Pure love (Platonic love 2.) - CZ

58.

"Jo vyhrál jsem!" Vyskočil Brad a já až teď zjistil, že jsem dávno ze hry. "Trisi pojď za náma." Koukl ke dveřím, kde stál Tris.

"Ale tady je signál." Namítl a svraštil obočí.

"Neboj, ona se ozve." Řekl Con a já byl mimo to, co se děje.

"Kdo?" Mrkal jsem očima po nich. "Ty sis někoho našel?" Vykulil jsem oči, protože jsem nechápal, jakto že by mi to neřekl.

"Ne." Vystřelil po mě pohledem, jestli jsem se náhodou nezbláznil. "Za prvý mít holku kvůli managementu ani nemůžu." Koukl po Conovi, co si okusoval ret. " A za druhý jde o Charlie, neodepisuje mi, nevolá mi zpátky, když jí volám já, ani na sítích mi na nic neodpovídá...už od toho, co jsi se popral s Drewem." Svěsil ramena a já skoro nedýchal. Myslela to úplně? Jako že úplně se nebude vídat s nikým z nás? Panebože. Začínám se vážně bát, co se děje.

"Co se to teď se všemi děje?" Zamumlal Brad. "Chci, aby to bylo jako předtím."

"Já myslel, že ty to máš s Michelle dobrý." Okusoval jsem si nervózně nehty.

Brad zakroutil hlavou. "To jako jo, ale nemůžu s ní být, jsme jen kamarádi. A já se bojím ,že mi jí tam někdo sebere, když tam nejsem." Rozhodil rukama.

"Michelle na tebe počká." Usmál jsem se na něj povzbudivě. "Viděl jsem jak se k sobě máte, vzhledem k tomu, co o ní vím, není taková, že by hned skočila do vztahu." Šťouchl jsem do něj a on se usmál. "Hodíte se k sobě."

"Díky." Začal se červenat a my tři se rozesmáli.

-

"Bradley?" Nesl jsem blok v jedné ruce a smoothie v druhé do zadní části tourbusu.

"Co? Já ten tvůj zelenej hnus nebudu." Koukl od laptopu na moji sklenici.

"To bych ti ani nedal." Uchechtl jsem se. "Tady jsou nějaký texty, co jsem napsal, napadlo mě, jestli by jsi se na to nekoukl, třeba by se nějaká věta dala použít." Nervózně jsem mu předal blok a odešel radši pryč.

Sedl jsem si do kuchyně a brnkal na kytaru, když se všichni tři vynořili z chodbičky.

"Řekl jsi, jestli bych něchtěl použít nějakou větu?" Kývl jsem na Bradovu otázku. "Vždyť jsi napsal celé písně. Dlouho jsi mi nic nepřinesl, myslel jsem, že už nic neskládáš." Koukal udiveně.

"Píšu furt, některé jsou z léta." Pokrčil jsem rameny. A některé ti radši neukážu...

"Některé jsou pěkně depresivní." Sedl si naproti mě Tris. "Ty první jsou pozitivní."

"Jo tak to taky všechno bylo jinak." Koukal jsem do země.

"Ta první je fakt dobrá. Líbí se mi jak se tam jako když pereš sám se sebou a nechceš si přiznat, že se ti ta holka líbí, i když je očividný, že jsi z ní mimo." Zasmál se Brad. "Naopak ta poslední je jako by bez naděje, úplně se v ní vzdáváš všeho." Koukal na mě a já skoro nemohl polknout. Prosím, ať jim nedojde o kom to je.

"Takže je chceš použít?" Promluvil jsem pomalu až mi zachraptěl hlas.

"Jasně!" Rozzářil se. "Ale chci, aby jsi minimálně jednu z nich zpíval ty sám a né jenom vokály."

"Já nejsem zpěvák." Všechna barva z obličeje mi zmizela.

"Ale jsi." Dal mi ruku na rameno Con. "Jdu pro noťas a zkusím k tomu nahrát basu." Než jsem stačil něco říct, už byl pryč.

Potom co jsme nahrávali zvuk, jsme vystoupili v Newcastlu a já si s pobrukováním té smutné písně šel pro pití přes arénu, když v tom jsem uslyšel rozhovor dvou mužů a ani nevím proč, ale zaujalo mě to, co říkali a tak jsem se schoval za roh a poslouchal. Jo já vím, že tohle se nedělá.

"Nechápu, že jsme se konečně zbavili té holky. Je mi jí docela líto." Řekl zrzoun.

"Líto? Kámo mysli na to, že teď máme toho skřivánka pod našimi křídli." Zasmál se. "O to aby neměli přítelkyně se snažíme moc dlouho na to, aby jsme litovali nějaký malý blbky." Cože? O kom to mluví?

"No jasně, viděls jak byla ubrečená v tý nemocnici. Tipli jsme to dobře, že měla něco s McVeyem." Zasmál se a já sevřel pěsti. No a mám dost! "Proč jinak by se pral s tím klukem, navíc on se nezdá, vždycky Carl říkal, že James je z nich nejzodpovědnější a nakonec je on ten rebel." Uchechtl se a já zavrčel. Sakra. Připlácl jsem se na zeď a doufal, že mě neslyšeli.

"A konečně si s něma zase můžeme dělat, co chceme." Plácl si s ním ten druhý. "Zvýšení platu se blíží." Aha. Tak to už mám vážně dost. Zuřivostí jsem nakopl betonovou zeď. Ti dva naštěstí odcházeli jiným směrem.

-

"Joe!" Křičel jsem z pódia, když jsem ho viděl na druhé straně haly.

"Co je?" Koukal na mě, jako bych spadl ze stromu.

"Musím s tebou mluvit." Seskočil jsem dolů a šel rázným krokem k němu. "Okamžitě!"

Ahoj!

Tak je to tady. Nechci nic slibovat, tudíž nebudu říkat, kdy vyjde další kapitola, jen doufám, že ne zase po půl roce. Hrozně moc vám děkuju za vaši podporu a vyjádření v komentářích u minulého příspěvku♥ Nevím, čím jsem si to zasloužila. Mám vás všechny moc ráda♥

Jinak co si myslíte o Joeovi? (Jen tak for fun) Váš názor na to, co se tam děje? Baví vás character asky?

Lots of LOVE, HAPPINESS and HUGS,
your DwarfDreamy