Cheeky Sinner 2 h. s. |CZ|

8.díl ..Welcome back Harry..

Pohled Harryho

''Jste připravený?'' Promluví ke mně doktor, povzdechnu si a slabě přikývnu. Váhavými kroky se rozejdu ke dveřím pokoje, naposled se podívám po celém prostoru a slabě se pousměju. Ať už jsem tohle místo nenáviděl sebevíc, nechal jsem tady měsíc a půl mého života, sice jsem to prospal ale ty vzpomínky tady jsou, tolik slz co tady vypadlo z našich očí, tolik utrpení v sobě svíral tenhle pokoj.

''Pojďme.'' usměje se doktor a zavře dveře. Zastavím přicházející slzy a loudám se za ním. Na tváří mi vyskočí úsměv, když u pultíku vidím drobnou blondýnku, jak vášnivě debatuje s Brook, která ukáže mým směrem a pohled Riley padne na mě. 

Nesměle se usměje a na prstu si zatočí s klíčky od jejího auta. Oh no jasně, zabavili mi přece řidičák i doklady. 

''No zdá se, že to tady pro nás končí.'' Zašeptá a pohladí mě po tváři. Nakonec přes paži sjede až k mé dlani a proplete se mnou prsty. ''J-já nevím co říct. Snad jen to, že vám opravdu přeju štěstí.'' Řekne plačtivě Brook, která nás sleduje. 

S Riley se oba zasmějeme a věnujeme jí objetí. ''Děkujeme.'' Řekneme. ''Určitě se ještě uvidíme'' Zašvitoří Brook a mrkne na Riley. ''To doufám, ale někde daleko od nemocnice.'' zasměje se Riley. 

''Mějte se.'' mává nám ještě Brook, opustíme prostor nemocnice a já se nadechnu čerstvého vzduchu, zavřu oči a užívám si teplé paprsky slunce na mé kůži. V tuhle chvíli si uvědomuju, jak moc mi to chybělo. Jak moc mi chyběl okolní svět. 

''Konečně.'' Hlesnu, Riley mi věnuje chápavý i konejšivý úsměv a společně nastoupíme do auta. ''Zdá se, že teď budeš moje šoférka.'' Zavtipkuju. ''Budu cokoli, jen už nikdy nedělej takovou hloupost.'' Nastartuje a rozjede se pryč od tohohle místa. 

''Pro všechny to bude zaručeně šok.'' Promluví po chvíli a nechápavě nadzvednu obočí. ''Uhm po měsíci a půl se vrátit? Jen tak se objevit? Způsobíš všem infarkt.'' Zastaví na červenou na křižovatce. 

''Pojď sem.'' Rychle si ji přitáhnu k sobě a přisaju se na její rty. Všude okolo nás se rozlehne troubení. Zasmějeme se když si všimneme, že už dávno padla zelená. ''Uff'' vydechne Ri, když přejede křižovatku. 

________________

Pohled Riley

''No...'' Vydechnu a pustím volant, odepnu si pás a podívám se na mírně vykolejeného Harryho. ''No..'' Zopakuje po mně, na vteřinu mu stisknu ruku a pak oba vystoupíme z auta. Kolem nás je slyšet křik, smích, dokonce i zpěv, prostě všechno co by v kampusu mělo být slyšet. 

Harry si na rameno natáhne moji tašku s věcmi a společně se vydáme vstříc. ''Harry ? Harry Styles?!'' začínají se ozývat první hlasy a radostné povykování. Mohlo mi být jasné, že ho bude postrádat celá škola, vždyť je to idol všech...

''Panebože je to on!'' seběhnou se kolem nás a Harry se na všechny směje. ''Mysleli jsme, že je po tobě chlape!'' vyjekne jeden kluk a s Harrym si kamarádsky plácne. ''Vítej zpátky Bro.'' zakřičí všichni. 

''Chyběl si nám.'' ''Rádi tě zase vidíme.'' a všechny pokřiky na tenhle způsob poslouchám celou cestu až do haly. ''Svatá matko boží, to je čistý zázrak.'' řekne zaraženě něco jako ředitelka celého tohohle zmatku. 

''Dobrý den.'' řekne oslnivě Harry. ''Dobrý, dobrý.'' mluví zaraženě a pro jistotu si posune brýle výš ke kořenu nosu. Zasmějeme se a běžíme k našim pokojům. ''Nemůžu uvěřit tomu, že jsem zpátky.'' Harry se rozběhne chodbou jako malé dítě a radostně křičí, z pohledu na něj se mi nahrnou slzy do očí. 

Je to jako by se mu nic nestalo, nic ho nebolí, normálně se pohybuje... Je šťastný. 

''Harry?!'' ozve se od dveří a na chodbu vyběhnou Niall, Zayn a Miranda. ''Wohouuu!'' zaječí Harry a všichni se za ním zase rozběhnou ven z budovy. Přijdu si jako v blázinci, ale vyběhnu za nimi. 

Všichni jsou povalení v trávě a divoce Harryho objímají, bouchají a plácají si s ním. 

Setřu si slzy z tváří a přidám se k nim. Je nám jedno, že na nás všichni zírají. Přeci jen, smějí se a jsou šťastní taky. 

Poté co skončíme radostné divadélko, všichni se smíchy popadáme za břicho, pořád ale zůstáváme ležet na zelené trávě a povídáme si. ''Zase pohromadě.'' Řekne Niall a my všichni přikývneme. 

''Byl to těžkej měsíc.'' dodá Zayn. ''Měsíc a půl.'' opravím ho a všichni se uchechtnou. ''Zajímalo by mě, jak to bude dál.'' promluví Harry a všichni se zamyslí.

''Myslím... Jsme na vysoký, už nejsme děcka, budeme muset dospět. Jít každej vlastní cestou.'' jeho hlas je tichý a zamyšlený. ''No a? Vídat se budeme pořád, tuhle partu jen tak nerozdělíme.'' tleskne si Niall. 

''Nás se jen tak nezbavíš.'' šťouchne do Harryho Miranda. Naše konverzace nabere jiný směr, veselejší, ale Harryho poznámka mi utkví v hlavě. Jak to bude dál ?