Mezi světy

kapitola 12.

K jídlu byla vajíčka se slaninou a rýží. Nebylo to špatné, náhodou to byl nejlepší snídaňo-oběd co jsem kdy jedl. Ano byl můj první.

Bylo dost pozdě na snídani, ale moc mi to nevadí.

Všechno si pamatuju z rán do školy. Budík v 6:30... Zaklapnout. Další v 6:45.... Zaklapnout. A poslední v 7:00 to už se nějak vzbudím a jdu de oblíct, nasnídat a už jenom vyjdu na tu čestu mučedníka. To je jiný příběh.

I když se mezi námi stalo to co se stalo.... Cítil jsem, že mě má někdo konečně rád.

Když mě zastavil ve dveřích, pocítil jsem teplo plné radosti. Má mě vážně rád?? Pokud ano, budu ho mít tád taky. Pokud ho tedy někdy nezabiju.

Po 5 dnech přišel čas odejít. Nechtělo se mi. Staral se o mě moc hezky, vážně. Ale boužel.

Venku je krásně, sluníčko svítí a modrá obloha. Vyšel jsem ze dveří a rozešel se domů.

Doma jsem dostal hlad. Šel do mrazáku a vytáhl jednu z  mrtvol. Říznul do stehna a vzal kus masa. Pořádně ochucené maso dal na pánev a osmažil.

Bylo lahodné, ani jsem nečekal něco takového. Po jídle umyl nádobí a šel uklízet. Dost práce, ale někdo ji udělat musí a ten někdo jsem byl jasně že já.

Už bylo skoro hotovo, když mi zazvonil zvonek u dveří. Šel jsem otevřít. Oblečený v bílé zástěře a v modrém triku. Otevřel jsem.

Koukal na mě vysoký muž v saku. ,,Co potřebujete?" zeptal jsem se. ,,Tebe!" řekl. Popadl mě za ruku a u nosu mi přidržel kapesník s chloroformem, který mě uspal.

Nevěděl jsem nic. Probudil jsem se v černé místnosti, svázaný na žídli a dost mě bolela pravá část obličeje a nohy. Zůstal jsem dlouho sám než se otevřeli dveře a v nich stál on.

Já vím... Nepíšu často omlouvám se...

Andy-chann