For Luna

23. kapitola

Zamrkala jsem.
Velkým oknem tu pronikalo spoustu slunečního světla. Zářivě osvětlovalo celý pokoj a dalo tak vyniknout i tam nejmenším detailům. Jako třeba částečků prachu, co se vznášely ve vzduchu. Místnost z valné většiny tvořila manželská postel, na níž jsme ležely. Po každé její straně byl noční stolek s lampou. V levé zdi bylo velké okno, které se hádám dalo otevřít a jít jím na balkón. Lehce ho zahalovaly tmavě hnědé závěsy. Vlastně všechno tady bylo laděno do tmavě hnědé. Lampa, povlečení, peřina i polštáře, malý kobereček před postelí a dokonce i barva dřeva nočního stolku.
Měl to tu moc hezky zařízené.
Otočila jsem se na něj, abych se zeptala co teď budeme dělat, ale v t úmyslu mi hned zabránil. Ani nemusel nic říct, stačilo to jak vypadal a přišla jsem o veškerá slova.
Stále byl do půl pasu nahý a já teď mohla zblízka prozkoumat každý záhyb jeho svalů. Teprve až teď, jsem si všimla že má jednu ruku přehozenou přes můj pas. Dokonce i ve spánku si mě přivlastňoval.
Druhou ruku měl pod hlavou a ona částečně zakrývala jeho obličej. Ten zasraně dokonalý obličej. Obočí lehce krčil a já jen stěží potlačovala touhu mu ty vrásky, co mu tím vznikaly, uhladit. Velké, zelené oči zakryly víčka a odhalovaly pouze černé, husté řasy. Dlouhý, rovný nos a ostré lícní kosti, by mu i ve spánku dodávaly nebezpečný a tvrdý dojem, nebýt mírného úsměvu, do kterého byly zformované jeho plné rty. Byl jako pozůstatkem včerejšího veselí. Vzpomínkou. Rozčepýřené vlasy mu trčely do všech stran. Ta tmavá čokoláda, jako by se snad už nikdy nedala zkrotit. Světlo občas vrhlo své paprsky i něj a jeho vlasy se sem tam, měděně zaleskly. Byl tak neuvěřitelně nádherný.
Do tváře mu spadl pramínek vlasu a zavazel mi tak v kochání se. I když i ten pramínek by se dal obdivovat do nekonečna. Každý jednotlivý odstín.
Přesto jsem natáhla ruku a jak nejjeměji to jen jde, jsem ho odhrula za ucho. Zavrtěl se a přitáhl si mě blíž.  Tak blízko, že jsme se téměř dotýkaly nosy. Zatajila jsem dech. Lehce zamrkal a když mu pohled utkvěl na mně, spokojeně se usmál.
Konečně ta zelená.
Opět mě uhranula.
Ztrácela jsem se v ní.
Nevědomky jsem se k němu začala přibližovat. A přibližovala jsem se ještě víc, až se naše rty téměř dotýkaly. Ve vzduchu byla skoro cítit ta elektřina, co mezi námi elektrizovala. A pak jsem se zarazila. Měla jsem chuť ho poškádlit. To jak mě omámeně, poddajně sledoval. To jak zhluboka vdechoval mou vůni. To jak mu pohled ukotvil na mých rtech.
Rychle jsem se nahla a vlepila mu cundou pusu na tvář. A pak jsem se smála. Zmateně zamrkal a poté mě spražil pohledem. Tvářil se přímo hrozivě, ale cukající koutky ho prozradily.

,,Tyyy..." Zavrčel hluboce. A já se rozpustile rozesmála ještě víc. Nakonec to nevydržel a s veselým úsměvem na tváři a válečným pokřikem mě uvěznil pod sebou. Jednou rukou chytil mé zápěstí nad hlavou a tou druhou. Tou druhou mě lechtal. Jeho i můj smích se mísil pokojem a občas se přidalo i moje škemrání a žebrání, aby přestal. Když už jsem myslela že se doopravdy počůrám, konečně přestal. Já se také přestala kroutit jako žížala a lehce mu dýchala do obličeje. On mě také a ta jeho mentolová vůně, mě doháněla k šílenství.

,,Něco mi dlužíš." Zamručel svádivě a já v reakci na to, jenom dlouze vydechla. Opět jsem se topila v té nekonečné zeleni.

,,Ne vždy dostaneš to co chceš." Odvětila jsem rádoby lhostejně. Ve skutečnosti mi to lhostejné nebylo. Ani trochu. Samolibě se usmál a přiblížil se ke mně tak že se naše rty už skoro, skoro dotýkaly. Byly tak blízko a mě tak hrozně lákalo je prostě spojit. Nehodlala jsem ale takhle pokořit své ego.

,,Jedno si zapamatuj má milá. Já vždy, vždy dostanu to co chci. A teď, teď chci tebe." Jen to dořekl, políbil mě. Dravě, nenasytně. Jako by mě přesvědčoval o svém tvrzení. A já mu v ten okamžik uvěřila. Já mu najednou chtěla darovat své srdce. Já mu najednou chtěla svěřit osud své duše. Já najednou chtěla být jeho. Jenom a jenom jeho. A políbil mě znovu. Dominantě, majetnicky. A znovu a znovu.

,,Řekni to." Zavrčel mi do úst, než mě znovu políbil. Věděla jsem co chce abych řekla. Ale já bojovala sama se sebou. Chtěla jsem aby to věděl. Chtěla jsem aby to věděli všichni. Oplatila jsem mu pohyb úst a on zareagoval zamručením. Ten zvuk, mohla bych ho poslouchat věčně.

,,Řekni to." Přikázal o něco důrazněji. Svá slova potvrdil tím, že se svými rty přesunul na mou šíji. Začal můj krk lehce opatrovávat jazykem a já byla na hranici šílenství. Zaklonila jsem hlavu a stěží potlačovala vzdech, který se mi dral z úst. Dýchala jsem mělce, těžce. Najednou pro mě bylo těžké i dýchat. A když vzal mezi zuby kus mé kůže a zopakoval svůj požadavek, vzdala jsem to.

,,Jsem tvoje, jenom tvoje." Vzdychla jsem. Pustil kůži a jazykem si razil cestičku k mému uchu, které procítěně olízl.

,,Ano, má jen má." Zamručel. Řekl to tak blízko mého ucha, že mi po celém těle naskákala husí kůže. Ukazováčkem pootevřel mé rty a vzápětí má ústa naplnil svým jazykem. Vzdychla jsem. Hlasitě.
A najednou byl pryč. Stál před postelí. S pobaveným, dalo by se říct že až dokonce spokojeným výrazem mě projížděl pohledem.
Mě. S rudými rty, napuchlými od jeho náruživých polibků. S vlasy rozcuchanými spánkem. S šaty pomačkanými a očima potemělýma touhou.
Zasmál se.
Ten parchant se mi smál!
Naštvaně jsem svraštila obočí a vstala. Hnusák! Ale jak chce! Zahrává si se špatným vlkodlakem. Tuhle hru umím hrát lépe než kdokoliv jiný. Nějakého arogantního alfu strčím s přehledem do kapsy. Lstivě jsem se na něj usmála, přičemž mě Nick podezřívavě probodl pohledem. Pomalu jsem si začala stahovat ramínko šatů dolů. Následovalo druhé. A když jsem si uvolnila zip, vzadu na šatech a odhalila tím holá záda, byl slyšet jeho ostrý nádech. Otočila jsem se k němu zády a šaty si pomalu stahovala přes prsa, bříško. Dál už jsem se nedostala jelikož se ztichlou ložnicí ozvalo třísknutí dveří. Rozesmála jsem se. Já vyhrála! Tak, dost škádlení, nejdřív práce, potom zábava. Znovu jsem se oblékla a vydala se hledat nějaké pohodlnější oblečení. Ne že by tyto šaty nebyly pohodlné, to ne. Jenže smrděly kouřem a byly celé pomačkané. Doufám že půjdou vyprat. Bylo by jich škoda, jen pro jeden, jediný večer.

Nakonec jsem šatnu našla ve vedlejší místnosti. Haldy oblečení tu byly buď poskládané ve skříni, nebo pověšené na věšácích. Zajímalo by mě jestli o tomto místě ví Ell. Jestli jo, tak se upřímně divím že jsem ji viděla i někde jinde než tady. Přešla jsem k dívčí části skříni, jak jsem usoudila jelikož tu převládaly spíše barevné a zdobenější kousky. Nijak zvláštně jsem si nevybírala, vzala jsem první nerůžovou věc co mi vplula pod ruku. Bylo to delší, modré tričko a černé legíny. Nakonec jsem v jednom menším šuplíku sebrala spodní prádlo a bleskurychle se převlékla. Na nohy jsem si jako obvykle nebrala nic. Nerada jsem měla chodidla svázáné botama. Byl čas. Ano správně. Velice správně.
Na.
Jídlo.

************************************

Bububu 👻👻👻
Je tady další kapitolka 😆
Enjoy it❤