Cheeky Sinner 2 h. s. |CZ|

6.díl ..Story of his life..

Upozornění; tenhle díl je vzpomínkový a vlastně takový rozuzlovací :D

Moje hlava spočívá na jeho hrudi. Říkala jsem, že zapomeneme na všechno z minulosti, ale Harry má pravdu, vždycky nás dožene a nějakým způsobem nás položí, nikdy nezmizí. Bude nás pořád chytat do svých sítí. 

Nemohla jsem se zbavit myšlenek na téma Harryho minulost, zajímal mě ten příběh toho kudrnatého chlapce, zajímal mě jeho život. Jak to vlastně všechno bylo... 

''Bylo mi 10, když od nás odešla. Řekla, že už to snášet nebude a jednoduše odešla, od tý doby jsem jí neviděl. Táta se zhroutil, začal pít, až ho to položilo.''  Kéž by mi tohle vysvětlení stačilo, ale to se říct nedá. Chci vědět víc, chci vědět celou pravdu. Celou tu zamotanou lež jeho života. 

''Riley?'' Zašeptal. Myslela jsem, že spí. ''Přemýšlíš nad tím viď? Nad tím, jak pokurvenej život jsem měl.'' Pohladil mě po vlasech. Chtěla jsem říct, že ne ale zvědavost a touha po pravdě byla zlomyslná. ''Promiň Harry, ale nemůžu se zbavit pocitu, jako bych tě vlastně vůbec neznala.'' Otočila jsem se k němu, jeho výraz byl plný bolesti, jeho oči byly prázdné.

''Vážně to chceš vědět?'' Z jeho úst vyjdou ta strastiplná slova. Opatrně přikývnu. ''Víš, že tě miluju, pamatuj si to mezitím co ti budu říkat ty sračky, hrozně moc tě miluju Riley.'' zděsím se jeho slov a nějak mi uniká jejich význam. 

''Už jako dítě jsem věděl, že něco v naší rodině je špatně. Nezajímal jsem se o to, nechápal jsem to a tak jsem na to sral. Na zakládce jsem poprvé potkal Nialla, byl jedinej s kým jsem se bavil. Myslel jsem si, že jako dítěti mi nemůže být líp, měl jsem normální dětský život. Ale jenom když jsem byl ve škole. Doma to bylo peklo, pamatuju si ty dny, kdy jsem tiše seděl po tmě na schodech a poslouchal, jak se táta s mámou hádali. Nebylo to nikdy tak strašný, jako tenkrát když mi bylo právě 10. Tu noc nikdy nezapomenu.''

*flashback*

''Měli jsme to udělat dávno, měli jsme ho dát do toho zkurvenýho děcáku už jako malý dítě!'' Zakřičela na svého muže Anne. ''Neudělala by si to, miluješ ho!'' Malý Harry nechápal, co se děje, tiše seděl na schodech jako pokaždé. Dnes bylo ale něco jinak, měl strach, obrovský strach. ''Já ho nikdy nechtěla, to ty si básnil o šťastné rodince! Nenávidím to dítě, je to přítěž, jen obyčejná rozmazlená přítěž!'' Ta slova která tenkrát Anne vypustila z úst, se kudrnatému chlapci navždy vyryla do paměti. ''Je to hlavně tvůj syn! Je to náš syn, a já ho miluju!'' Neovládl svůj vztek a tak se jeho ruka střetla s tváří své ženy. ''Jsi obyčejnej hajzl, parchant, kterýho jsem nikdy nemilovala.'' Po tváři mu stekla slza lítosti, Anne si držela kamenný, bezcitný výraz. Její slova byla bohužel myšlena vážně. ''Křič na mě, nenáviď mě, ale to dítě potřebuje matku, dohajzlu!'' Otec kudrnatého chlapce byl odhodlaný dát Harrymu to, co potřebuje, i kdyby ho to mělo stát cokoli. ''Najdi si jinou, nějakou která to malé monstrum možná bude milovat, to já jsem málem zemřela při porodu toho spratka, to já s ním byla každý den doma celé ty roky, a kde si byl ty?'' 

''Já se snažil zachránit situaci týhle posraný rodiny! Vydělával jsem prachy, za který ty si chlastala! Spala si s jinejma, tahala si Harryho po barech a hospodách, si obyčejná děvka, nic víc nejsi!'' Tentokrát zastavil svou ruku uprostřed pohybu. ''Nikdy už tě nechci vidět'' Zašeptal ta osudná slova. ''Tohle snášet nebudu, ty i ten tvůj syn se jděte vycpat!'' Na slovo tvůj kladla tenkrát Anne důraz. S těmito slovy, navždy opustila jejich dům.

*konec flashbacku* 

''Byl jsem nechtěné dítě. Alespoň pro mou matku, jestli jí tak můžu nazývat. A tak to začalo, a vlastně i skončilo. Můj otec se prostě nezvládl vyrovnat s tou bolestí a topil ji v alkoholu, každou noc jsem plakal. Chtěl jsem jeho pozornost, chtěl jsem zpět svého tátu. Ale on už byl pryč, byl schovaný tam někde v hloubi duše, za vší tou bolestí. Začal jsem dělat hrozné věci, na desetiletého kluka to byly odporný hovna, o kterých by sis v dnešní době myslela, že jsou normální ale tenkrát... Začal jsem prostě kouřit, bavil jsem se se staršíma a bylo to pro mě fajn. Cítil jsem, že zase někam patřím. Nialla jsem zavrhnul. Trvalo to až do mých patnácti, jasně, vykradli jsme pár sámošek, většinou to byly cigára a špr- kondomy...'' Semknul rty pevně do jedné linky a zavřel oči. 

''Pokračuj.'' Řekla jsem se zatajeným dechem a bolest v mém hrudníku byla až nesnesitelná. ''Začali jsme chodit po klubech a barech, Chris tehdejší kápo skupiny nám zfalšoval datum na občankách. Spali jsme s děvkama, prostě jsem byli hajzlové, ničili jsme auta, sprejovali po zdech. Bral jsem to jako srandu, ve dne kraviny, v noci šukání s děvkama, pak to ale převršilo všechno... Začal jsem, prostě jsem na střední znásilňoval holky.'' Vypustil ze sebe a sklopil pohled. 

Zastavil se mi dech, panebože. ''Prostě jsem je zatáhnul do prázdnejch místností a udělal to. Pořád mám v hlavě to jak plakaly, jak křičely a bezmocně se svíjely pode mnou v hnusnejch bolestech. Vyhrožoval jsem jim, že je zabiju jestli to někomu řeknou. Nevím jak, ale Niall věděl o všech těch sračkách, které jsem dělal. Snažil se se mnou zase bavit a pomoct mi. Ignoroval jsem ho... Až do dne, kdy jsem se vracel domů a všude byly policajti. O pár dní později byl pohřeb, na kterej jsem radši nešel, prostě jsem nechtěl vidět mého otce ve zkurvený díře, pod zkurvenou zemí. Dny na to se stal chlast mým bratrem, každej den jsem seděl u baru a pil a pil a pil. Vyvolával jsem bitky s neznámejma, jen abych si vybil vztek... Niall, i když nemusel, vždycky mě našel a odvezl mě k němu domů, staral se o mě jako o dítě... A víš co je nejvtipnější ? Jsem mu nehorázně vděčnej, ale v tu dobu jsem ho za to nenáviděl, jednal se mnou jako s dítětem. Jeho matka řekla, že mě nemůže pořád vláčet k nim domů a tak Niall sehnal byt, nevím jak, byl jsem věčně mimo. Jen vím, že jsme prostě měli vlastní byt. Všechno bylo na Niallovi, nájem, všechno... A pak přišla Emily...'' 

Nevím jestli tuhle část zvládnu, skoro bez dechu a vyděšená přecházím od Harryho do bezpečné vzdálenosti k oknu a tam se posadím. 

''Jednou prostě čekala na Nialla až se vrátí k nám do bytu... Svedla mě, zapomněl jsem na všechno a ošukal ji, bylo mi to jedno, v tu chvíli...'' Chtěl mluvit dál. 

''Dost..dost, m-myslím že to stačí...'' Vykoktala jsem ze sebe a podívala se na něj zraněným pohledem. Tohle už bylo moc. 

''Víš že tě miluju, pamatuj si to mezitím co ti budu říkat ty sračky, hrozně moc tě miluju Riley''   Teď mi dojde význam jeho slov. Bojí se, že ho opustím...