V moci draka

3.kapitola- Zotavování a magické hříbě

Taaakže další dílek, tentokrát kratší, ale za to slaďoučkej :3

Spal jsem dlouho. Probudil jsem se v pokoji. Pootevřel jsem oči a rozhlédl jsem se. Může být tak kolem oběda...

Byly to dva dny a pán se pořád neprobouzel. Byli jsme zavření v pokoji. Občas sem někdo přišel, jen aby zkontroloval jeho. O mě se vůbec nestaral. Ještě aby jo, kdo by se staral o nějakou hračku? Celou tu dobu jsem nejedl. Neodvážil jsem se jít sám do jídelny. Ale jsem na to zvyklý. V cele jsem nejedl třeba týden. Jenže po tom rozmazlovani dobrými obědy jsem doslova umíral hlady. Byl jsem vzhůru a díval se do stropu. Nemohl jsem spát. Kupodivu jsem se byl o pána. Takže pytle pod očima mě rozhodně neminuly.

Štěně zamyšleně zíralo do stropu. Pomalu jsem se posadil. Vipadá hrozně...Určitě nejedl a ty kruhy pod očima. Snad se o mě nebál...?

Neslyšel jsem a ani nějak nepostřehl že byl vzhůru. Jen jsem se čuměl do stropu a přemýšlel. Co kdyby si mě nevzal? Teď bych pravděpodobně visel na provazu...

Je mimo. Posadil jsem se na okraj postele a spustil nohy dolů. Pomalu jsme se zvedl a hned spadl spáky. Tohle nebude tak jednoduchý...

Zamračil jsem se a otočil se. Prudce jsem se posadil. ,,P-pa-pane... Ne-nepotrebujete pomoc?" Ani jsem ho nenechal, aby odpověděl a hned byl u něj. Ani nevím proč, ale byl jsem šťastný, že se probudil a chtěl jsem mu být nápomocný.

Zamrkal jsem. "Nepotřebuji." Pousmál jsem se a teď už pomaleji se zvedl. Zhluboka jsem se nadechl. "Jedl jsi vůbec?" podíval jsem se na něj.

Jednou rukou jsem ho raději podpíral. ,,To-to neřešte. Jak vám je?"

"Mám hlad...takže dobře. Jak dlouho jsem spal?" Šetrně jsem ho odstrčil a pomalu se vydal do jídelny. To, že jsem neměl košili, mě nijak nezajímalo.

Stál jsem hnedka u něj a dělal mu takovej "ocásek", kterého se jen tak nezbaví. ,,Dva dny."

Přikývl jsem a otevřel dveře. Nechal jsem ho vstoupit a odešel jsem na svoje místo. Posadil jsem se a opřel jsem se. Přivřel jsem oči. Otec ani bratři tu nebyli, aspoň, že tak. Chci uniknout otázkám...

Sedl jsem si vedle něj. Nechci teď sedět na něm, určitě by mu to nebylo zrovna příjemný. Nikdo tady nebyl, díky bohu.

Pomalu jsem začal jíst. "Co se stalo s Nočí můrou?" zeptal jsem se šěptem.

,,Nevím... O-o můru se starali ti lidi, jak tady s námi jí." Přiznal jsem.

Přikývl jsem. Takže bude ve stájích..."Jsou to mí bratři. Ten bělovlasý je Ruki a se světle fialovými vlasy je Yuki." Řekl jsem jen tak mimochodem a dál v tichosti jedl.

Jo ahaa. Bratři? Moc podobní mu teda nejsou. Začal jsem jíst. Během chvilky jsem to měl snezeny, až jsem se divil.