcí, ale já mám Em a i když ona udělala chybu tak ji mám stejně pořád rád. Otec už to takhle na pár mých holek zkoušel, ale nikdy ne když byly opilé. No teď mu to vyšlo.

H: dobré ráno ospalče! Tady máš prášek a vodu za chvíli přinesu snídani!

Holly byla pořád taková veselá, nevím jak to dělá, ale vše bere pozitivně. Jen jsem na ni kývl na víc teď nemám sílu. Pořád jsem musel přemýšlet co jsem včera dělal. Na nic jsem si nemohl vzpomenout. Po snídani hned vypadnu. Bez snídaně bych domů nedošel ani náhodou. Holly odešla a nechala mě se utápět v mých myšlenkách, které se pořád týkali včerejšího večera a Em. Vždyť já ani nevím kde bydlí Holly natož, abych od ní trefil domů nebo k Em. Achjoo to bude zase den. Určitě mě hledali. Vzal jsem do ruky mobil a objevil tam deset zmeškaných hovorů a dvanáct zpráv od Em. Otec mi taky volal, ale jen jednou. Nik a Niky mi taky zkoušeli volat, takže jsem měl celkově dvacet zmeškaných hovorů. Panebože to bude průšvih.

Holly přihopsala zpátky s tácem plným jídla a sedla si ke mně do postele. S chutí se pustila do jídla, ale já nemohl pořádně jíst dokud jsem nevěděl odpověď na jednu otázku. Sebral jsem všechnu odvahu co jsem v tomhle stavu dokázal nahromadit a zeptal se.

j: ehm...Holly?

H: ano?

j: já...ehm no...co bylo včera? spali jsme spolu?

Pohled Niky:

Můj budoucí nevlastní bratr zmizel. Každý jsem sázeli kam šel. Já jsem vsadila na to, že k Em domů a Nik, že do hospody. Báli jsme se, aby neudělal nějakou kravinu, které by potom litoval. Neměla jsem moc času nad tím uvažovat, protože jsem musela zastat mamku. Byla zavřená v ložnici a tak jsem musela vařit a poklízet. Nik byl naštěstí tak hodnej, že mi pomáhal. Tobi někam včera zmizel a ještě se nevrátil. No nedivím se mu. Rozhodli jsme se udělat lehký oběd, aby jsme to měli rychle za sebou a nemuseli umývat tolik nádobí.

Zrovna jsem chystala stůl k oběd a Nik seděl u televize, když mamka konečně došla. Měla opuchlé oči a byla celkově úplně mimo. Dala jsem na stůl tři talíře se sýrovou omáčkou a mamka si hned sedla. Ještě jsem vytáhla z trouby margotkouvou buchtu a polila ji polevou. Všichni tři jsme seděli u stolu a jedli. Bylo tu trapné ticho, které se nakonec rozhodla přerušit sama mamka.

m: máte to fakt dobré

j: děkujem, jak jsi se vyspala?

m: nic moc, ale děkuji za optání

Zbytek obědu proběhl v tichosti. Mamka si uvařila kafe a dala si k tomu buchtu zatímco my s Nikem jsem umyli nádobí. V tichosti jsme si šeptali u dřezu. Nik už odpoledne pojede zpět do Znojma, tak si ještě musíme popovídat. Bude mi tu chybět. Jsem zvědavá, jestli mamka Tobimu odpustí nebo se rozejdou. No je to jejich věc. Mně je to upřímně jedno za pár dní se budu stěhovat, tak ať si dělají co chou.

Nik nasedl v 14:32 na autobus a odjel. Musel domů na rodinou večeři s přítelkyní jeho táty a jejím synem. Snad to přežije. Nevěděla jsem co dělat, tak jsem si vzala notebook a hledala na internetu nějakou dovolenou. Myslím, že nikdo ani jet nechce, ale já bych jela. Možná by jsme mohli jet s Nikem. Našla jsem hezký hotel na Mallorce a byl i docela levný. Večer se na to zeptám Nika. Mamka říkala, že by mi klidně dovolenou do určité ceny zaplatila a tenhle hotel a letenka by se tam v pohodě vlezli, takže bych asi mohla. No uvidím jak to dopadne.

Večer jsem zavolala Nikovi a ten řekl, že by to šlo a tak jsem nám to tam zarezervovla. Pojedem až na konci srpna, takže pohoda. Možná se k nám přidá i Seb s Em, ale nevím. Em mi to vzala, ale Seb ne. No začínám se o něj bát.

***

Omlouvám se za chyby a děkuji za všechny komentáře.

Možná jste si všimli, že jsem trochu poupravila začátek příběhu je to proto, že jsem nad tím přemýšlela již delší dobu a potom co jsem požádala o radu na Facebookové stránce a ony mi to potvrdili, tak jsem to trochu pozměnila. Děkuji všem

A co teď?Kde žijí příběhy. Začni objevovat