In the world of creepypastas

4.

Ugh, konečně vyšel na chvíli z domu.

Posledních několik hodin jsem byla zavřená v nějaký komoře, zatímco Jake byl v místnosti vedle. Byla to otrava, tak jsem jen přemýšlela jak se dostat ven. A taky mi konečně došlo, koho mi ten brejloun tak připomínal, nechápu, že jsem si na to nevzpomněla dřív. Toby z creepypast. Jak se ale stalo, že jsem se náhle objevila někde, kde creepypasty existují?

Každopádně teď Jake zmizel si něco ven zařídit, tak jsem se rozhodla provést svůj plán. Vyndala jsem si sponu do vlasů, její konec zastrčila do zámku a začla s tím trochu vrtět. Když se konečně ozvalo svaknutí zámku, rychle jsem dveře otevřela a rozhlédla se kolem. Jake tady za tu dobu rozházel spoustu papírů, na většině byly zprávy o tom, že se našlo nějaké tělo a na dalších byly informace o mně. Byly to blbosti, jako třeba jen můj vzhled a jak jsem se tu vzala. Stejně jsem je ale popadla, oteřela okno a vyskočila jím na venkovní zem. Pak jsem se rozběhla k lesu. Nemohu riskovat, že mě Jake ve městě potká. V kapse jsem ještě pořád měla svůj malý nožík na obranu a kousek housky, kterou mi do komory hodil Jake před svým odchodem.

Po dlouhém běhu jsem se zastavila, abych se vydýchala. Jsem pěkně hluboko v lesích. Co vůbec mám dělat? Mohu si maximálně najít brigádu a zabydlet se v nějakém opuštěném domě, vždyť nemám žádné doklady, tohle je úplně jiný svět.
Sedla jsem si a zády se opřela o kmen stromu. Hlavu jsem si složila do dlaní a dál přemýšlela, o kolik horší tohle ještě může být.
A v tu chvíli mi přišla odpověď.

Někdo mě za vlasy zdvihl do vzduchu. Zaječela jsem - částečně bolestí, která se mi rozlila hlavou a zároveň leknutím. Před sebou jsem viděla toho posledního člověka, kterého jsem právě teď chtěla potkat. Ticci Toby.