Milosrdný vrah

Růžová ještěrka

Ráno jsme si chtěly dát kafe, ale došlo. Nabula jsem si boty a otevřela dveře. "Počkej..." zastavila mě Mia a já se otočila a kývla hlavou. Pak jen přišla a obejmula mě.
Dala jsem na pult kafe a peníze. Pak se mi prodavač podíval do očí. Ten pohled znám... "Kate?" Usmál se na mě Chase. Byl to člověk, a takhle to byl fakt fešák. Neodpustila jsem si ani malé "do prdele" co mi z toho ujelo. "Co je?" Zasmál se. Promnula jsem si kořen nosu. "Nic..." "Piješ kafe?" "Ne to jsem koupila, protože chci mít vetší bordel v kuchyni." Sebrala jsem kafe a účet z pultu a otočila se. "Katie..." hodila jsem po něm vražedný pohled. Otevřel za pultem dveře, které nejspíš vedly do jeho bytu. Pak udělal gesto rukou "pojď dál". "Kate." Zabrblala jsem. Vadilo mi, že mi říká Katie. Stejně jsem po pohledu na ty jeho psí oči vešla dovnitř. Podal mi šálek čaje a usadili jsme se vevnitř. "Chci Ti jen říct něco ohledně smečky." Přiznal a vytáhl knížku pravidel. Hodil jí na stůl přede mne, ale já jí jen ukazováčkem odstrčila dál a srkla si čaje. "To si musíš přečíst. Je v tom náš jazyk a pravidla a-" "Bo Kala yun Berites." Odvětila jsem vlkodlačím jazykem ("už jsem to četla"). Chase na mě se šálkem v ruce zíral a pozvednul to roztomilý obočí. Odvrátila jsem pohled. "Kde jsi jí vzala?" Zeptal se, protože věděl, že jsem předtím tu knihu už držela v rukou. "Byla jsem ve smečce." Odvětila jsem. "Pak ale přišla jiná smečka, rozdrtila mozky celé te mé a spálila můj barák, následně shodila z útesu a po omdlení jsem se nahá probudila kilometry daleko." Všimla jsem si, že na nás od jiných dveří zírá další člověk. Byl to asi 17ti letý kluk. "Ehm... ahoj?" Odvětil potom co slyšel náš rozhovor o vypálení baráku atd... "Ahoj... ?" Řekla jsem a on mě doplnil. "Tylere. Jmenuji se Tyler." Zavřel dveře za sebou a přisedl si k nám. "To je ten malej kterýho jsi viděla v noci." Odvětil Chase a Tyler po něm hodil naštvaným obličejem. "Těší mě." "Taky me těší, růžová ještěrko." Vzpomněla jsem si na svojí stěrku z noci, kterou jsem s ostatníma trávila. "Mám taky jméno." Zasmála jsem se. Chase se pro jistotu vmýsil do konverzace. "Hele tobě je 17 ne?" Zeptal se Tylera a ten přikývl. "A tobě Kate?" "Mně je... počkat co?! Děláš si srandu?!" Zařvala jsem náštvaně a Tyler jen vrtěl hlavou. "Sorry." Zasmál se Chase. Nemyslel to jako srandu. Fuj!! Položila jsem prázdný šálek na stůl. "Už bych měla jít." Odvětila jsem a za chvíli zmizela.