Tohle je sice kluk x kluk, ale k ničemu nedojde...takže...tak XD
Příjemné počtení.
Hnědovlasý mladý muž seděl na chladné zemi s nepřítomným výrazem. Na tváři mu zasychaly slzy smutku a z jeho vyprahlých úst vycházely bílé obláčky.
Jeho tělo bylo i přes drahé oblečení promrzlé, ale to by to poslední co by ho v tuhle chvíli zajímalo.
Jen tak seděl v centimetrové pokrývce sněhu a zíral na nový a krásně naleštěný pomník a čerstvě zasypaný hrob.
Při tom přemýšlel. Co by, kdyby. Kdyby nebyl hloupý...kdyby se jen snažil pochopit, ale...on ne.
Na tento den, v tuto hodinu mohl být v klidu na své vlastní svatbě s osobou, kvůli které teď tak truchlí. Kvůli, které už konečně pochopil.
Vlastně, to celé co se za poslední týden stalo mu pomohlo uvědomit si, že celou dobu byl ten špatný on. Že celou dobu měl jen zastřenou mysl.
Rázem se z jeho očí spustila další dávka slaných slz, dopadající na sníh a následně zanechávající našedlé kapky.
Jeho tělo se otřásalo hlasitými vzlyky, které se ne a ne zastavit. Stejně je nikdo neslyšel. Jaký blázen by asi byl v -10 °C venku a ještě ke všemu seděl a nechával své tělo pomalu zamrzávat.
Zmrzlé jako jeho srdce. Zmrzlé jako je srdce před pěti lety. Než potkal svou lásku. Tu, které zaslíbil věrnost, srdce i všechno možné do konce života. Celý život vyrůstal ve lžích a utrpení... Tak proč tentokrát klamal on. Sám neví...možná ze strachu.
Začal pociťovat únavu, ale také mu připadalo, že se trochu oteplilo. Nevadilo mu to. Alespoň se cítil pohodlněji, i když si žádné pohodlí nezasloužil. Správně by měl za své činy trpět.
Hlava mu začala pomalu klesat a oči se sami od sebe zavírali...asi už chápe...umírá.
Třeba...třeba, když zemře tak se potká se svou láskou a omluví se, přesvědčí ji, že nechtěl. Že by ji to nikdy neudělal schválně.
Ale zaslouží si on vůbec prominutí?
Ne...
Z nebe místo vloček, začal padat déšť...to andělé truchlí. Nad další ztrátou stráženého člověka.
Špatného...ale pořád člověka. Chybovat je lidské, to se ví.
Jeho mysl přestala pracovat. Oči se zavíraly a jeho tělo polilo dokonalé a příjemné teplo.
Srdce se zastavilo. Krev v oběhu zmrzla a z jeho popraskaných rtů se vydral poslední teplý obláček.
Tělo padlo k zemi...Už mu nebylo pomoci.
***
Světlo. Světlo, přímo bijící do očí ze všech stran. Ruce natáhl před svůj obličej a protáhl své ztuhlé svaly.
Posadil se na měkké posteli plné polštářků. Světlá přecházela v tmavě modrou a vínovou...přesně tyto barvy měl pokoj, ve kterém se nacházel.
Něco ho zašimralo na krku.
Havraní křídla v rozpětí, tak tří metrů zdobila jeho záda. Tak překrásné a fascinující.
V klasickém pokoji ho zaujala pouze jediná věc. Menší tabulka, jejíž okraje vydávaly lehké záření.
Přešel k ni a začal číst.
Anděl- Bílá křídla s peřím a to nejhodnější srdce. Pár hříchů se dá zapomenout a proto jsou vhodni na svěření člověka do jejich péče.
Zatracený anděl- Černá křídla s peřím. Za celý svůj správný život spáchaly jeden otřesný a trestu hodný hřích. Zařizují nepohody mezi temnou a světlou stranou.
Démon- červenočerná blanitá křídla. Dříve zlý lidé. Není třeba popis. Důležitá je jejich moc paralýzy a ovládnutí mysli.
Byl tak moc zadumaný v přemýšlení a čtení onoho nápisu, že si ani nevšiml osoby, jenž tiše vystoupila do jeho pokoje.
Ona osoba za sebou táhla zářivě bíla a ničím neposkvrněná křídla.
,,Ahoj zlato."
Rozneslo se po tichém pokoji a chlapec s černými křídli se polekaně otočil na nově příchozí osobu. Když si uvědomil o koho se jedná, rozeběhl se k němu, strhl ho na zem a přitáhl si ho do pevného objetí.
,,Bože...ty...tu jsi."
Slzy radosti i smutku z uvědomění se mu skutálely po tváři.
,,Jasně, že tu jsem..." Zvonivý smích ,,...sem totiž odcházejí všichni mrtvý"
Chvíli ještě leželi v objetí, z něhož se čistý anděl odtáhl první. ,,Musíme si promluvit. To co se stalo...Po příchodu sem, jsem vše pochopil. Vím jak jsi to myslel, ale zlato...Měl jsi mi to říct."
Chlapec s křídli barvy uhle jen pokáraně sklopil hlavu ,,J-já myslel...že to tak bude lepší."
,,Ale notak...Ve dvouch se to lépe táhne~"
Další slova umlčeli v tolik procítěném, hlubokém a tolik dokonalém polibku. Polibku, jenž smazal všechny hříchy a špatné věci kolem.
Jejich láska by byla cítit na kilometry kolem. A v závanu toho dobra, omluv a pochopené pravdy, se křídla uslzeného chlapce začala měnit z černé na bílá.
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
No ahooooj ♥
*Dělá, že poslední díl nevydala před půl rokem...nervózní smích*
Máme tu zase něco nového. Jeeeej😁
To co jsem právě napsala mi připadá jako totální trash, ale who cares XD
Votes a komenty zahřejí u srdíčka.
-Elis *-*
