Vampire

A kdo jsi ty?

Alice

Běžela jsem a nemohla jsem se zastavit, ani jsem se neohlížela, protože jsem si hned představila tu nestrvůru co se stala z mýho táty jak běží za mnou a... Ne nemohla jsem na to myslet. Utíkala jsem a skoro po každým kroku jsem klopýtala. Slzy mi tekly jako o život a já je ani netoužila utírat. Chtěla jsem ať každý vidí proč brečím a ať ví proč, měla jsem chuť říct o tátovi každýmu člověku, kterého potkám, ale nikoho jsem nepotkala. Běžela jsem lesem, takže to bylo docela pravděpodobný. Až asi po několika minutách stálého běhu jsem se po pádu na zem už nezvedla, zalezla jsem za strom a potichu zvlykala.

Markus

Po výletě do města my vyhládlo a když jsem se udržel a nezakousl se do Alice, měl jsem nárok na něco pořádnýho. Sehnal jsem ve vedlejším městě pár lidských holek a s malým ovlivněním jsem je přiměl aby semnou nasedli do auta. Vzal jsem tři a chtěl potěšit bratry a přátelsky si popovídat. Přemýšlel jsem kam ty holky schovat před otcem a matkou, jelikož to neměli moc v oblibě, tedy ne že by jim nechutnala krev přímo z tepny, ale to co jsem s těmahle holkama měl v plánu by se jim asi nelíbilo. Bylo logický že jsem s nima nejel domů, zajel jsem hluboko do městskýho lesa k veliký stodole. Jelikož jsem jim nařídil mě poslouchat poslušně vylezly z auta a sedli do suché slámy.

Alice

Byla jsem potichu a hlavu jsem měla mezi koleny, které jsem si svírala rukama, a mezi hrudníkem. Přemýšlela jsem co se to asi tak stalo. To byl otec celou tu dobu vlkodlak a máma je čarodějka? Vždyť to nemůže existovat.

Když jsem se konečně utišila uplně, něco mě brutálně dostalo. Začala jsem ječet když na mě někdo šáhnul, přímo na rameno. Ahh! ,,Néé!! Nech mě!!" Křičela jsem, ale ta osoba mi dala ruku na pusu takže jsem zmohla veliký prd.

,,Pššt, bud zticha! Chci tě snad zabít nebo co?" Šeptal ženský hlas. Nevím proč, ale zklidnila jsem se. byla to žena což značilo že to nebyl táta a pochybuju že by v jeho "kůži" mohl mluvit. ,,Tak. Slib mi že až sundám ruku z tvý pusy nebude z ní vcházet vysoký tón." Pořád šeptala a já si prostě řekla že bude asi rozumná. Proč bych sakra měla řvát? Ale je pravda že bych to asi zkusila kdyby mi neřekla že to dělat nemám. Dala ruku pryč a já se mohla pořádně nadechnout.

,,Kdo jsi?" Zašeptala jsem. Byla tma a já na ní neviděla. Viděla jsem jen obrysy a postřehla jsem že si sedla vedle mě. 

,,Erunis Dalthea. Elfka." Řekla klidně.

,,Cože?!" Křikal jsem a trochu si odsedla. ,,To tady není nikdo normální?" Chtělo se mi zase brečet.

,,Buď zticha prosím. Tvůj táta už je dost nasranej!" Zašeptala zákeřně.

,,Ty mluvíš sprostě? Neměli by elfové být slušní a neměli by dělat..." Přemýšlela jsem byla jsem ve stresu a nechtěla jsem mít v patách vlkodlaka a vedle sebe eflku.

,,Co by jsme asi měli dělat?! Neviděla ty jsi náhodou Pána Prstenů?" Jsem si docela jistá že právě kroutila očima.

,,Fajn, já jsem..."

,,Vím kdo jsi." Podotkla. ,,Všechno ti řeknu později, protože na to není zrovna ideální doba. Budu se tě snažit dostat někam do bezpečí, i když to půjde asi těžko." Haloo, já jsem tady. Ten konec věty mohla klidně vypustit. ,,Jdeme." Prskla a vyběhla zpoza stromu.

Snaila jsem se jí nějak rychle následovat, ale moc to nešlo a proto jsem byla ráda když jsme narazili na velikou stodolu, kde se mimo jiné svítilo. Přibližovali jsme se pomalu jako myšky a pak jsme se konečně bez jiných přikrčených kroků dostali dovnitř. Všude byla sláma a vypadalo to docela zachovale. Obcházela jsem kolem a pak uviděla tři holky, seděli na slámě vedle sebe a vypadali docela vyděšeně. Docela jsem se jich lekla.

,,Erunis?" Zavolala jsem na ní. Bylo tam světlo a proto jsem na vše kolem skvěle viděla. Erunis vypada jako Katniss v Hunger Games, při tom přirovnání jsem se musela usmát. Přece jen na sobě neměla ten gumový oblek, nebo co to tam nosili. Měla tmavě zelené džíny a černou koženou bundu. Tak s představou elfky z Pána Prstenů jsem se asi trochu spletla. Ale aspoň to byla blondýna. I přes to vypadala jak voják.

,,Kdo to je?" Vytáhla si z pásku, který měla na boku dýky a připravila se.

,,Musíte rychle pryč!" Zašeptala jedna z děvčat. ,,On je nebezpečný!"

,,Kdo?" Ptala jsem se. ,,A proč neodejdete?" Pořád jsem nechápala proč tam jen seděli a vypadali tak vystrašeně.

,,Nemůžeme, prostě... Nejde to! Ale vy běžte vrátí se a říkal že jich bude víc, rychle jděte pryč!" Křikla a rozbrečela. koukla jsem se na Erunis a ta vypadala že o ničem neví. Pak jsme uslyšeli hlasy a tak jsem se schovali za balíky slámy a sledovali co se bude dít.

Na obrázku Erunis...

Kačko, tvé věnování :D :))

Děkuju všem za vote.. Baví mě to šíleně psát proto budu ráda když se bude líbit..! :33 Děkuju za krásný komenty a všechno ostatní.. Vážně to pro mě znamená hodně.. :))*