Claire Abigail Mikaelson

„Claire! Srdíčko, zlatíčko, broučku! Neplakej už! Ššššttt!“ konejšil Klaus své dítě, které si zřejmě trénovalo do budoucna svůj zlodušský řev.

„Uhni, prosím tě!“ odstrčila ho Caroline a sklonila se k děťátku v postýlce.

„Vždyť je chudinka úplně horká!“ vyjekla překvapeně.

„Horká? HORKÁ?! Jako že je nemocná?! Proboha! Co budeme dělat.. Měli bysme...“ zmatkoval Klaus.

„NEMÁ HOREČKU!“ zaburácela Caroline. Vida, už tu ječíme tři, blesklo jí hlavou.

„Tak co je jí?“ zeptal se Klaus ostražitě.

„Co je jí? Její vlastní táta, co se ji pokouší udělat ve vlastní šťávě! Proč jí dáváš tolik deček? Vždyť nebydlíte v iglů!“

„Já myslel, že by měla být v teploučku...“

„V teploučku ano, ale ne se vařit! Viď, maličká, že je to tak? Neboj, teta Caroline už ti pomůže...“promlouvala blond upírka rozněžněle k děvčátku, které přestalo plakat a zvědavě se z její náruče rozhlíželo po pokoji.

Klaus pomalu začínal žárlit na svou vlastní dcerku, když tu zaslechl, jak jí zakručelo v bříšku.

„Přineseme mlíčko ano?“ zeptal se své dcerka a pohladil ji po malé hlavičce, načež odešel do kuchyně. Caroline překvapilo, jak něžným a pozorným otcem Klaus je. Ale zmatkař je to taky pořádný! Už chápala, proč ji tak úpěnlivě prosil, aby mu přijela s maličkou pomoct, když mu ji rodina nechala na starost. Pořád dost dobře nechápala, jak to mohli udělat, svěřit mu živé děťátko. Možná ho nejdřív měli svěřit panenku Chou chou nebo něco takového. Ale už neměla moc času rozjímat nad tím, protože ten hybridí pakoun už se vracel s lahvičkou pro Claire.

Mléko mělo dokonce správnou teplotu, takže se malá mohla hned začít živit.

„Opravdu ti děkuju Caroline. Nevím, jestli bych to tu s tou malou raubířkou zvládnul sám.“

„Alespoň mám pro tebe vymyšlený vánoční dárek. Příručka pro začínajícího otce bude to pravé.“

„Ty mi chceš dávat vánoční dárek?“ vykulil oči Klaus. Caroline ho sjela pohledem typu to-byl-pokus-o-vtip-ty-jelito a radši dál krmila malou Claire.

„A teď bychom ji mohli vzít na procházku.“

„Na procházku?“

„Na procházku.“

„Na procházku?“

Ano, tatínku. Na pé er ó chá á zet ká ú.“

„Ale nevím jestli je to dobrý nápad...“

„Je. Kde máte kočárek?“

Za deset minut už byla Claire uložená v kočárku a Klaus s Caroline ho tlačili po ulicích New Orleans.

„Vypadá to, že se jí to líbí.“ konstatoval Klaus s úsměvem.

„Jámňa hama pšík žuňk!“ souhlasila žvatlavě a ve svém vlastním jazyce Claire. Caroline se tomu zasmála a pak zastavila před obchůdkem s dětskými potřebami.

„Skočím té malé alespoň něco koupit.“ pousmála se na Klause a vklouzla dovnitř. Původní hybrid se usmál a sklonil se ke kočárku.

„Teta Caroline se nám líbí, že jo?“

„Chňá mňa!“

„Ale ty máš radši mami, viď?“

„Moňóňáááá!“ zavýskala Claire. Klaus se uchechtnul.

„Teta už je tam nějak dlouho. Zajdu ji zkontrolovat, ano?“ řekl, zabrzdil kočárek a vklouznul do obchodu. Caroline už byla u pokladny, s malým plyšovým dráčkem a nový dudlíkem, takže vyšli skoro hend zpátky na ulici, ale kočárek nikde. Klaus už se málem zkoušel skalpovat, když si Caroline všimla zeleno žluté šmouhy, ne nepodobné kočárku, jak se řítí z kopce. Upíří rychlostí se tam přemístila a zachytila kočárek i s dítětem. Klaus tam byl u nich hned.

„Můj Bože!“ vydechl, evidentně v šoku. Vytáhl si z kočárku Claire a přivinul ji k sobě.

„Uííííí! Uííí! Uííí!“ skandovala jeho dcerka.

„Té malé uličnici se to snad líbilo!“ zasmála se Caroline.

„Ale mě se nelíbilo, že jsem ji ohrozil. Jak jen jsem mohl ten kočárek špatně zabrzdit..“ mručel Klaus nešťastně. A to mručení mu vydrželo celou cestu domů. Byl tak zdeptaný, že Caroline musela jít i uspat Claire.

„Like an unwanted stranger, there is no danger..I'm here tonight...“ zpívala ukolébavku a musela se tiše zasmát, když si ta malá nezbednice nekompromisně strčila tlapku svého nového dráčka do pusinky a začala ji žužlat, zatímco usínala. Když usnula úplně, zůstala jí pořád pootevřená pusinka. Caroline se k ní sklonila a líbnula ji na čelíčko. Pak prošla do obýváku, kde seděl Klaus s lahví whisky.

„Co tu děláš?“ podivila se Car.

„Mohl jsem jí ublížit.. Mohlo se jí něco stát..“

„Ale nestalo.“

„Ale mohlo. Celým jménem je Claire Abigail.. Abigail znamená Tátova radost.. Nevím, co bych dělal, kdyby se jí něco stalo.“ přiznal Klaus zoufale.

„Ale nic se jí nestalo. A teď buď ticho nebo ji vzbudíš.“

„Jsem otec na nic, vůbec by mě neměli nechávat...“

„Klausi..Tiše!“

„Já jsem takový idiot...“

„Klausi!“

„Magor, pošuk...“

Caroline už nevěděla, jak jinak ho umlčet a tak ho prostě políbila. Klause to mírně řečeno šokovalo, ale přece jen se po chvilce vzpamatoval a reagoval. Ä z polibku na umlčení se pozvolna stávalo něžné láskyplné gesto.

Klaus vstal s Caroline z gauče a aniž by se přestali líbat, procházeli domem. Co procházeli, po chvíli už málem tančili. V jedné chvíli se Caroline s pubertálním hihňáním sama roztočilaa Klaus toho využil a přetáhnul jí přes hlavu tričko. Zarazilo ji to, ale pak si ho přitáhla k vášnivému polibku, který určil, že tohle už nebude jen neviňoučká hra.

Druhého dne ráno měla na sobě Caroline Klauovo tričko a své džínsy, když chystala snídani pro tu malou rošťandu, co právě závodila v disciplíně Žužlání tátových prstů na čas.

„Už jsme domááá!“ ozvalo se od vchodových dveří a brzo se v místnosti objevili Elijah, Rebekah a Hayley.

„Takže náš plán fungoval..“ zamumlala Elijah Rebekah tak, aby ho nikdo neslyšel.

„Hadžáá!“ zapištěla Claire. Hayley k ní přišla a zvedla si ji do náruče.

„Nazdárek maličká. Tak, copak jste s tatínkem dělali?“ zeptala se a pošimrala ji pramenem vlasů na nosíku.

„Uííí!“ prohlásila hrdě Claire. Caroline s Klausem si svorně začali kousat spodní ret, aby se nerozesmáli.

„Stejně by mě zajímalo, co tahle malá potvůrka řekne jako první slova.“ *usmála se láskyplně Rebekah.

„Možná mami.“ navrhnul Klaus.

„Nebo tati.“ usmála se na něj Caroline.

„Nebo strejda Elijah.“ nadhodila Hayley.

„Ajáááá!“ zaječela Claire, aby si zajistila ticho a pozornost.

„Těta Cajolááájn!“ prohlásila potom jasným a čistým hláskem.