The last shot

III.

Chopila jsem se míče zrovna ve chvíli, kdy se proti mě řítila Hayley z nižšího ročníku. Obehrála jsem jí jen tak tak. Ujala jsem se útočného postoje a zkusila střelit trojku. Buď a nebo, do konce hry zbývá asi půl minuty a já zavřela oči a nesledovala míč letící ke koši. Otevřela jsem oči ve chvíli, kdy jsem slyšela dopadnout míč.

Než jsem se nadála, slyšela jsem píšťalu a ocitla jsem se ve vzduchu. Holky mě zvedly na rukou. Střelila jsem.

„Tak! Teď tu mám seznam jmen a každou, kterou vyvolám si ke mě přijde pro barevnou pásku."

Řekla trenérka držící v ruce seznam a pásky tří různých barev. Skoro jsem nedýchala, když přečetla mé jméno a podala mi zelenou barvu.

Snažila jsem se výsledek vyčíst z její tváře, ale tvářila se neutrálně, tomu říkám profesionál. Musela jsem přežít ještě několik trýznivých minut, než se pustila do vysvětlování jednotlivých barev.

„Tak dámy. Odvedly jste všechny dobrou práci, ale bohužel všechny nemohu zařadit do týmu. Vím jak jste tvrdě dřely a proto vás nebudu trápit a dozvíte se výsledky."

Myslela jsem, že prasknu napětím, když to Hodgeová stále prodlužovala.

„Ty které mají oranžovou barvu, budou při zápase na střídačku!"  Sedm holek, držících oranžovou pásku si značně oddychlo.

„Ty, které mají červenou, se bohužel nezúčastní."

Zastavilo se mi srdce, nemusela jsem ani poslouchat, co znamená zelená barva, protože já to věděla.

V tu chvíli jsem byla štěstím bez sebe a okamžitě, jakmile pnás trenérka rozpustila, letěla jsem ji obejmout. Zakroutila nad tím hlavou, ale já si toho nevšímala, protože už jsem měla co dělat, abych se nezabila po schodech vedoucích z tělocvičny.

Vysprchovala jsem se a běžela jsem na hodinu.

Přede dveřmi jsem nasadila pohřební výraz a po zaklepání jsem vstoupila do třídy. Posadila jsem se tentokrát za Gabriela a on se na mě okamžitě otočil.

Hodil mi na lavici papírek se slovy tak co. Ještě více jsem zesmutnila svůj obličej a podívala se na něj.

Popadla jsem propisku a odepsala mu. Nejsem ani na střídačce.

Gabe se zasekl v pohybu. Střelil po mě soucitným pohledem, že bych mu v tu chvíli uvěřila i to, že zrovna on dostal domácí vězení a rychle jsem vytrhla kus papíru ze sešitu.

Mám to. Podala jsem mu jej a konečně jsem pořádně roztáhla ústa do úsměvu.

Spokojeně se rozesmál nedbajíc na to, že je hodina.

„Je zde něco k smíchu pane Brighte?"

„Uhm ne pane." Odpověděl Gabe a profesor ho zpražil pohledem.

Nikdy jsem nechápala, jak někteří učitelé mohou být tak upjatí. Pořád samé slečno bla bla bla tohle, slečno bla bla bla tamto.

Nedají si pokoj, oni se z nás snad snaží dostat i špetku radosti. V nějakých hodinách se dokonce studenti bojí zakašlat, nebo se vysmrkat.

Konečně zazvonilo a já poslala textovku holkám. Sejdeme se u automatu.

Vykročila jsem k automatu pro lahev s vodou a Gabe mě následoval. Když jsem se zastavila a lovila z tašky peněženku, přerušil mě.

Dnes už po druhé kolem mého těla omotal své paže.

„Vidíš, říkal jsem ti to Winn." Rozesmála jsem se a v tu chvíli jsem si periferně všimla přicházejících holek.