Double life/Dvojitý Život-Cz

3.Kapitola/Vzpomínky

Jako první jsem vešla do obývacího pokoje. A chvíli jsem tam stála.

Všichni jsme seděli okolo stolu a hráli rodinnou hru. Maty byl ještě malý kluk myslím že mu byli tři. Hráli jsme něco jako člověče nezlob se. Popravdě jsme moc nehráli, protože jsme se dívali na nějaký vtipný seriál. Maty tomu nerozumněl tak celej film prokecal. A pokaždé jak byla reklama tak mlčel a díval se. O reklamě jsme pak chtěli pokračovat ve hře, ale Maty po náš řval ať jsme ticho. V reklamě bylo více barevných věcí a často nějaké hračky, proto se mu to tak líbilo. Táta říkal, že si musíme pořídit program, na kterém budou samé reklamy. Až budeme chtít klid na něco, pustili bysme mu to. A všichni jsme se začali smát. Ta představa byla opravdu vtipna!

Ponějaké době jsem přešla do kuchyně. Dívala jsem se do místností a viděla kuchyňskou linku tak živě, jako by tam opravdu ještě byla.

Stojime s mamkou v kuchyni a smějeme se. Máme mouku všude! Na kuchyňské lince, na obličeji, prostě všude!
Pekli jsme tátovi dort na narozeniny. Táta byl ještě v práci, a tak jsme spěchali, abychom to upekli dřív než dorazí domů. Když jsem hodně spěchala, popadaly mě všechny příbory. Já se urazila a byla jsem naštvaná. Máma mě chtěla rozveselit, a tak na mě naplácala mouku. Nejdříve se mi to moc nelíbolilo, ale potom jsem jí to vrátila. Nečekala to, a tak tam překvapeně stála s otevřenou pusou a koukala na mě. Chvíli jsme tam stáli a koukali se na sebe. Z ničeho nic mi to mamka vrátila a my se začali hrozně smát. Začali jsme se "prát" tím způsobem že jsme na sebe házeli mouku. Najednou jsme si uvědomili že ve dveřích stojí Maty. Koukal se na nás vykulenýma očima a vypadalo to, jakoby nás radši neznal. Jeho pohled nás rozesmál ještě víc!

❤❤❤❤❤❤❤

Po schodech jsem šla pomaličku. Na zdi dříve visely obrázky, které tam teď velice chyběly. Bylo to opravdu prázdný bez nich.

Když byl Maty malý kluk naučila jsem ho jezdit po schodech! Ano, rodičům se to moc nelíbilo, ale byla to opravdu sranda. Vzala jsem si z pokoje malý koberec a položila ho navrch před schody. Sedla jsem si a před sebe posadila Matea. Chytla jsem přední rohy koberce a sjela ze schodů. Mateo celou cestu křičel, jakoby to byla nějaká velká  horská dráha. Moc se mu to líbilo a chtěl jet znova a znova.

❤❤❤❤❤❤❤

  U Matyho v pokojíku byla prázdná modrá stěna. Normálně má celou stěnu polepenou různými barevnými nálepky apodobně. Ano, už tam nezbylo nic v té místností, ale i tak jsem nikdy v životě neviděla ten pokoj ani skoro uklízený.

Mateo měl vždycky všude hračky. Měl neustále všude nepořádek. Často jsem si sním hrávala. I jako holka jsem s ním ráda hrála s autičkama. Mateo má, a měl rád autícka. Má jich hromady. Když dostal k narozeninám autodráhu, pomohla jsem mu ho postavit a chvíli jsem si sním hrála. Moc se mi líbí když se raduje kvůli tomu, že jsem sním. Když se Mateo nenudí nikdy nezlobí, ale jakmile nemá co dělat vymýšlí hrozné blbosti. Když Mateo dostal asi třetí autodráhu, napadlo nás postavit městečko. Autodráhy jsme různě propletli a různě pospojili. Mezi autodráhy jsme složily koleje, na kterých jel červený vláček, který dostal k narozeninám. Ten vláček se mu moc líbil. Kdybych to měla hodnotit, možna ho měl radší než auta z autodráhy.
Mezi propletené cesty jsme postali domečky k kostek. To Matea hodně bavilo. Maty měl hrozně rád i stavění z kostek, proto jich taky měl mnoho. Postavilo jsme celé městečko. Sice to trvalo hodně dlouho to postavit, ale Maty z konečného výsledku měl velkou radost.

Přešla jsem do ložnice. Rodiče měli velikou ložnici s vlastní koupelnou. Mě osobně se nejvíce libily veliká okna s nádherným výhledem na přírodu. Velká okna zadělávali závěsy, které byly z opravdu kvalitní látky a i přes den, když okna zadělali neprosvítalo moc světla a měli tmu stejně jako večer.

Jednou v noci se mi zdála strašná noční můra. Probudila jsem se s brekem a klepala jsem se strachy. Byla jsem malá, ale zároveň jsem byla dost velká holka na to, abych měla svůj pokoj a postel pro velké holky. Bála jsem se a nemohla už usnout, a tak jsem si šla lehnout k rodičům. Já moc nerada spala u rodičů, protože tátovo chrápání mě nenechalo spát. Ale když jsem se tak bála rozhodla jsem se že tedy půjdu, ale lehnu si rodičům k nohám, aby mi nechrápáli do ucha.
V té době jsme měli doma velkého psa, labradorského retríva, který často spával rodičům u noch. Naštěstí tam zrovna nebyl a nemusela jsem se sním hádat o to místo a lehla jsem si tam. Ale najednou se mamka začala natahovat. Natahovala si nohy a tlačila do mě. "Mami ne! Mami ne! To jsem jáá...!" BUM! A byla jsem na zemi. Než mamka stačila zareágovat shodila mě.

Mamka mi to často říkává a připomíná mi to. Je to moc vtipný, protože si myslela že jsem pes. Nic se nestalo, ale i tak se mi dlouho potom neustále omlouvala. I teď se mi ještě omlouvá, ale to už se smíchem ze srandy když na to vzpomínáme.

❤❤❤❤❤❤❤

A nakonec, můj pokoj.
Nahrnuly se mi slzy do očí. Tolik vzpomínek.

Přespávačky s kamarádky. Horory na které jsme se společně dívali. Blbosti s Mateem. Povídání s mamkou. Předělávání pokoje. Vymalování z růžové na zelenou, ze zelené na oranžovou, z oranžové na tmavě růžovou, která měla být správně červená a z té růžové na nynější světle šedou. Světle šedou jsem si vybrala proto, aby se ta barvala hodila ke všemu a na každé období jsem vyměňovala ozdovby podle období. Ozdoby, které jsem většinou sama vyráběla.

Prostě hromady vzpomínek, které budu teď opouštět.

"Tesso! Jsi nachystaná?! Už pojedeme!" Volal táta ze vchodových dveří. "Už jdu tati!" Naposledy jsem se rozhlédla po pokoji. Hrozně těžce se mi odcházelo.

❤❤❤❤❤❤❤

"Jsi připravená?" Ptala se mě mamka když jsem vyšla z domu. Máma se už dlouho těší na tuhle změnu, a tak s nadšením si rychle sedla do auta.
Taky jsem vlezla do auta a dala jsem si okno dolů, abych lépe viděla na dům.

Už to tu asi nikdy neuvidím.  Bude mi to tu chybět. Moc.

Táta se pomalu  rozjížděl s autem a opouštěli jsme náš domov. Dneska jsem ho opouštěli naposledy a navždy. Dívala jsem se jak se dům od nás oddaluje a bylo těžké přiznat tu skutečnost že se stěhujeme. Po pár metrech už nebyl dům na dohledu, a tak jsem se pohodlně usadila.

Tesso, už je pozdě na nějaké obavy. Buď ráda za čas, který jsi tu strávila a buď ráda za čas, který strávíš na novém místě.