The Heavenly Guardian

Prolog

Čisté a nadýchané mraky líně proplouvaly jasnou modří oblohy Seireiteie. Vypadaly až moc poklidně na to, že se Společenství Duší právě nacházelo uprostřed války proti hrozivému nepříteli. Byly až moc klidné, když zažily zvěrstva poslední doby. Zradu tří kapitánů, která dovedla Společenství Duší do ještě větších problémů, než kdy dřív. A co bylo nejhorší, mohli si za to sami. 

Mladý bělovlasý kapitán desáté jednotky seděl na střeše jeho kanceláře. Hlavu měl podepřenou rukou a jeho pohled směřoval právě k obloze. Cítil změnu. 
„Kapitáne!" donesl se k němu pisklavý hlas a dokonale mu tak rozházel všechny myšlenky. 
„Tady na střeše," ozval se podrážděně a jeho obočí se nakrčilo ještě víc. 
Brzy se před ním vyjevila pohledná a k tomu pořádně proprsená blondýna s úsměvem na tváři. 
„Kapitáne, hledala jsem vás," vyčítala mu a mladý muž zaznamenal v její ruce kouřící hrnek teplého nápoje. Matsumoto vysledovala jeho pohled a její úsměv se o to víc rozšířil. „Určitě musíte být promrzlý, kapitáne. Přinesla jsem čaj!"
Bělovlasý s vděkem šálek přijal a s radostí upil. Pořádně mu to rozproudilo krev v těle. „Děkuji, Matsumoto," povzdechl úlevně.
„Není zač, kapitáne," ujistila ho jeho poručice a přisedla si k němu. Chvíli mlčela, než se zase rozjela. „Myslela jsem, že opět spíte zahrabaný až po uši v papírech," žvatlala. „Vždycky si nějaké papíry polijete čajem a musíte je dělat znovu. Taky vás pak bolí záda. Myslím, že jste si toho na sebe vzal moc, dělat práci ještě za další divizi."
„Jsem v pořádku, Matsumoto," kývl trochu podrážděně a opět upil. „Právě teď třeba odpočívám."
Blondýna se k němu otočila a upravila si lem svého kimona, aby jí její poprsí tolik nevylézalo. „Divím se, že ještě víte, co je to odpočinek, kapitáne. Znáte vy vůbec postel?"
Toshiro se rozhodl nereagovat a opět zaměřil svoji pozornost k nebi stejně jako Matsumoto. Seděli tam spolu jako dřív, jako by vše bylo v pořádku a ani jednoho nesvíral žal a smutek. 
„Bude sněžit," poznamenal a natáhl drobnou ruku před sebe. Rangiku se otočila a zbystřila, když na rozevřenou dlaň opravdu dopadla první bílá vločka. 
„Někdy se mi zdá, že to počasí si zapříčiňujete sám, kapitáne," odfrkla si. Věděla, že když se její kapitán vytočí, teplota v místnosti vždy rázně klesne, a tak si občas nemohla pomoct, aby si z něj neudělala srandu. Měli vskutku zvláštní vztah, ano, tak by se dal nazvat. Zvláštní. 
„Je to docela nostalgické, že, kapitáne?" zašeptala tiše a sledovala zapadající slunce. Nikdy se to neměnilo, osvětlovalo svým rudým světlem jednotvárné budovy, načež se město smrti zahalilo hustou rouškou tmy. „Sedíme tu, předstíráme, že se nic nestalo. Kolik takových nocí už tu bylo?"
Její kapitán na ni upřel tyrkysové oči. Byly veliké a ohraničené hustými, dlouhými řasami, vypadaly zranitelně a plné emocí, které se naučila v nich vidět. Dostalo se jí jemného úsměvu, kdy se kapitánovi vyhladila neustálá vráska mezi obočím a jeho obličej se uvolnil. 
„Takových nocí byla spousta. Stejně jako ta, kdy jsme se potkali. Poprvé i podruhé," odpověděl šeptem. 
Seděli spolu ještě chvíli, než se Toshiro ukvapeně zvedl a zamířil zpět do své kanceláře. 

„Kam jdete, kapitáne?" otočila se Matsumoto ublíženě. Její husté vlasy již pokrývalo mnoho vloček, stejně jako celý Seireitei zabořený v té tmě. 
„Mám ještě spoustu práce," zněla odpověď, do které se opět vkradl jeho typický podrážděný tón. Byl až moc starostlivý na svůj věk. 
Rangiku se jako na povel zvedla také a doběhla menšího chlapce, který si poklidně kráčel s číslem deset na zádech. Jeho bílé vlasy zářily ve tmě. Bylo to tma plná hrůz.
„Musíte také myslet na spánek, kapitáne. Jinak nikdy nevyrostete, děti by totiž měly spát aspoň deset hodin!"
„Matsumotoo!" znělo už jen okřiknutí, jež se rozplynulo v temnotě. 
Vypadalo to jako poklidný večer. Vypadalo.

Nevíme proč, ale jednoduše nás napadlo již také sepsat prolog, tak snad jste si ho užili! :D
Prostě přišel nápad, kdy jsme se rozhodly, že Rangiku si v příběhu zahraje sama velkou roli. Vždycky se nám líbil vztah mezi Hitsugayou a Matsumoto, avšak nepárovaný :)
Zatím se nic neděje, ale uvidíme příště. 

Voty, komentáře potěší
S pozdravem,
Milovniceknih, TnaKenov