Každý asi známe ten pocit. Pocit, kdy se zamilujete. To právě zažívala sedmnáctiletá Kaley. Silná, krásná, drzá a statečná. Takto by ji popsali všichni z Koryho gangu.
Každý ji zná jen z této stránky, ale uvnitř je křehká a citlivá. Její parťák na mise- ať už na jednoduché krádeže, donášení informací, vražda nebo prácička v terénu- je Roy. To je ten ke, kterému chová ten hluboký cit.
(Oba jsem se pokusila nakreslit. Ano...je to ta věc nahoře 😂)
Právě seděli ještě s pár lidmi v jejich klubu, popíjeli alkohol a bavili se tak jako, když mají volno.
Najednou dovnitř vtrhl Kory- šéf v závěsu s Harrym- pobočník, každý věděl, že ty dva spolu něco mají. Nikomu to nevadí, ale i tak to nechtějí přiznat. ,,Tým tři" řekl panovačně Kory a my se s Royem postavili a rozešli se k němu do kanceláře.
Hodil před nás složku ve, které byl pouze jeden popsaný papír s informacemi o nějakým cápkovi, poloze nějakýho klubu a různé přestupky a pak jen fotky. Psalo se tam o jednom gangu co si právě moc drze začíná přivlastňovat část našeho území.
,,Chci informace" řekl brunet prostě. ,,Zítra budou mít sraz s Helningem. Chci aby jste se tam nějakým způsobem dostali a živí se vrátili. Jasné?" kývli jsme a vyšli zpět na naše místa.
Den výpravy.
S Royem jsme se domluvili, že si uděláme sraz půl hodiny před začátkem akce, abychom se domluvili na přibližné taktice. Po setkání jsme se usadili na jedno nenápadné místo na jejich střeše a dovnitř ještě ukryli mikrofon.
Stačilo jen vyčkávat. Určitě bude mluvit jen Helningem a ten cápek se jmeném Christopher Ralpen, takže nebude problém v tom, že bychom nerozuměli. Oba jsme měli na hlavách sluchátka a byli co nejvíce potichu. Jeden špatnej tah a jsme v prdeli.
Najednou přijela tři auta a z nich vyšel tolik známí Helningem a šest jeho mužů. Vešli do budovy a oni se začali vítat. Chvíli bylo ticho a pak Christopher spustil.
,,Jsem rád, že jste se dostavil. Máme informace, že jste v obchodním partnerství s panem Korym." zmínil našeho šéfa a náš gang. Byli jsme jedno ucho. ,,Chceme vám nabídnout dohodu. Pomůžete nám toho caparta svrhnout a my vám můžeme domluvit partnerství s panem Törfanem."
Chvíli bylo ticho a pak se ozval Helningeům pobavený hlas ,,Nevím co tu na mě zkoušíte, ale mě to vyhovuje tak jak to je. Jsou silní, mají nekonečné zásoby trávy, všude se nabourají a na černém trhu získají snad vše."
Tohle jsem slyšela ráda...je nám zavázaný. ,,A jestli je tohle vše, odjedeme. A prosím, tímto mě příště nezatěžujte" znovu smích našeho spojence, odsouvání židle a pak jsme viděli jen odjíždějící auta.
Najednou byla slyšet hlasitá rána a dost nasraný hlas toho hajzla ,,dobře...uděláme to tedy sami. Bude to zítra, v jednu hodinu. To zrovna jsou z poloviny pryč. Svůj klub nikdy nenechávají o samotě..."
Začal vysvětlovat taktiku a my se snažili zapamatovat co nejvíce z toho. Když přestal rozhodli jsme se odejít, ale to by někdo nemohl zrovna vyjít ven a všimnout si nás ,,Krysy" zařval, vytáhl pistoli a začal střílet.
Běželi jsme po střechách v ruce držící každý svou zbraň. Když jsem se otočila spatřila jsem v nastávající tmě tři postavy blížící se k nám.
Už jsme byli skoro u místa, kde je moc lidí a kde se lehce ztratíme v davu, ale jedna kulka střelila Roye do zad.
Zděšeně jsem vykřikla a podepřela ho, pár metrů, už jen chvíle. Najednou vedle nás zastavilo černé auto a z okýnka vykoukl Pierce ,,dělej hoď ho dovnitř a nastupuj" zařval a sám po těch třech začal střílet.
Jeden padl k zemi.
Snažila jsem se zklidnit svůj splašený dech , při tom držela ránu na zádech mého parťáka. Cesta k nám trvala jen chvíli a já ho pak za Piercovi pomoci dotáhla k nám do ošetřovatelské místnosti.
Hned se ho ujmula Susan s doktorátem. Čekala jsem přede dveřmi a zadržovala slzy. Růžovovláska asi po půl hodině vyšla a zvedla palce. Úlevně jsem vydechla a vešla za ním.
Sedla jsem si a on spal. Pohladila jsem ho a usmála se
,,Zvládli jsme to. Jako vždy. Kory tam poslal lidi a nic nám nehrozí" frustrovaně jsem se zasmála a pak se rozbrečela.
,,No tak vzbuď se prosím. Sama to tady s nima nevydržím...bez tebe to nevydržím." sklonila jsem hlavu a jeho ruku pevně stiskla
,,Vždyť já tě miluju, tak tu sakra zůstaň" byla jsem stále potiššejší.
Hlavu jsem si položila na postel a vzápětí ucítila ruku ve vlasech.
Zvedla jsem pohled a zadívala se do hnědých očí toho, kterému jsem se právě vyznala. Mluvil tichým hlasem ,,Myslel jsem, že to řeknu první na nějakém romantickém místě, ale jaksi si mě předběhla."
Koukala jsem se na něj s otevřenou pusou neschopna slova.
Chtěl se zvednout, ale já k němu přiskočila abych ho zastavila, když v tom přitiskl své rty na mé a já nemyslela na nic jiného než že díky jeho postřelení jsme teď spolu...
Ááááhoj...kdo uronil slzu? Já málem...😇
Snad se líbilo. Za hvězdičky a komentíky jsem ráda. :-*
-Elis *-*
