Nut přivírá oči.
Lehce oddechuje.
Pozoruje mě svýma oříškovýma očima.
Hladím ho po hlavě a slzy mi stékají po tvářích.
Přiložím si jeho hlavu k mé hlavě a mezi vzlyky mu šeptám do ouška.
" Nute. Mam tě ráda. Vše bude dobré. Nikdy na tebe nezapomenu. Vždy si mě chránil. Byli jsme pro sebe souzeni. Ty a já. Jsem ti za to vděčná. Miluju tě. Mám teď jen jedno přání... Prosím neopouštěj mě. Dala bych za tohle přání cokoliv, jen aby si byl se mnou. Chci aby vše bylo jako dřív. Naše vycházky, koupání v řece, kde si chytal ryby a to pronásledování užovky. Ničeho ses n-nebál. Zato já... Nute ? Nute ?! Prosím neopouštěj mě ! Prosím ! Nute ! "
Život v něm pomalu vyhasínal. Naposledy mi olízl tvář a propadl se do hlubokého spánku.
Celý večer jsem ležela u něho a plakala. Když jsem šla spát, vzala jsem si ho do postele a zakryla. Můj srdceryvný pláč obýval celý pokoj. Nepřetržitě se mi v hlavě přehrávaly naše krásné chvíle, které mi budou chybět.
