Sí je obyčejná dívka která žije se svými adoptivními rodiči na ostrově Viti levu.
To se ale změní v den jejích 16 tin.
Co se stane?
Pozná své pravé rodiče?
To se dozvíte když budete číst tenhle příběh.
...
A já tam stálá s pusou někde mimo planetu. Hned mě všichni objali.
A začali mi gratulovat a tak. Když mi dali dárky tak jsem si šla sednout k baru. Samozřejmě že nepiju. Jdu si dát jenom kolu.
Jsem tu už hodinu zrovna si povídám s Nat a Wandou když mě zase navštíví ta strašná bolest jako u táty. Tak jsem holkám řekla že se jdu nadýchat čerstvého vzduchu.
Šla jsem ven a přes tu bolest jsem si ani nevšimla že za mnou někdo jde.
Když jsem tam dorazila hned mě zase obmotala mlha ale tahle byla jinak barevná.
Hoppsan! Denna bild följer inte våra riktliner för innehåll. Försök att ta bort den eller ladda upp en annan bild för att fortsätta.
Za chvíli to konečně přestalo a já se mohla konečně pořádně nadechnout. Pak ale ke mě přiběhl Steve.
,,Sea jsi v pořádku? Co to proboha bylo?"
To se ale ozval alarm. Díky bože. Tak tak jsem uhnula kulce která mi mířila na hlavu.
,,Tak to jste neměli."
Přemístila jsem se k nim a začala jsem jim lámat vazy. Po chvíli jsem začala používat i schopnosti.
Hoppsan! Denna bild följer inte våra riktliner för innehåll. Försök att ta bort den eller ladda upp en annan bild för att fortsätta.
Za chvíli leželi všichni na zemi a já popadala dech.
Tak tohle bylo strašný.
Panebože kolikrát budu muset ještě něčemu uhnout. Předtím to byla kulka teď kovová ruka.
Počkat kovová ruka .............................. Bucky!!!! No jó vy vlastně nevíte.
Bucky byl jediný v Hydře co byl na mě hodný. Vždy když mu vymazali paměť tak jedině mě si pamatoval. Jenže pak ho přeřadili do jiné základny a já ho už neviděla.
Hned jsem se na něj otočila. Chystal se mi dát další ránu ale jen co si všiml že jsem to já tak ruku spustil. Já ho okamžitě objala.
Vtom nás obklíčili. Nebo spíš jeho. Chtěli jít k němu tak jsem ho pustila a zavřela na ně. Jo to by u mě bylo ještě dobrý ale já zavrčela jako zvíře.
,,Ani se ho nedotknete jinak za sebe neručím."
Teď se všichni i já lekli ještě víc protože jsem to říkala syčícím hlasem.
,,Sea co to děláš? Ty snad nevíš kdo to je nebo ses pomátla? "
,,Nepomátla a vím co dělám i kdo to je Nicku."
Víc jsem šla k Buckymu a smysly mi začali dávat varovný signál.
,,Uděláte ještě jeden krok tak udělám to co při zkoušce. A myslím to smrtelně vážně. "
Vtom mě píchlo na krku. Oni se mě snaží uspat. To jsou tak vypatlaní asi jo.
,,To na mě nepůsobí. "
,,Proč to děláš? "
Já se otočila na Buckyho a usmála se.
,,On jako jediný se ke mě choval jako k člověku. Mě jako jedinou si pamatoval vždy když mu vymazali paměť. To on mě tam držel na živu. Když byl pak přemístěn na jinou základnu.
Tak jsem byla jako tělo bez duše. Nemůžu dopustit aby se mu něco stalo. On za to nemůže byl ovládnutý když jsem u něj nebyla nevěděl co dělá. "
Zpátky jsem se otočila na Nicka ale to jsem musela chytit dýku která na mě letěla. Další Hydra ta mi snad nedá spát. Otočila jsem se na toho hydranta a hodila tu dýku zpět. A zasáhla jsem přímo mezi oči.
,,A pokud mě a Buckyho omluvíte musíme něco dořešit."
Nenechala jsem je nic říct a přemístila nás do mé vily.
Ahoj už jsem tady zas snad se kapitola líbí. Dávejte hlasy, pište komentáře atd. Mějte se
