Zablokoval ji. Zablokoval úplně vše, každou myšlenku, kterou jsem si tak úpěnlivě držela po týden. A jedna zpropadená hádka ji dokázala tak snadno odehnat. Sedím a hledím. Toho jediného jsem schopna. Přemýšlím a snažím se oživit tu dokonalou myšlenku, ale místo toho vidím před sebou jen toho křičícího bruneta. Zase jsme se pohádali a já mám z toho výčitky. Vždy si najde nějakou chybu a mě donutí litovat, ač nemám čeho a vím, že bych neměla litovat. Kdybych ho nemilovala, asi by mi bylo lépe. Ale takhle se mám aspoň u koho schoulit a sbírat inspiraci. Ovšem tu on vždy zažene hádkou. Dobře to ví. Prý mi přeje v mém tvoření a psaní, ale někdy mám pocit, že neříká úplnou pravdu. Pohádám se, já se z toho vypíšu a hned má moje hlavní postava čemu čelit. Pak se smíříme, vyspíme se spolu, pár dní si šeptáme laskavá něžná slůvka a bum, zase hádka. Začarovaný kruh, to heslo jsem začala používat k popsání našeho vztahu.
Nadechla jsem se a položila jsem prsty na klávesnici. Volala jsem k sobě slova, která chci sepsat do věty, do odstavců, do stránek, do kapitol... do knihy... Nic. Se zlobou jsem třískla dlaněmi do desky stolu.
ČTEŠ
Truhla s city
FanfictionPřipletla se, kam neměla. Když už si myslela, že z toho vyjde jakž takž v pořádku, to nejhorší teprve přišlo. Nepřestávala však být svá, nepřestávala být veselým blázínkem. Jejím plánem bylo dohnat boha lstí, lží a neplechy k šílenství.
