Připletla se, kam neměla. Když už si myslela, že z toho vyjde jakž takž v pořádku, to nejhorší teprve přišlo. Nepřestávala však být svá, nepřestávala být veselým blázínkem. Jejím plánem bylo dohnat boha lstí, lží a neplechy k šílenství.
Akademicky jsme mlčeli. Vzhledem k tomu, že se mi Lokiho podařilo úspěšně ošetřit, zaujala jsem místo na zadním sedadle opět já. Ovšem Perun, další zrádce v mých řadách, se přesídlil na Lokiho klín. Ale ty božsky měkké sedačky začaly být nepohodlné i mně, tudíž jsem se mu tak moc nedivila. Bože, avšak já jsem se styděla. Ani já samotná jsem nechápala, jak jsem to mohla udělat, co mě to popadlo. Vzpomínky na Rogera, náhlý výlev citů a Loki bez trička zřejmě zapříčinili můj stav. Ovšem to mě omlouvat nemohlo. Zděšená jsem byla z toho, že propadám Stockholmskému syndromu. Dalšího půl dne cesty jsem měla co dělat. Ponořená ve svých výčitkách jsem zírala z okna. Můj život je v rukách muže, jenž se mě chystal zabít. Na jeho obranu- dal mi šanci. To je asi lepší než nic. To ale zase nemění nic na tom, že od té doby na mě nepromluvil. A to už ani nespal. Za to já jsem se vcelku dobrovolně odevzdala spánku. "Hej, maličká, vstávat," budil mě Nannyho hlas. Sotva jsem otevřela oči, poznala jsem odpolední ospalé slunce odrážející se od hladiny moře. První hluboký nádech mi přinesl vůni ztěžklou solí a horkem. Okamžitě se mi objevil úsměv na tváři, načež jsem z auta vystartovala jako raketa. Nannyho jsem přitom málem sejmula, ale to mi bylo k smrti jedno. "O můj bože," vydechla jsem s údivem. Přede mnou se rozprostíraly Benátky. Město umělců, karnevalů, gondol a neskonalé romantiky. Přiznala jsem si, že mi Loki splnil sen, a to jsem ho ještě před nedávnem toužila zaškrtit. Prohrábla jsem si vlasy, nadechla jsem se ještě hlouběji a usmála jsem se ještě víc zeširoka. Oči jsem zavřela, abych si vychutnala atmosféru ostatními smysly. "Maličká, nechci rušit, ale za pět minut nám odplouvá loď," vyrušil mě Nanny. "Myslíš vaporetto," opravila jsem jej rozlazeně.
Na břehu moře jsem z Benátek, z pouhého výhledu na ně, opěvovala jejich krásu. Ovšem přímo pod nohama byly ještě dokonalejší. Jo, měla jsem v očích slzy radosti. "Můžeme jít?" promluvil na mě tentokrát Loki. Oněměle jsem přikývla. Obdivovala jsem architekturu a charisma městečka, a tak jsem se nechtěla nechat vyrušovat. Během chůze alias procházky mým snem mi však nedalo, abych se podívala i na Lokiho, jehož tvář připomínala nehybný mramor kolem. "Co se bude dít teď?" zeptala jsem se. "Co myslíš?" optal se se škodolibou radostí. Liboval si v mé nevědomosti. Ksakru, pobíhám po jednom z nejromantičtějších místech světa s bohem u zadku, jehož jsem minulého dne políbila, i když jen na tvář, a mám pocit, že upadám v zakázanou lásku, a on do mě jen tak rýpe jako klackem do mrtvoly holuba? Když mu došlo, že neodpovím, řekl: "Ubytujeme se." A já jsem vybouchla smíchy. "Drahý, a tušíš, kolik ubytování tady stojí? Musela bych makat tak půl roku vkuse a žít jen o chlebu a vodě, abych si tady mohla dovolit jednu noc v nějakém lepším hotelu, protože pochybuji, že ty se s běžným nespokojíš." Můj smích zachytil nedaleký carabinieri a i jemu cukly koutky úst. "Podceňuješ mé schopnosti?" optal se na oplátku s tajemným úsměvem a mně sklaplo. "Loki, máš-li v plánu vykouzlit si kupu peněz, varuji tě předem: Poznají to. Nemůžeš jen tak..." Přerušil mě, neboť zastavil a položil mi ukazováček na rty. Hleděl mi do očí s hřejivým klidem. I kdybych chtěla promluvit, asi bych toho nebyla schopna. Naprosto mě okouzlil. "Drahá," oslovil mě, "Věř mi trochu. Jsem ti vděčen za tvou pomoc, tak mě nech alespoň se ti odvděčit." Zvedl jeden koutek úst. Zcela jistě si ze mě utahoval, ale probůh žrala jsem mu to i s navijákem. Nesnášela jsem to, jak si se mnou hrál, ale zároveň jsem netoužila po ničem jiném. Úsměv jsem mu oplatila. "Pane Langforde, už jsme na vás čekali." Takto nás přivítal recepční s širokým úsměvem na rtech. Já jsem se jen ušklíbla. "Takže Langford, jo?" šeptla jsem a zvedla jsem pohled k Lokiho tváři. Jeho výraz mi připomínal nejspokojenějšího a zároveň nejarogantnějšího zákazníka. Dle mého úsudku si tedy hrál na rádoby miliardáře. "A vaše polovička?" usmál se recepční na mě. Jen jsem se zasmála a začala jsem vrtět hlavou. To už mě ale Loki chytil kolem pasu. "Ale drahá, proč to stále zapíráš? Tady nejsi před prostořekými novináři, nýbrž ve slušné společnosti. Nemám pravdu?" Liboval si v mé trapné situaci. Červená jsem zcela jistě byla až na patách. Recepční se usmál snad ještě víc, div neměl křeče. "Ukážu vám váš apartmán," prohlásil a už se vydal k výtahu. "Oplácíš mi ten můj úlet?" sykla jsem na Lokiho, jenž stále nepouštěl můj pas. "Nemám nic takového v úmyslu." Jasně, to jsem mu nevěřila. "Až se na tebe přijde, bude si celý svět o mně myslet, že jsem s tebou měla kdeco." "Tak doufej, že se to nestane a tvá pověst zůstane neposkvrněna."
Už jsem si začala zoufat nad tím, jak moc si mě ten chlap chce omotat kolem prstu, když jsem procházela obřím apartmánem s čelistí někde u kolen. Přestala jsem se divit sama sobě, že mě k němu cosi přitahuje. Kráčel kousek za mými zády a s úsměvem si mě prohlížel, zatímco recepční stále něco reptal o luxusu, jakémkoliv přání, které rád splní, a o naší spokojenosti. Mě nazýval paní Langfordovou, což jsem mu vzhledem k Lokiho lži ani vymlouvat nemohla. Nanny nám byl stále v patách, tahaje můj a Lokiho kufr. Kde měl věci své, jsem netušila. Přepych, jiné slovo bych pro pokoj nenašla. "Libuješ si v luxusu, že?" dotázala jsem se, když umluvený recepční odešel a mě a Lokiho nechal osamotě. Na přítomnost Nannyho jsem už ani nemyslela. "Jen to nejlepší."
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Večeři, říkal. Obleč se, říkal. Má odpověď zněla: Do čeho. A přesně proto jsem byla ještě po setmění donucena vyjít s Nannym na nákupy. Ne že bych nerada nakupovala, i já jsem jen ženou, která sama sobě dělá radost. Ovšem víc mě znepokojoval fakt, že budu večeřet s Lokim v malém hotýlku hned vedle kanálu v Benátkách a zcela jistě se romantice nevyhnu. Co to na mě hrál? Proč to dělal? Nemohl jednoduše prohlásit, že jsem neteř či tak něco? Přestávalo se mi to líbit, avšak nechávala jsem se strhávat atmosférou. "Červené ne. Prý jsou moc... lehké," vymlouval volbu mých šatů Nanny se znechuceným výrazem. Ironicky jsem se na něj usmála přes zrcadlo. "Takže Loki nemá v plánu dělat si ze mě děvku." Překvapivě. "Myslel jsem, že jsi slušná holka," ušklíbl se Nanny a založil si svalnaté paže na ještě svalnatějších prsou. "A já že méně mluvíš," vrátila jsem mu. "Ale do černé taky nejdu. Moc intimní." "Co modrá?" "Neladí mi k očím." "A zelená?" "To je Lokiho barva, ne? Nechci, aby měl pocit, že se mu chci zavděčit." Rozhlédla jsem se po butiku s poměrně malým počtem šatů. Ovšem cenou by se vyrovnaly novému autu. V očích italské prodavačky jsem viděla jiskřičky vzrušení a touhy po prodeji. Můj pohled se zastavil na bílých šatech, jejichž vrch připomínal volnou košili se staženým pasem a s dlouhou rozevlátou sukní. Knoflíčky začínaly na úrovni začátku žlábku mezi prsy a končily těsně nad koleny. Byly dost odvážné, ale okamžitě jsem si je zamilovala. Téměř jsem svého výběru začala litovat.
Zpráva autora Tak jsem úspěšně dorazila domů. A PÁNI! Trip do Itálie byl dokonalý. Inspirace mám nabráno několik kufrů, zážitků nasbíráno, a tak bych ráda do následujících kapitol nastrčila vlastní fotky- objevila jsem amatérskou lásku k focení :D
