Dívka Vyvolená Mořem

🌊17. Kapitola🌊

Probudila jsem se na lehátku na kterém jsem no dá se říct usnula. Banner byl u počítače.

,,Jak dlouho jsem spala?"

Bylo jasně vidět že se lekl ale hned se vzpamatoval.

,,Asi hodinu a půl ale už by jsi asi měla jít ať si pro tebe otec nepřijde."

,,Dobře a ještě jednou děkuji."

Šla jsem do svého pokoje pro nějaké věci a šla směr pobřeží. Tam sem vlezla do vody a začala se soustředit a za chvilku jsem měla místo noh ploutve.

Plavala jsem směr palác ale tak aby mě nikdo neviděl. A řeknu vám bylo to poměrně jednoduché stačí se zneviditelnit a je to.

Táta byl v trůním sále takže jsem tam opatrně vplula. A plavala jsem k němu pak jsem mu zakryla oči.

,,Olivere nemám moc náladu na ty tvoje vtípky."

Já se tam normálně tak tak držela abych nevyprskla smíchy. Ale ruce jsem nesundávala.

,,Tak jsi Francis?"

Já už to vážně málem nadávala ale pokusím se to vydržet.

,,Nebo Rostislav?"

To už jsem to ale nevydržela a začala se šíleně smát. On se na mě zatím otočil a já se pokoušela přestat smát. A povedlo se.

Hned jsem taťku mačkala v objetí. Když jsem ho pustila místo překvapeného obličeje se usmíval.

,,Ty sis vážně myslel že jsem Oliver, Francis a Rostislav no to snad né."

,,Promiň ale už to zkoušeli tak jsem si myslel že to zkouší znova. A co ty tady?"

,,Přišla jsem na návštěvu ale zítra před 3 musím být zpátky."

,,Aspoň něco. Jak se máš na zemi líbí se ti tam a jsou na tebe ti smrtelníci hodní? "

,,Mám se skvěle a neboj jsou. A jak se máš ty?"

,,Bez tebe je tu nuda ale teď mi řekni jak dopadla zkouška."

,,Podle Nicka mám výsledky nevhodné pro agenta ..."

,,Co to nikdo o mé holčičce říkat nebude."

,,Kdyby jsi mě nechal domluvit věděl bys že mi nabídl místo mezi avengers."

Na to jsem se rozesmála. Ale vážně kdyby jste viděli jeho obličej taky byste se smáli.

Táta se otočil zády ke mě jako že je uražený. Tak jsem ho ze zadu objala a on se za chvíli na mě otočil a usmál se.

,,Víš co už je poměrně pozdě měla bys plavat spát. Snad si pamatuješ kde máš pokoj ne?"

,,Jo ta cesta nejde zapomenout dobrou noc."

Doplavala jsem do svého pokoje, hned si lehla do postele a za chvilku jsem byla tuhá.

.............................................................Druhý den(poledne 12:30)

Jsem v trůním sále táta zrovna musel někam jít. Mě to nevadí vím je to jeho povinnost.

Když v tom mě začne šíleně bolet hlava až omylem bolestně vykřiknu. Smůla byla že za dveřmi byli stráže a ti to slyšeli.

Hned vtrhli dovnitř chtěli až ke mě ale než se ke mě dostali tak mě obmotala něco jako zvláštní záře.

Bolest byla čím dál horší a k tomu ta zář mě začínala pomalu škrtit. Ale v tom to zase najednou přestalo a já se mohla normálně nadechnout. Hned otec objal a já mu začala "brečet " na rameno.

Když se všechno uklidnilo tak jsem se už musela rozloučit a plavala jsem zpátky k pobřeží tam jsem se změnila na člověka a šla jsem na základnu.

Tam jsem šla do svého pokoje abych si něco našla ale všimla jsem si dopisu na posteli tak jsem ho vzala a začala číst.

Ahoj Sea 
Přijď v 4 hodiny
Do sálu. Snad víš kde to je.
Hezky se oblékni a namaluj se jinak si mě nepřej.
NAT.

No jo Nat ta by mi dala jak jsem šla ke skříni a začala hledat. Za chvíli jsem měla vybraný.

Vzala jsem si černé šaty s jedním rukávem a boty na vysokém podpatku.

Vlasy jsem si nechala rozpuštěné a nanesla jsem si světle modré až tmavě modré stíny, řasenku, make-up, tužku a  červený lesk na rty.

A mužů jít šla jsem směr sál jelikož jsou 4. Otevřela jsem dveře když v tom ...

Ahoj ještě jsem stihla napsat jednu kapitolu.
Tahle je delší protože vám chci moc poděkovat za všechny hlasy, komentáře a přečtení. 
Díky vaší pomoci je můj příběh na
9#místě v kategorii fantasy.
Taky děkuji všem kdo si tohle přečetl až do konce.
Moc, moc, moc, moc, moc,... krát vám děkuji.
Jo a ten první obrázek je vlastní výroba tak snad se líbí.

Vaše Mikina😉