Upíří tábor ✔

24. Loučení (Epilog)

Ach ne.. byli jsme tu. Dorazili jsme do cíle. A desítky, rodičů už tu čekali na své milované děti. Ale já ty děti opustit nechtěla.

Nastalo loučení.. nekonečné loučení se všemi, s kým jsem se nějak blíže poznala.

První jsem se rozloučila s kluky, což byl Simon, Alex, Leo a další z Nickovi party. Jen do jsem se doloučila se Simonem, hned si ho přivlastnila Alča. Bylo mi řečeno, že jejich lásku neplánovali, ale jsou za ní nesmírně šťastní. Prý jim hraje do karet i to, že bydlí jen kousek od sebe. To já u Nicka říct nemohla. Bydlel úplě na druhé straně, než já.

"Ale, Kaeneová, taky rozloučit se se mnou jdeš? to je od tebe ale milé..," hrál, jak dojatý je, když jsem k němu přišla.

"Haha, jak vtipné, že se chci po měsíci stráveném s tebou na jednom místě rozloučit.. úplný vtip roku. Víš co? Tak když tu pusu nechceš, tak nazdar. Udělal sis to sám," už jsem byla na odchodu, když najednou zakřičel: "Pusu? Počkat.. ty jsi my chtěla dát pusu? Ale no taaak.. počkej přeci.. vždyť se zas tolik nestalo, ne?" Co by pro pitomou pusu od holky tenhle šašek neudělal, že?

Udělala jsem mu radost a tu jednu nevinnou malou pusu na tvář mu i s objetím darovala. Byl radostí bez sebe, i když samozřejmě doufal v klasickou pusu na pusu, ale až takovou radost jsem mu zase nehodlala udělat.

Pak jsem se přesunula k holkám. Tak moc se mi je nechtělo opouštět, ale jinak to prostě nešlo. Došla jsem k Britě která se zrovna loučila se Stázkou. Přidala jsem se do jejich objetí a Alča se jako zázrakem odněkud objevila a přidala se k nám také. Objímali jsme se tam dobrých pět minut, možná víc. Nedokázali jsme se pustit. Kdo by řekl, že si za jeden měsíc dokážu najít další dvě super kamarádky.

"Holky.. mě se vás tak moc nechce opouštět..," postěžovala si Alča na problém, který jsme měli všechny. Loučení je hrozný.. zvlášť když přesně vím, kdy je zase uvidím. Lepší je to nevědět a doufat, že to bude hned zítra. Jenže tábor se koná jen jednou do roka.

"Budeme si psát a volat, posílat dopisy a já už nevím. Prostě..," plácala Alča jedno přes druhé, až jí docházela slovní zásoba.

"Určitě, to je jasný," ujistili jsme jí všechny a vlastně i samy sebe.

"A budete nám podávat vědět o všech novinkách, je vám to jasné? A my zas na oplátku vám," povídala dál Ala a my jí na to se Stáz opět přikývli.Bude se mi stýskat.. a to hodně. Po celém táboře..

Naposledy jsme se všechny objali a pak už holky museli nastupovat do svých aut, protože už tu měli rodiče. Stáz už tady taky měla mamku s panem Parkesem a musela taky už jet. Já tu svého tátu s Rose ještě neviděla, tak jsem se vydala k Nickovy, který se zrovna loučil s Leem a klukama. Už byli taky na odchodu.

Chvilku jsem počkala v povzdálí, než se kluci odeberou k odchodu. Jakmile odešli, Nick se otočil směrem ke mě. Věděla jsem, že mě vycítí. Došel ke mě.

"Bude se mi stýskat," začal nejistě. "Mě se stýská už teď," hlesla jsem tiše s pohledem zabořeným do země. Z neznámého důvodu jsem se mu nedokázala podívat do očí.

"Hele, to jak Leovo říkal, že.. An, prosím.. podívej se na mě." Tak moc se mi líbilo, když mi říkal An.. nikdo jiný mě tak nikdy neoslovil. Po dlouhém přemlouvání a Nickově prstu, který mi zvedl bradu, jsem se na něj nakonec koukla. Jeho oči byli krásně oceánově modré. Ani náznak jeho pravých, rudě zbarvených očí tam nebyl. Jen čisté modré oči, ve kterých jsem se teď, jako vždy předtím, ztrácela..

"An.. já.. víš, no.. to co říkal Leo.. o tom, jak tě miluju a jak bych těchtěl políbit.. tak.. no..," lezlo to z něj jak z chlupatý deky - jak se říká -, "tak je to pravda." Řekl to tak rychle, že mu pomalu ani nebylo rozumět, ale já ho naštěstí slyšela dost dobře. Tak moment.. opravdu právě řekl, že mě miluje?! Opravdu právě přiznal, že ke mě cítí něco víc, než jen čistě kamarádský vztah (který stejně nebyl nikdy tak úplně čistý)? Bože.. on mé city opětuje? Je to možné?

"Je to pravda.. miluju tě. Hrozně moc tě miluju, nikdy jsem si to nedokázal připustit. Pořád jsem si říkal, že je to prostě směšné, nemožné. Že to nemohu připustit, ale v sobě to držet nedokážu. Chci, abys to věděla. Chci, abys věděla, že pro mě nejsi jen obyčejný člověk, že pro mě jsi osobnost, která mi změnila život. Jestli se tomu "život" vůbec dá říkat. Ale já jsem za něj rád. Kdyby mě tenkrát neproměnili v to, co jsem dnes.. nikdy bych tě nepotkal. Nikdy bych nepoznal tak úžasného člověka, jako jsi ty, který by si dokázal přivlastnit, dalo by se říst, že i znovu oživit mé už tak mrtvé srdce, které doteď nikomu nepatřilo. Ale tobě ho přenechám rád, protože vím, že ty se o něj budeš dobře starat a nepřetrhneš ho napůl hned za prvním rohem. Děkuju, že jsi An.. děkuju, že zrovna ty jsi ta, které patří mé srdce," mluvil a v půlce svého monologu si mě přitáhl do medvědího objetí.

Byla jsem šokovaná.. co šokovaná. Přímo v tranzu. Nic ta krásného mi nikdo nikdy neřekl.. bylo to od něj víc, než jen milé. Bylo to jako dostat elektrickou ránu. Jako bych se konečně probudila a viděla svět jinými než jen černo-bílými barvami. Byl to nádherný pocit.. že vás někdo miluje. Že na světě existuje někdo, kdo je ochoten pro vás zemřít. Pouhá slova na tohle nestačila..

Trochu si mě od sebe odtáhl, jen aby viděl do mého rozzářeného obličeje. Lehce se ke hlavou naklonil a své jemné a hladké rty se přitiskl na ty mé. Zapadli do sebe jako dva kousky puzzle, jako mé tělo přesně pasovalo na to jeho, cítila jsem, jakoby mé rty celý život čekali jen a jen na jedny rty.. na ty jeho. Byli pro sebe jako stvořený.. přesně, jako my dva...

------

A je to tady... defitivní konec. Bože uteklo to tak moc rychle, ale konci se nevyhne nikdo, že? I ti upíři jednou zemřou.. ale to trvá o něco déle.

Schválně jsem to ukončila takhle, aby jste si každý z vás domyslel příběh podle sebe. Jak se to vám líbí a máte rádi. Takže to vlastně není až tak úplně definitivní konec.. to vy ten konec dotvoříte. Já vás jen navedla.. ale cestu si zvolte svou vlastní.

Děkuju vám všem tak moc, že to opravdu ani nedokážu slovy vyjádřit.. nejradši bych vás všechny do jednoho pevně objala a už víc nepustila. DĚKUJUUUUU!!!!!!!!

Celkové poděkování a menší info ještě vyjde, ale celkově příběh už to nebude. Ale to chápete..

Tak užívejte života, mějte se krásně, skládejte básně.. však to znáte XDXDXD

Papa:*

Vaše milovaná Sany:*