In the world of creepypastas

8.

Policista vystoupil a otevřel mi dveře. Také jsem vystoupila a zahleděla se na blázinec. Byla to majestátní budova, která vypadala, jako by vystoupila z nějakého hororu. Skoro jako továrna, nebo stará opuštěná škola. Všude na oknech mříže a kolem vysoký bytelný plot. Vypadalo to, že odsud se ještě vživotě nikomu utéci nepovedlo a v nejbližší době ani nepovede. Samozřejmě já do blázince nechtěla a bylo mi jasné, že uvnitř už neuteču, takže jsem se dala na úprk teď. Nebo vlastně... chtěla dát. Jenže policista na to nejspíš byl připravený a hned mě chytil. Brzy se otevřela brána a přišlo k nám několik lidí. Dva byli nejspíš pracovníci, byli v bílém a vezli takový ten vozík, na kterém se převážejí šílenci. Spolu s nimi tam také přišli dva dozorci.
"My už si ji převezmeme," řekl rázně jeden z dozorců, popadl mě v nadloktí a doslova hodil do vozíku, div se nepřevrátil. Pak mě k němu připoutali a vezli mě ke vchodu. Rickwoodský blázinec se tak jmenoval, protože ho založil nějaký Rick a nacházel se u lesa. Aspoň podle toho co mi tu ti zaměstnanci vlévali do hlavy. Zadívala jsem se k lesu. A tam, na samém okraji stály dvě postavy. Byla jsem si stoprocentně jistá, že jedna z nich drží v ruce sekeru.

Dovezli mě do místnosti, kde mě nechali se převléknout a poté mi nasadili kazajku. Pak mě strčili do jedné z cel a odešli. S bolestným heknutím jsem se zvedla do sedu. Pak jsem se hlavou opřela o nejbližší postel a díky tomu se dokázala postavit. Pak jsem se otočila a málem vyletěla z kůže. Ani jsem si neuvědomila, že je se mnou v místnosti (což je mnohem lepší název než cela) ještě jedna holka. Ta seděla ve svěrací kazajce na židli a smála se mému počínání. Zamračila jsem se.
"Co se řehtáš," zavrčela jsem. Ta holka měla hnědé dlouhé (mastné) vlasy a tmavě hnědé oči, skoro černé. Přestala se smát a také se na mě zamračila. "Jmenuju se Mia."
"Tak jo, Rio, nějakej nápad jak zdrhnout?"
"Mia!"
"Cože?"
"Moje jméno je Mia!"
"No jo, no jo."
"Žádnej plán nemám. Za co tu seš?"
"Zabila jsem jednoho kluka, co mě týral. Řekla jsem jim co mi udělal a jim to bylo jedno." To se jim jednou vrátí.  "A pak tu je jedna blbka co mi furt kecá v hlavě."
"Jo to máš blbý."
"A za co tu seš ty?"
"Zabila jsem holku co mi chtěla ukrást Adámka!" vyskočila na nohy, až se ta židle převrátila.
"Jasněeeee..." protáhla jsem a šťouchala nohou do židle, jestli se nepostaví. Nepostavila. Došla jsem teda ke dveřím a zabušila do nich nohou.
"HEEEJ, SPADLA NÁM ŽIDLE, POJĎTE JI ZVEDNOUT"
"zvedněte si ji sami," ozvalo se z druhé strany.
"A jak asi s tou kazajkou?!"
"Bože, proč já tu vlastně pracuju," postěžoval si strážný, otevřel dveře a přišel nám zvednout židli. A já zatím přemýšlela, jak se odsud dostanu.