Strážný anděl [Viktuuri CZ]

Anděl, který opustil nebe

Yuuri se znovu podíval kolem sebe. Nebe plné šťastných tváří, zvuk křídel, chladný vítr, čechrající vlas a krásný výhled na zem a lidi. Bude mi to chybět, pomyslel si a usmál se na svého kamaráda Phichita.
,,A až se vrátíš, musíš mi všechno říct, rozumíš?!" Zatřásl s ním a Yuuri se nervózně usmál.
,,Vždyť jsem už řekl, že jo! Ty mi slib že se o toho svého budeš taky starat!" Řekl mu naoplátku Yuuri.
,,Děláš jako kdybych byl nezodpovědný." Nafoukl se Phichit.
Yuuri už chtěl něco říct když ho jeho přítel vyrušil.

,,Yuuri, On už tě volá. Jak se jmenuje tvůj člověk?" Vyptával se ho, když kráčeli po stezce z mramorových desek levitujících pár centimetrů nad oblakem. Pár andělů se za ním otáčelo a mladí na něj přihlíželi s úctou. I když to není neobvyklá věc, být strážným andělem je vcelku těžké a jen málo andělů z celého nebe se může vydat zpátky na zem.

,,Haló?! Nebe volá Yuuriho!" Zaluskal mu prsty před očima.
Yuuri se rychle vzpamatoval.
,,Ehm... Promiň. Zatím jsem popis nedostal, jen vím, že se jmenuje Viktor Nikiforov a je z Ruska."
Phichitovi ztuhl obličej.
,,Jestli myslíš Toho Viktora, kterého myslím já, tak máš tu největší hvězdu současnosti! Je to krasobruslař! A-" Yuuri mu zakryl pusu, protože Phichitův řev se začal stupňovat a ostatní se otáčeli kvůli němu.
,,Ne-neříkej mi to! Všechno se dozvím! Písek, kdyby ses nedíval na lidi, tak bys tohle nevěděl!" Snažil se neklít. Cítil se trochu naštvaně, že jeho kamarád ví o jeho člověku víc než on.

Oba zmlkli, když se museli definitivně rozloučit. Objali se a popřáli si hodně štěstí. Yuuri zamával svými obrovskými bílými křídly a letěl k velké bráně.

Dostal svitek s popisem a pár věcí na jeho cestu. Silný hlas ho přinutil se otočit a lehce se usmát.
,,Yuuri, jako všem andělům strážným, i tobě přeji hodně štěstí při ochraně a napravení tvého člověka. Tvé poslání bude dokončeno, až tento člověk opustí zemi a půjde doufejme sem, do nebe, nebo až na jeho duši nezbyde žádný temný stín od hříchu. Užívej svého času na zemi."
S těmito slovy se rozloučil s mladým andělem, který se mu uklonil.

Yuuri pod svými chodidly uviděl runu, která nutila, aby se oblaka rozevřela a pustila jej.
Yuuri zavřel oči, stiskl věci, které dostal a nechal své tělo padat.

Po nějaké chvíli rozevřel křídla a nechal se unášet větrem za Viktorem, jeho novým člověkem.

---
Tak po dlouhé době jsem napsala Yuri on Ice. Přejte mi trpělivost. Omlouvám se za chyby, kdyžtak mě upozorněte. Tohle byla kratší kapitola, ostatní budou delší ;)
Tak papa! Mám vás ráda :3