For Luna

33. kapitola

Natočit, oddělat vidličku a spolknout. Mňam! Sakra že se tohle kuchařkám povedlo. Olízla jsem si koutek rtu, na kterém mi ulpěla omáčka. S labužnickým zasténáním jsem spolkla další a v břiše mi zacukalo, jak se to tomu fotbalistovi líbilo. Chutná, chutná drobečku? Hmm.. Dáme si ještě co ty na to? Požádala jsem starší kuchařku o ještě jednu porci. Se povzdechem který se marně snažila skrýt mi vyhověla. S chutí jsem se pustila do další porce, za doprovodu hlasitého mlaskání, kterému se Fregi, sedící hned vedle srdečně smál. V tom se otevřely dveře a dovnitř vpadl můj udýchaný druh.

,,Mio?" Zvolal podivně úzkostným hlasem. Zvedla jsem pohled od těch božích šňůrek co jsem do sebe ládovala a podívala se na něj skrze omáčku která se mi volně povalovala po celém obličeji.

,,Ano lásko?" Hned jsem se hrabala do stoje abych toho velkého krasavce mohla obejmout. Okamžitě ke mně přiskočil a pomohl mi vstát.

,,Musíš zmizet, hned. Zítra nás plánují přepadnout a ty tu nesmíš být!" Hned nato se otočil k Fregimu a začal s ním něco překotně domlouvat. Zmateně jsem ho chytla za loket a přitáhla si ho zase zpět k sobě přičemž jsem ho propálila pohledem.

,,Co se děje?" Zavrčela jsem.
Bylo vidět že váha jestli mi to říct a tak jsem svůj stisk na jeho ruce ještě o něco zesílila.

,,Chtějí tě Mio. Chtějí tě zabít zato že jsi jim tehdy utekla a zato že si jim zabila několik vojáků." Odpověděl s povzdechem a znovu mi ukázal záda když uděloval Fregimu rozkazy.

,,Což-eee.." mou dosti naléhavou otázku přerušila ukrutná bolest v břiše. Se zasténáním jsem se přidržela stolu a snažila se dýchat. Po chvíli to přešlo. Ani jsem si neuvědomovala že mě mezitím Nick sevřel do náruče.

,,Co ti je?" Zeptal se panicky a začal mě celou ochmatávat.

,,Nicku? Asi budu rodit." Vydechla jsem a ty slova mi přinesly neuvěřitelný strach. Panika se ve mně rozlila jako ten nejprudší jed a ovládala každý kousíček mého těla.
Tak moc jsem se bála. Bála jsem se že se porod nepovede a já svého syna porodím mrtvého. Bála jsem se ze se naplní můj sen a já zemřu. Tak moc jsem se bála. A proto jsem udělala jedinou věc, která mi v tu chvíli přišla chytrá. Narovnala jsem se a s chabým úsměvem jsem se na ně usmála.

,,Už je to v pohodě. Nic to nebylo určitě." Usmála jsem se a vydala se zpět domů. Mezi nohama jsem měla pořádný mokro.
Doprdele.
Praskla mi voda.
To je tak nezakecám.
Byla jsem jeden, jediný krok od východu, když mě ukrutná bolest donutila se predklonit. Maličký to bolí. Zhluboka jsem dýchala a snažila se to přečkat. Nevím kdy mě Nick vzal do náruče. Nevím kdy jsem měla pod sebou měkké lůžko a nevím kdy se mi mezi nohama hrabala Sierra.
Vím jediné.
Že mé dítě pomalu přichází na svět.

,,Tak teď tlač Mio. Tlač!" Zařvala jsem bolestí a cítila ten podivný tlak v břiše. Tváře mi zrudly námahou a čelo se orosilo potem. Přišla další kontrakce a já znovu zatlačila.

,,Vidím hlavičku!" Slyšela jsem vypísknutí a rukou kterou jsem svírala ti Nickovu jsem ještě víc zmáčkla. Když jsem se na něj úkosem podívala, měla jsem co dělát abych se nerozesmála. Navzdory okolnostem.
Můj Alfa křečovitě svíral svou obrovskou tlapou tu moji a nervózně si drtil ret mezi zuby.
Zvládnu to.
Pro Nicka.
Pevně jsem se zadívala do zdi před sebou a znovu, tentokrát co nejvíce jsem zatlačila. Skřípala jsem zuby o sebe a ze všech sil zabrala. Když se místností ozval dětský křik, zhroutila jsem se vyčerpaně do polštářů. Už mě nezajímalo co se děje kolem. Konečně bylo venku.

Zažila jsem mnoho bolesti, řezání, sekání, modřiny spoustu dalších, ale žádná, žádná se nevyrovná této. Zhluboka jsem dýchala a snažila se popadnout dech.
Když se mé břicho znovu stáhlo, podívala jsem se zmateně na Sieu a ta s úsměvem pokrčila rameny.

,,Říkala jsem ti že budou tři." Odvětila povzneseným hlasem a já v reakci na její odpověď zhrozeně vykulila oči.
TŘI?!
TŘI?!
Jakože vážně TŘI?!

,,Já nechci! Nechte mě být!" Štěkla jsem po nich a zavrtala se hlouběji do polštářů. Pche.. Prej tři..

Další bolest mě donutila s opřít na loktech a začít znovu tlačit. Kašlala jsem na to. Prostě budu jenom tlačit. To zvládnu. Nezní to těžce. Zařvala jsem a znovu tlačila.

,,Hlavička!" Byl slyšet výkřik a já ještě o něco víc zabrala. Uvolnění. Už jenom poslední.

,,Je to holčička." Vydechl Nick vedle mě, ale mně se všechno pomalu ztrácelo ve tmě. Byla jsem najednou tak hrozně moc vyčerpaná.

Černočerná temnota mě začala stahovat k sobě. Chtěla jsem jí následovat. Prostě roztáhnout paže a podvolit se tomu. Tom chladu a zároveň zpalujícímu žáru co mě začínal pohlcovat.

Byla jsem zvláštně malátná. Chtěla jsem Nickovi něco říct. Podívat se na něj, ještě jednou, naposled. Se podívat do jeho tváře. Do těch kouzelných, zelenkavých očí. Chtěla bych se také podívat na své  děti. Na ty krásné, nevinné tvářičky s kouzelnými, mrňavými ručičkami.

Chtěla bych se podívat po kom jsou. Chtěla bych je vidět vyrůstat. Pomoct jim s jejich první přeměnou, být u toho jak řeknou poprvé máma a táta, trénovat s nimi jejich první krůčky. Chtěla bych jim schvalovat jejich družky a druhy, chtěla bych je vidět stárnout.
Chtěla bych tolik věcí.
Tak strašně moc.

Mé dětičky.

Omlouvám se.

************************************

Bububu 👻👻
Jsem mrtvá je mi to jasný 😂
Tak konečně maličká Mia rodí😁
Enjoy it❤