Mezi světy

Kapitola 18.

,,Už nikdy nebudeš trpět" pošeptal jsem mu. Sáhl jsem pro nový nůž. Krásnou dýku s ostrými zuby. Oči mi zčervenaly a zorničky se rozšířily.

Haru mi lezl už tolik na nervy, že nic jiného než smrt si nezaslouží. Moje kroky v sobě neměli ani známky pochybností. Zabiju ho! Nenávidím ho za to co udělal Thomasovi.

Smál sem se jeho vyděšenému výrazu. Nevěděl o co jde, nechápal. Couvá dál odemě, já jdu dál, nezastavuji se. 

Zády už zachytil stěnu. Rukama šmátrá po kamenné stěně jako když tam něco hledá. Nerozhodí mě to a jdu dál.

Zastaví se u jednoho kamene, který má trochu odlišnou barvu. Prsty na něj zatlačí, on se usměje a řekne: ,,uvidíme se v pekle," s tímto prohlášením zmizí za kamennou stěnu.

Jsem chvíli zmatený, ale během chvíle jsem zase v normálu. Rozběhnu se k Haruovi. Je pořád v bezvědomí a to mi dělá starosti. Přivinu si jeho k tělu a objímám ho. ,,Tome...Tome," brečím.

Dochází mi jedna věc. Pokud jde o Ichira se kterým jsem spal. Jeho nemiluju nikdy jsem nemiloval. Nikdy jsem si nechtěl přiznat, že miluju Thomase a stejně mu to nemůžu říct.

Sehnu se k němu a políbím ho na rty. Líbám ho jemně a doufám, že se probudí.

Postavím se a Thomase nesu v náruči. Jdeme pryč, jdeme domů. Nemůžu ho vzít do nemocnice. Co bych jim asi řekl. Nenapadá mě vůbec nic. Teť je důležitější aby se probudil a aby byl v pořádku. Nechci ho ztratit, nemůžu.

Jdeme tmavou chodbou. Každý můj krok se rozléhá po sklepě. Ze stropu kape voda, která je spolu s mímy kroky jediný zvuk v této podzemní budově. Moje slzy dopadají Thomasovi na obličej a stále doufám, že se probudí.

Malá pauza tak se moc omlouvám. Zase začnu psát častěji. 😅😅😅