JUST SELECTION STORY

1st part

"T-tati, já tam nechci" brečela osmnáctiletá Rebeka Johansová "Ale babička si to před smrtí přála" podíval se na ní omluvně "Mami, pomoc, já za to nemůžu" fňukala Rebeka snažíc přemluvit rodiče, aby jí tam neposílali "Zlatíčko, je to jen na týden, nic ti neudělají, já nechci, aby tě změnili, ale babička to tak chtěla" podívala se na ní stejně omluvným pohledem jako před chvílí její otec "Tati, jsi strážce na zámku, nemůžeš to nějak zařídit?" zeptala se s neustupujícím doufáním "Ne dceruško, tohle pan Král ovlivnit nemůže, ber to tak, jako by to byl normální tábor" snažil se ji utěšit její strápený tatík, který si též nepřál vydání dcery homofobním hovadům, kteří tábor vedou. Nemohl s tím nic udělat. Byla to poslední věta rebečiné babičky. Něco jako poslední přání. Musela tam, ale věděla, že jí nezmění. Ona zůstane sama sebou, nikdy nebude heteračkou, ať už jí tam provedou cokoli "Tak já tam půjdu, ale slib mi, že s panem Králem domluvíš, aby nebylo legální trestat za jinou orientaci" snažila se smlouvat "Víš co, tak platí, každopádně, víš co? To by mohlo projít, pan Král má taky dcerušku s jinou orientací" usmál se, ale i přes úsměv byla vidět jeho zoufalost a bolest v jeho nitru "Ale tati, ona možná je lesba, ale je to princezna, jí za to neztrestají, i kdyby to bylo i nadále legální, takhle nám ubližovat" zaprotestovala malá, prozatím extroverní Rebeka a ušklíbla se "Jednou budeš taky vznešená, ale to se musí vypracovat víš, ale jednou v tom zámku budeš žít, a bůh ví, třeba se dáte s Princeznou dohromady" klekla si naproti ní její maminka "Demi by mě nechtěla" zakroutila naše malá hrdinka hlavou "To není pravda" klekl si též tatínek a obejmul obě dvě zároveň "Ona je vznešená, a já jsem jen vesničanka jedné ze tří vesnic co pod jejich království spadá, pochybuji, že budu mít vůbec někdy mít šanci ji vidět, natož abych se jí zalíbila" prohrábla kriticky své dlouhé hnědé vlasy a v jejích světle zelených očkách se mihnul záblesk světla reflektoru přijíždějící dodávky. Zastavila před jejich domečkem se zavrzáním pneumatik a z přední kabiny vylezla mladá, krásná slečna, která se Rebece okamžitě zalíbila. Ozvalo se lehké zaklepání na dveře "Jsem Daniel, jedna z pěti vedoucích táboru" promluvila jemným, ženským, ale přesto respektu hodným tónem "Dobrý den" otevřel dveře James, rebečin otec "Jsem James, to je má manželka Lily, a tohle je naše dcera" popostrčil ji před sebe "Ty musíš být malá Rebeka Johansová" sklonila se k ní pohledná blondýnka "Ano, to jsem" řekla rozpačitě s napnutou hrudí "Líbím se ti?" zeptala se jí Daniel "Ano" kývla hlavou a Daniel nesouhlasně zamlaskala "Tak tohle tě odnaučíme" usmála se skoro až škodolibým úsměvem a narovnala se "Daniel, nešlo by si promluvit osamotě?" zeptal se jí James, a když kývla, odešli spolu do vedlejší místnosti. Po deseti minutách nervózního přešlapování se konečně otevřely dveře a z nich oba vyšli s úsměvem na rtech "Domluveno, tak pojď Beky, odteď budu tvá vedoucí, celý tábor se ode mě nehneš a budeš mě poslouchat, nashle za týden, těšilo mě Johansnovi" zasalutovala mladičká Daniel, chytla na svůj věk přiměřeně vysokou Rebeku s baťůžkem na zádech a šly k dodávce "Kolik si jí zaplatil?" slyšela ještě ptát se maminku tatínka "Dvacet dolarů, řekla si o ně sama, já byl ochoten dát víc" slyšela ještě tátu odpovědět, a pak jí začlo pískat v uchu kvůli ohlušujícímu zvuku, který vydaly boční dveře dodávky "Tak, sem si sedni, za chvíli budeme v táboře, toto je Richard, Ronald, Robert a Rudolf, ostatní účastníci programu, ale ti budou mít jiné vedoucí" představila Daniel Rebece čtyřem stejně starým chlapcům kteří jí potichým ahoj přivítali, a poposunuli se, aby jí udělali místo k sednutí "Dík" usmála se a sedla si dovnitř. Dveře se zavřeli, po pár neúspěšných pokusech se dodávka nastartovala, a pět mladých, osmnáctniletých obyvatel Radosti a Hrdosti, dvou ze tří vesnic patřících království se vydali vstříc týdenímu neznámu...