The walking dead: Road Full Of Dangerous

Útěk

Pokračovali jsme pomalu dál ulicí k Tomášovo baráku.
Týna se na mě tiskla, že chůze byla težší než první otázka při maturitě.

Marie: Kde vůbec bydlí?

,, U Radnice, má tam byt i Nela. "

Karel: My pro něho zajdeme a vy běžte za ostatními.

Hana: Dobře, jak chcete.

,, Sejdeme se u severozápadní hradby!" Přikývl jsem na Karla a mlčky jsem pokračoval s mojí rodinou zasněženou ulicí.

Myslel jsem na to jak přežijeme zimu na Matesovo farmě. Moje žena potřebuje výživné jídlo, nějaký ty tablety na imunitu a teplé oblečení, aby neprochladla. Tohle vše musíme cestou někde najít.

Byla už pěkná tma a vánice pořád sílila na své rychlosti. Každý krok byl těžší a těžší, Robert už prohlásil stav nouze, jelikož se hradby začali pomalu rozpadat nad tím náporem sněhu. To byl plus pro nás, protože nebudou všechny hradby hlídaný.

Ošetřovna byla před námi. Chvilku jsme tam čekali, ale vánice nás popohnala dovnitř.

Hana: Kde jsou?

Týna: Proč tu je taková tma?

,, Ta tma tu je naschvál a pokoje jsou ve sklepě."

Hana: My tu počkáme zlato!

Týna: Dávej na sebe pozor tati.

,, Hlavně buďte ticho. "

Hned v té místnosti byl vchod do podzemí Var. Nemyslel jsem si, že to bude vypadat jak v nějakým hororu.

Ale moje představy byly mylné..

Sešel jsem dlouhé schodiště do první chodby suterénu budovy. Zatuchlé a vlhké prostředí mi nedělalo dobře na moje dýchání. Párkrát jsem zakašlal a hbitě hned pokračoval hledat zbytek mé skupiny.

Po pár metrech se na konci chodby ukázalo malinké světýlko. Pobíhalo po stěně jako zblázněné a pořád se přibližovalo.

Než jsem se stačil vzpamatovat, tak světýlko mířilo na moje tělo. Ihned se zastavilo a stalo na jednom místě asi nejdýl půl minuty, než se ozval známý hlas.

Anna: Dane, ty si nás vylekal!

Petr: Brácho, jsem rád že si to ty.

,, Kdo s vámi ještě je? "

Anna: Já, Pert a David. Musíme jít pro Matese a jeho ženu.

,, Kde je Nela?! " Myslel jsem že tu bude taky! "

Petr: Dane, je mi to líto, ale ona se rozhodla zůstat. Kvůli Vaškovi, není mu pořád dobře.

Nevnímal jsem už od slova zůstat. Nechápal jsem proč tu zůstává, a proč kvůli Vaškovi? To jsem byl tak slepí a nepoznal jsem že s ním něco ma?

Moje kamarádka z dětství mě opustila v tu nejvíc kritickou chvíli. Nevím jestli jí to mám vyčítat, nebo to chápat.

Anna: Musíš jít Dane!!

David: Nemáme moc času lidi.

,, Slyším, slyším vás! Pojďme musíme jít. "

Petr: Dobrej nápad.

,, Kde jsou zavřený? "

David: Hned ty druhé dveře na konci chodby.

,, Ty vedou do další chodby? "