In the world of creepypastas

10.

Bim bam

Zrovna odbila půlnoc. A to znamená jediné - střídání stráží. Rychle jsem si vytáhla sponku z vlasů a strčila ji do zámku. Po chvilce kroucení zámek cvakl a dveře se otevřely. V dálce ještě byly slyšet rychlé kroky odcházejících strážných.
Tak šup šup, máme jen čtyři minuty.
Zavřela jsem za sebou tiše dveře a zamířila chodbou pryč. Cestou jsem se musela párkrát schovat za roh a počkat, až zívající strážní projdou kolem. Po cestě byly další cely, nikde nikdo. Pak jsem došla do další chodby, kde byly poněkud důležitější místnosti. Na jedněch bylo napsáno "Sklad." Tam budeme muset na odchodu. Další dveře říkaly "Ložnice." Super název! To sem nemohli dát radši něco jako odpočívárna nebo tak? Ale né, oni musejí dát do blázince Ložnice.
Na dalších dveřích bylo napsáno "Kancelář." Sem potřebujeme. Opět jsem poslechla, ale nejdřív jsem nahlédla malým okýnkem ve dveřích, jestli uvnitř někdo není. Měla jsem štěstí, nejspíš si šel někam schrupnout.
Otevřela jsem dveře a rychle vklouzla dovnitř. Tři minuty. Rozevřela jsem všechny šuplíky a rozhlížela se. Univerzální klíč. Bereme. Vstupní karta. Taky. Náhradní uniforma? Zrovna tak. Papíry, papíry.... počkat... mapa! To rozhodně bereme.
Všechno jsem si to nacpala pod oblečení a vyrazila pryč. Dvě minuty.
Rychle jsem se rozběhla. Když jsem dorazila k mým dveřím, už jsem slyšela kroky. Minuta.
Zaklapla jsem je za sebou a vrhla se na postel, přikryla se a dělala že spím. Nula.

Dveře se otevřely a dovnitř nakouklo pár strážných. Když neviděli nic podezřelého, dveře zase zavřeli a já slyšela, jak se zabouchly dveře. Zase jsem vstala a rozložila na stolek mapu. Ozařovalo ji chabé měsíční světlo. Pořádně jsem ji prozkoumala a našla kancelář. Pak jsem jela po chodbách tak, jak jsem šla a našla i naši celu. No jo, ale co teď?
"Hej, vzbuď se," zatřásla jsem několikrát Miou. Chvíli to trvalo, než se na posteli konečně posadila. "Co je?"
"Ty máš nějakou fixu, ne?" zeptala jsem se šeptem.
"Jó, jednu jsem jim ukradla," podala mi černou lihovku a zas si lehla. Začala jsem kreslit nejkratší cestu k východu. Pak jsem se nad tím zamyslela.
1. obléknu si uniformu. Přesně tak.
2. vzbudim Miu. Tak to ani náhodou! Ještě nás prozradí. Fajn tak ne.
2. otevřu dveře a ujistim se, že všechno mám.
3. půjdu podle mapy. Pokud mě někdo najde, budu se ho muset zbavit. Přesně tak.
4. Zajdu do skladu s mými věcmi. Ano, ty potřebujeme.
5. Půjdu k východu.
6. Jsem volná. Tak tak. A pak najdeme nějakou skrýš.
Usmála jsem se a všechno schovala pod postel. Pak jsem si na ni lehla a usnula. Vše se uskuteční o zítřejší půnoci.