"Amy dělej,nebudeme na tebe čekat celý den!" Zakřičel na mě otec.
"Jo,já už jdu." Vzala jsem si vak a běžela jsem dolů ze svého pokoje. Když už jsem byla v kuchyni mi táta řekl že už budeme muset jet jinak nestihneme letadlo. Vůbec se mi nechce. Miluji to tady ale změna je život. Řekla jsem tátovi at jdou napřed. Když jsem se tak dívala po domě nahrnulo se mi mnoho slz do očí.
"Bude mi to tady chybět." řekla jsem sama pro sebe a už jsem musela jít.
Když jsme přijeli na letiště čekala tam Elis. Vůbec jsem netušila ze tam přijde. Znovu se mi nahrnuly slzy do očí a rozběhla jsem se k ní. Obejmula jsem ji a začala jsem brečet.
"Budeš mi chybět Elis." řekla jsem jí při tom když jsem ji objimala.
"Ty me taky. Ale slib mi že si budeme každý den volat. A popíšeš mi všechny kluky na škole je ti to jasný?" Ty její řeči mi budou dost chybět.
"Neboj budu ti volat pořat. Jestli tam nějací kluci budou tak urcitě."
Naposledy jsme se obejmuli a začala jsem odcházet. Když jsem se naposled otočila už jsem Elis neviděla. Sedla jsem si do letadla, vytáhla jsem si mobil a sluchátka, pustila jsem si písničky a přitom jsem se dívala z okna.
Než jsme vyletěli tak mi táta řekl že poletíme 3 a půl hodiny. Usnula jsem a když jsme přiletěli, táta me vzbudil.
Vystoupili jsme z letadla a já už věděla že se mi tady nebude líbit. Když jsme vyšli z letiště stála tam limuzína. Hned jak jsem ji uviděla jsem začala křičet. Nastoupili jsme a jeli k domu. Když jsem vystoupila u domu rozzářili se mi oči.
"Tady budeme bydlet?" zeptala jsem se táty s jistkričkami v očích
"Ano budeme, a jestli se chceš jít podívat tak můžeš." když to dořekl, začala jsem běžet do domu. Když jsem tam vešla uviděla jsem velké místnosti. Potom jsem se rozběhla po schodech. Když jsem tam už byla viděla jsem troje dveře. Na jednich z nich bylo napsané moje jméno, tak jsem tam vešla. Uviděla jsem tam jen postel a menší skříň, i když ten pokoj byl moc velký bylo tam tak malo věcí. Když jsem se ještě jednou porozhlédla po mém pokoji uviděla jsem další dveře. Otevřela jsem je a byla tam koupelna. Nikdy jsem neměla vlastní koupelnu a ted ji mám. Možná tady nebude tak špatně.
Když jsem chtěla jít zpět za tátou uviděla jsem jak ve stejnou chvíli vychází z jednoho pokoje nějaký kluk. Nevěděla jsem kdo to je tak jsem ho ignorovala. Když už jsem byla s tátou a Jessie zavolala svého syna aby šel za námi. Když už tady byl i on tak nás Jessie seznámila. Jeremy byl asi o dvě hlavy vyšší než já, má krásně modré oči a blond vlasy. Na první pohled je to milý kluk. Šla jsem k sobě do pokoje a někdo zaklepal na dveře.
"Dále." myslela jsem si ze je to Jessie ale nebyla.
"Ahoj kočko, tak co podnikneme?" nahodil šibalský úsměv.
Když jsem si myslela že je milý a hodný tak jsem se asi dost mílila.
"S tebou?" nechtěla jsem ho hned odkopnout.
"Ano,se mnou.." Už teď jsem věděla že bude namyšlenej.
"S tebou radši nic. A vypadni z mého pokoje!" Už jsem ho nemohla snést a navíc už jsem chtěla volat Elis.
"Nebuď drzá jo?! Teď budeš poslouchat mě nebo tady budeš mít peklo!" Ze začátku jsem se ho trochu bála ale potom už vůbec ne.
"Chci si volat s kamarádkou tak vypadni, potom si můžeme promluvit." Už jsem měla dost velké nervy
"Jak mysliš." vážně řekl jen jak myslíš?
Když jsem si volala s Elis už přes dvě hodiny tak jsem ji řekla že už se mi chce spát a že ji zavolám zítra. Rozloučili jsme se a já šla spát. Přece jenom zítra mám první den ve škole.
