... když se Lestrade předávkoval cifem ...

Rande s Mycroftem

Zazvonil zvonek.
Srdce mu poskočilo.
Znamenalo to jediné.
Rychle pohlédl na tkaničky. Klekl si a ty dvě dlouhé šňůrky obou bot zastrčil dovnitř. Zvedl se a pospíchal ke dveřím kde vzal klíče a mobil.

Pomalu se nadechl. Chvíli čekal. A vydechl.

Ozvalo se druhé zazvonění, ale to už otevíral dveře. S úsměvem pohlédl na Mycrofta. Který se k jeho údivu také usmíval.

,,Ahoj" řekl Mycroft nejistě. Lestrade jen krátce zamával a hned zalitoval, že to udělal. Nějakou chvíli mezi sebou stáli.

,,Asi pojedeme ne?" řekl Mycroft. Lestrade jen nadšeně přikyvoval nad tím úžasným nápadem až ho z toho bolela hlava. Mycroft mu pokynul rukou. Greg na něj nechápavě upíral pohled. Zatřepal hlavou a ušel pár kroků k Mycroftovu autu.

. . . .

,,Co si dáte?" ozvala se číšnice. Oba na sebe vrhli rychlý pohled. Do teď jejich výběr jídla vypadal nějak takto... Dáš si to co minule? Chceš víno? Ne, dám si to co ty... To ne, dej si tu langustu. Já to zaplatím. Ne já...

Ozvala se rána do stolu. Celý se otřásl. Mycroft stěží udržoval vážnou tvář. ,,Dáme si Merlot Cabernet Sauvignon Blanc de la Cruz 57..." Usmál se falešně na číšníci.

,,Dále dvakrát dnešní specialitu dušené krevety s fazolovým ragú..." Dořekl s očima zabodnutýma v Gregových. Ten mu pohled oplácel jen s menší dávkou odhodlání. Každou chvílí mu naskakoval ruměnec na tvářích. Číšnice se dávno vypařila.

,,Hezká objednávka..." Vyloudal ze sebe pomalu. ,,To ano..." Přikývl svůdně Mycroft a poslal mu vzdušný polibek. V tu chvíli se mohl Lestrade propadnout štěstím a studem. Přemýšlel, zda to nebyl náhodou příslib dnešní noci, ale Mycroft na sobě nedal nic víc znát.

Raději nad tím více neuvažoval.

Po chvíli trapného mlčení jim neznámý číšník donesl požadované víno a nalil jej do sklenic.

Greg uchopil klepající se rukou jednu z nich a upil řádný kus. Pořád se díval do očí Mycroftovi, který si dramaticky olízl spodní ret jakmile polknul.

. . . .

Jejich oční souboj pokračoval velmi dlouho až do doby, kdy měli skoro celé víno dopité a konečně jim donesli hlavní chod.

Musel uznat, že Mycroftík vybral skvělé jídlo a celá večeře byla úžasná, ale nemohl se dočkat až se svalí po dlouhém dni do postele.

Tiše dojedli poslední sousta a nepřetržitě navazovali oční kontakt. Jakmile přišlo na řadu placení Mycroft se div nepřetrhl, když Greg navrhoval placení za oba. Jasně mu přikázal ať sedí, mlčí a neplatí. Doteď z toho má husí kůži a důvod ho mít rád o to víc.

Když se zvedli k odchodu, museli konečně po dlouhé době přerušit jejich dlouhodobý kontakt. A ten oční nahradil tělesný.

Greg bez námitek přijal Mycroftovu mozolnatou dlaň a ruku v ruce opustili restauraci. Nedbali na zvídavé a znechucené pohledy upřené na ně dva a mířili k autu.

. . . .

Celou cestu k Lestradovi nepromluvili jediné slovo stejně jako když seděli v restauraci. Mycroft měl při řízení nepřetržitě netečný výraz a Lestrade se jen těžko ovládal, když měl nutkání sáhnout na jeho tvář a přinutit ji k úsměvu.

Jakmile zastavili Greg posmutněl, protože věděl, že přišel čas loučení. Se skleslými rameny došel ke dveřím a chystal se otevřít, když se naposledy otočil. U auta postával Mycroft a nejistě přešlapoval. Nejspíš se ani loučit nechtěl. Jako vždycky.

Vypadalo, že už se chystá nastoupit do auta, když najednou otočil zámkem ve dveřích a vytáhl z něj klíčky. Otočil se směrem k Lestradovi a se samolibým úsměvem došel až ke vstupním dveřím.

,,Jdeš se rozloučit?" Ozval se Greg radostně.

,,Tak nějak" odpověděl Mycroft a strčil do dveří, které se s nárazem otevřely.

Pobídl Lestrada ať vejde a ten nepotřeboval déle otálet. Jen s údivem přihlížel jak ho Mycroft následuje a zavírá dveře.

Rozsvítil světlo a zrak mu ihned padl na duhové růže.

Greg se začervenal.

Úplně na ně zapomněl a chudinky kytičky teď vypadaly jako kompost.

,,Chceš spát na gauči?" zeptal se Lestrade na rovinu a upřímně doufal v opak.

Mycroft neodpověděl a jen na něj dál upíral nicneříkající pohled.

,,Ehm... Tak ti půjčím svou postel a já si lehnu na gauč" navrhl znova.

Nic. Žádná odezva.

Greg hledal odpověď v osvětlené zdi předsíně, botech a zrcadle. Poškrábal se na zátylku. Prudce vydechl a chtěl zrovna něco říct, když ho silná ruka chytla za rameno a přitiskla ke zdi.

Překvapeně otevřel oči a pohled mu přistál na zákeřném úšklebku, který byl až nebezpečně příjemně blízko.

Stáli takhle opření o sebe nejmíň minutu, když se na jeho tělo náhle přitisklo to Mycroftovo.

Lestrade byl v nebi.

Přivřel oči a užíval si blízkost svého neodolatelného svůdníka.

Možná to neměl dělat, ale když se rozhodl zase naplno otevřít oči, něčí rty se přitiskly na ty jeho a on se ani nepokoušel ty oči nakonec otevřít. Netušil jestli existuje něco lepšího a úžasnějšího než je nebe a pokud ano právě tam byl. Jeho srdce bilo tak hlasitě, že ho slyšel tak moc jako nikdy předtím. Skoro mu unikaly tiché vzdechy Mycrofta i jeho samotného.

Nikdy by si nepomyslel, že by se tohle mohlo někdy stát ikdyž s Mycroftem spolu byli tak dlouho.

Nevnímal vůbec nic jiného, jen se vpíjel do své spřízněné duše tak hluboko až si skoro nevšiml, že se pomalu přibližují k jeho ložnici.

Mycroft ho znovu divoce přitiskl ke zdi až dřevěná prkna zapraskala. Jedna jeho ruka přidržovala mužnou tvář a druhá mu přejížděla přes záda.

Začínal mu docházet dech, ale nepřestával. Nedokázal přestat. Bylo to tak silné. Byl přesvědčený, že kdyby to skončilo, už by nikdy nemohl znovu začít.

Mycroft ho chytil za ramena a strhl mu sako. Uchytil první knoflík jeho košile a rychle jako vítr mu rozepl všechny ostatní.

Lestrade ucítil chladný závan na své nahé hrudi a to bylo jako probuzení z transu.

Rychle ukončil polibek a ustoupil od Mycrofta.Ten se na něj zmateně díval a Greg jen smutně zavrtěl hlavou.

Mycroft přikývl, že pochopil a uchopil ho v náručí. Vpadl s ním do postele a společně usnuli vedle sebe hlubokým spánkem v objetí.

.

.

.

Koberec!!!