Milosrdný vrah

Problémy

Přerývaně jsem se několikrát nadechla a s vykulenýma očima pohleděla na Nyu. Chase šel za mnou s nečitelným výrazem v očích. Pomalu mě odstrkoval pryč. Nebylo to féf. Chtěla jsem pomoct Nyu, i přes to, co se stalo. Vzdorovala jsem, ale akorát Chasovi jeho práci zkomplikovala. Pak mě chytil za zátylek a praštil se mnou o zem. Přestala jsem se hýbat a nevěřícně na něj zírala. On se jen ohlédl a zašeptal. "Měla bys jít domů."

V řídčím lese hned za potúčkem jsem si lehla do sněhu. Má páteř okamžitě zakřupala a prudce se přehla. Mé nohy se narovnaly a začala jim odrůstat srst. Migréna nepolevila ani na moment a hlasité křupání kostí mi hučelo v hlavě. Má lebka se zvětšila a mozek v ní se snažil zachovat tělo v klidu. Vysílal různé hormony a některé zase polykal zpět. Ležela jsem tu, v lidské podobě, v hrůzných křečích a protáhla jsem se. Naposledy mi zakřupalo v kloubech a mé tělo se vzpamatovalo. Trochu plouživým krokem jsem došla k domu. Na verandě bylo nedopité studené kafe a Katin dočasný domov byl zamčený. Opatrně nadzvihla kámen na okenní římse a vytáhla náhradní klíč. I zvuk klíče v zámku jí koloval tělem a jeho ozvěna jako by jí lámala kosti. Nikdo nebyl doma. Udělala si menší večeři a šla si vyčistit zuby. No a pak to spatřila. Na povrch čistého umyvadla kapala čerstvá krev. Kap, kap, kap. Hrůzostrašně pomalu zaměřila zrak na zrdcadlo nad umyvadlem. Z rány na krku jí tekl rudý pramínek krve, která jí usychala na oblečení a trhala jí nervy. Z tohohle se nevymluvím...