Draco malfoy a Já(DOKENČENO)

THE END

Pomalu jsem šla po chodbě ze smutným výrazem v obličeji , dívající se do podlahy.

Slečna Zimostrázová?    Zeptal se mě někdo.

Ano?    Přišel vám dopis.   Řekla a podala mi obálku s číslem 17.

Děkuji. Řekla jsem a utíkala po chodbě do  naší společenské místnosti v Nebelvíru. Nikdo  tam nebyl sedla jsem si na chlupaté křeslo naproti krbu ve kterém plápolaly ohínky  opřela jsem se a natáhla jsi nohy na  dřevěný stoleček u krbu.Podívala jsem se na obálku pořádně. Z jedné strany to bylo přilepeno červeným razítkem z vosku. A na druhé straně napsáno velkým  krásným psacím písmem 17.Pomalu jsem obálku otevřela a položila na stůl. V obálce byl dlohý dopis napsaný psacím písmem. Chytla jsem ho do ruk. Nohy jsem sundala ze stolu a nahla jsem se k dopisu. Bylo tam napsáno:

Milá moje dcero Bello

Tohle je dopis k tvým 17 narozeninám. Musím ti...totiž říct krutou a nemilou pravdu.

Neodvážila jsem se ti to nikdy říct..bála jsem se.

A proto ti to tady píšu v tomhle dopise.Když..Když jsem se já a tvůj otec vzala tak po roce jsme se rozhodly mít dítě. Já jako víla zimy a tvůj jako nemilosrdný bojovník ve valkách.

Jenže jsem udělala obrovskou chybu. Podvedla jsem tvého otce.

A ten člověk se mě tedkom snaží zabít.

Chci ti říct že tě miluji a tvůj otec taky i když se tak k tobě nechoval.

Moc..moc tě miluji zlato.

I  když..když seš Voldemordova dcera.......

Tak tohle mě zničilo.Jako by se svět vzpomalil jako bych se úplně zhroutila. To není to nemůžě být možné!! To nemohla matka udělat!?Počkat tak tohle znamená že on zabil mojí matku?

NE NE NEEE!To není možné.To jsem sjela s křesla a začala brečet potom mě ale přepadla zlost dopis jsem začala trhat a společně z obálkou jsem ho hodila do krbu kde se začal pálit.

Posllední vzpomínka na matku , poslední vzpomínka na rodinu. Jen jsem jenom sledovala jak se poslední papírky ztrácí v ohni. Z mích očích jenom tekly malé potůčky slz. A jenom se koukla do ohně.Když poslední papír dohořel.Vstala jsem z vyraženým obličejem a vydala se pomalu po chodbě. Šla jsem jako tělo bez duše , jako bych stratila naději jako bych zemřela. Jen jsem tak šla po chodbě a viděla tam skupinu lidí jak jdou a povídají si. Najednou jsem uviděla jak u stěny stojí Harry z Ronem a Harmionou. Harry na mě z Ronem zamávali a Hermiona se na mě usmála. Já jsem se na ně očima podívala a obrátila oči zpět.To jsem ale nevydržela tak jsem začala utíkat do svého pokoje. Když jsem ho otevřela  tak jsem za sebou zavřela dveře a sjela po nich dolů. Nevěřila jsem tomu nemohla to být pravda.Jenom jsem potichounku plakala a řekla si že to Dracovy musím říct. To on mi jenom zůstal.....

THE END

Chci vám moc poděkovat že jste četli tenhle příběh , za každé hlasování atd.

Tuhle kapitolu jsem psala na počítači takže nevím jak to vypadá z mobilního telefonu.

Chci oznámit že bude info protože nejspíš plánuji i 2 DÍL!!!

By Aja005