Cheeky Sinner 2 h. s. |CZ|

21.díl ..I really like you Riley...

Pohled Riley

Je přesně sedm a já zrovna zamykám svou kancelář. Za svými zády slyším kroky, následně mi někdo položí ruce na oči, i když to možná bylo čekané gesto, nadskočila jsem leknutím. ''Baf'' zašeptá mi do ucha. 

Otočím se k němu a ironicky se ušklíbnu. ''Riley, chtěl jsem se tě zeptat, nic mi do toho není ale, máš nějaké problémy?'' vyhrkne opatrně mezitím co kráčíme k výtahu. ''Máš pravdu Loui, nic ti do toho není'' odseknu při vzpomínce na hádku s Harrym. 

''Promiň,'' věnuju mu jemný pohled a povzdechnu si. Slabě se usměje. ''To nic..'' pohladí mě po rameni, všechno to na mě spadne a mě napadne jediný troufalý čin, obejmout ho. Netrvá mu ani sekundu než pevně ovine své paže okolo mého těla, jakoby to čekal. 

''To všechno Harry, můj přítel..všechno, všechno bylo perfektní, jednu chvíli..'' začnu mu vyprávět potom co se odtáhnu. Výtah zastaví, avšak i po našem výstupu a směru ven k autům, dál vyprávím Louisovi vše co se stalo, nevím proč ale mám pocit že mu můžu věřit. 

''Trochu moc věcí na těhotnou ženskou,'' odfrkne si. Přijde mi jakoby to zlostné gesto bylo myšleno na Harryho ale nechám to být. ''Zrovna teď by měl být s tebou, podporovat tě,..'' 

''Nějak už to zvládneme'' usměju se a doufám že mám pravdu. ''Uh..já, mám tu auto'' dojde mi náhle. ''Pokud ti to nebude vadit, mohl bych tě po večeři hodit domů a zítra tě vyzvednout?'' napadne mě proč to nepřijmout, protože jsem si jistá že Harry mě do práce rozhodně neodveze, nebo aspoň já s ním nechci sdílet tak těsný prostor v autě. 

''Vlastně, proč ne'' radostně přikývne a otevře mi dveře jeho auta, počká až nastoupím a poté je zavře. Nastoupí na stranu řidiče a věnuje mi ještě jeden pohled předtím než se rozjede. 

''No, už si se byla kouknout na mimi?'' zeptá se. Po chvilce ticha mu nejspíš dojde že jsem to tak úplně nepochopila a tak znovu promluví. ''Myslím ultrazvuk'' zasměje se. 

''Ne..myslím že by tam toho stejně nebylo moc vidět, a navíc, ráda bych tam šla s Harrym, ale..'' odmlčím se nad představou, že by mě Harry na tohle nedoprovázel. ''Nebudeme o tom mluvit jo?'' naslepo se natáhne pro mou ruku a stiskne mi ji. 

Pohled Harryho 

Nervózně jsem dupal nohou a čekal až ten brejlatej debil vysloví ty dvě osvobozující slůvka od těch hovadin co tady mele. ''Můžete odejít'' vykoktá se konečně, je zatracenejch sedm a já jsem ještě ve škole, proboha. rychle popadnu svou tašku a vyběhnu ze třídy jako idiot. Miranda, potřebuju Mirandu. 

''Mirando!'' vykřiknu, když uvidím její hnědé dlouhé vlasy v davu mezi lidmi. Otočí se a chvilku se rozhlíží, doběhnu k ní a ona mi věnuje nechápavý pohled. ''Harry?'' zeptá se. ''Potřebuju s tebou mluvit, o samotě'' čím víc se to blíží, tím víc bych se nakopal. 

''Uh..no dobře'' její výraz je nechápavý a překvapený. Popadnu ji tedy za loket a odtáhnu ji co nejdál od všech. ''Provedl jsem něco strašnýho Mir,'' vykopnu to ze sebe sotva zastavíme. 

Oči se mi začnou plnit slzami, ale zadržím je a několikrát se pořádně nadechnu. 

''Harry, já to nechápu..'' rozhodí rukama na náznak toho, že se mám konečně vyžvejknout, jenže ono to není tak úplně lehký. To co právě děje v mé hlavě je šílené, jsou to spletité sítě pocitů a myšlenek. Cítím se roztrhaný na kousky, jsem obyčejnej hajzl.. ale bylo to pro jejich dobro, nic jsem necítil, možná tak nechuť a zlost, zlost že využila moje slabiny.

''Musíš pochopit, že jsem to udělal pro jejich bezpečí, nemohl jsem dovolit aby se jim něco stalo..'' začnu opatrně a pozvolna. Její oči mě propalují pohledem. ''Co si udělal? Co je s Riley a jejím dítětem?!'' začne okamžitě panikařit. 

Položí mě to, z očí mi začnou klouzat první slzy, stojím bez jakýchkoli reakcí, nemůžu, nemůžu mluvit. Nejde to. ''Harry doprdele mluv!'' zařve na mě Miranda, v jejích očích je strach a vztek. 

''Podvedl jsem ji..'' 

Pohled Riley 

''...Děkuju Loui'' dokončím svůj extra dlouhý monolog. Řekli jsme si že o tom nebudeme mluvit ale já v jeho očích viděla tu zvědavost, a navíc, potřebovala jsem to někomu říct, někomu se vyzpovídat. Louis se přímo nabízel, věděla jsem že mě chce poznat, teda tvrdil to, ale že bude mít až takový zájem... svým způsobem je to uspokojující, vědět že někdo chce opravdu poznat váš vnitřek.

''P-páni..'' vykoktá ze sebe zaraženě Louis. ''Riley, já jsem...jsem tak rád, že si mi tohle všechno řekla ale, nechápu to? Proč ty? Proč se tohle všechno děje tobě, respektive vám'' jeho výraz je najednou smutný a pokleslý, jakoby se vžil do mé situace. 

''Kéž bych znala odpověď,'' zamumlám. 

''Chci abys věděla, že se na mě můžeš vždycky obrátit..'' natáhne se přes stůl a nabídne mi ruku. Vložím tu svou do té jeho a on mi začne na kůži vytvářet uspokojivé kroužky palcem, tak jako to občas dělává i Harry... chybí mi, chybí mi jeho dotek, jeho úsměv...chybí mi on. 

''Zaplatím'' mávne Louis na servírku, způsob jakým to udělal mě dostal do kolen, jsem vděčná že sedím, ten roztomilý úsměv a to všechno. 

''Ani to nezkoušej..!!'' zavrčí, když začnu vytahovat peněženku. Pod jeho pohledem ji zase rychle schovám do kabelky a on se usměje. 

Po platbě opustíme restauraci a opět se ocitneme v jeho autě. ''Kam to bude slečno?'' zasměje se a ukáže tím jeho bezchybný chrup. Nadiktuji mu adresu a on se poslušně rozjede. Cesta sice netrvá dlouho, ale i přesto je plná vtípků a vtipných poznámek.

Když Louis zastaví před našim domem, úsměv mi poklesne. ''Děkuju Riley, vážně jsem si s tebou ten večer užil, a...opravdu se mi líbíš''