The walking dead: Road Full Of Dangerous

Útěk

David: Jo.

Anna: Kde jsou ostatní?

,, Hana a Týna čekají na recepci a ostaní budou čekat u hradby. "

Anna: Dobře, tak jdeme do toho!

Chodba byla úplně stejná jako ta první. Stejný smrad a stěny poseté krví a starou barvou. Jenom velké garážové dveře tomu dávali originalitu.

,, Jaké to jsou dveře? "

Anna: Ty úplně poslední.

Když jsme přišli k prvním, obrovským dveřím tak jsme uslyšeli Veroniku jak pláče. Tiše bouchala do dveří a snažila se s námi navázat kontakt.

Anna: Zlato, už jsme tu!

,, Jak se to otevírá? Veroniko? Slyšíš nás? "

Veronika: Někde na stěně má klíče, nevím kde!?

,, Davide, kde je? "

David: Tady! Mám je!

,, Běž otevřít Matesovi Davide. "

Petr: Běž pomoc Dane Kunovi, my se s Annou postaráme o Veroniku.

,, Tak honem! "

Dr. Kuna mi vrazil do ruky malinké, tenké klíčky a hned se snažil vyrazit dveře svou silou.
Já se snažil zámek otevřít klíčkem.
Vůbec mi to nešlo, jelikož jsem si musel druhou rukou držet baterku.

Napětí pořád stoupalo a Anna s Petrem byly na konci svých sil.
Snažili se, co to nejvíc šlo, ale pořád marně.
Můj klíček se trošičku pohnul.

,, Možná to budu mít! "

Zariskoval jsem a zabral klíčkem vší silou. Starý, zrezlý klíč konečně vykonal svojí práci. Celý se otočil a pak vypadl a zacinkal na zemi.

Anna: Máš to??

,, Jo, pomožte Matějovi. "

David: Pomůžu ti otevřít i ty druhé.

Okamžitě jsem se pustil do dalšího zámku. Byl úplně stejný jako ten první, ale s jiným klíčem.

Zkusil jsem zase zariskovat, vytáhl jsem magnum a namířil na zámek. Po sekundě se zámek rozletěl na několik kousků.

Petr: Co to bylo?

David: Dan musel zámek rozbít.

Anna: Musíme co nejrychleji zmizet!

,, Zvládne to sám?! "

Petr: Těžko, nemá moc síly.

Garážová vrata se konečně vytáhla na horu. Veronika seděla hned u nich a bez smyslu koukala do země.

,, Jseš v pořádku? "

Koukla se na mě a pomaličku se začala zvedat.

Veronika: Jsem v pohodě.

Anna s Petrem a Matějem vyšly z garážových dveří. Byl celý potlučený a skoro nahý. Vysel jak mrtvola a krev mu odkapávala z oteklích úst.

Veronika: Miláčku, co ti to ten bastard udělal?!

Matěj se na svojí ženu nepodíval, jen zakašlal a zamumla si něco pro sebe.
Měl jsem takový stek! Ten zmrd by si zasloužil smrt a to tím nejhorším způsobem.

Anna: Musíme mu dát něco teplejšího na sebe.

Petr: Mám tu něco v baťohu.

Pohled Hany

Minuty ubíhaly, teplota klesla a čekání na přítele mi přišlo nekonečné.
Tiskla jsem k sobě malou Týnu, protože byla dnes neskutečná zima.

,, Zachvíli snad přijdou. "

Týna: Je mi hrozná zima.

,, Počkej tu podívám se jestli něco nenajdu. "

Nechala jsem malou sedět na staré, plesnivé pohovce. Recepce byla plná starého nábytku. Koukla jsem se za obří stůl uprostřed hlavní místnosti.
Bylo tam několik rozbitých skleniček a zaprášených knih.

Týna: Nějaké jídlo?

,, Zlato, jen staré knížky. "

Jsem asi zoufalá, tak brzo a tak emocionálně. Možná to dělá, že jsem těhotná nebo jsem opravdu zoufalá.

Opřela jsem se o stůl a zadívala se na dveře, které vedou do suterénu. Začala jsem tiše plakat. První kapička mi stékala po celém obličeji.

Trvalo to tak dlouho, ale konečně jsem se dočkala. Dveře se otevřeli a z nich vešel Dan. Objal mě a políbil.

Dan: Kde Týna?

,, Spí támhle na pohovce. "

Dan: Vzbuď jí. Vyrážíme!

,, Kde jsou ostatní? "

Petr: Už jdeme Hanko!

,, Jsou v pořádku? "

Dan: Mates není na to moc dobře.

,, Lásko vstávej, musíme jít. "

Než jsem se vzpamatovala, tak tu všichni stáli a čekali na Danovo rozkazy. Anna, Petr, Matěj, Varonika a Dr. Kuna stáli u dveří jako vojáci před první misí.

Veronika: To jsme všichni? Kde jsou ostaní?

Dan: Karel s Marii, Tomášem a jeho přítelem budou čekat na severozápadní hradby.

Veronika: Nela je kde?

Anna: Rozhodla se zůstat.

,,Proboha proč?! "

Dan: Kvůli Vaškovi.

Petr: Na ulici někdo stojí!