Co-workers

Destiel?

Byli to dva měsíce od našeho setkání, když se začal projevovat můj pravý charakter.

,,Čau Phile, tak co doma?" Zeptal jsem se s úsměvem na tváři.

,,U mě dobrý, ale ty jsi v pěkným maléru," odvětil, když si stoupl přede mříže, za kterými jsem seděl.

,,Dneska už je to další ublížení na zdraví," dodal, když prohlížel tlustý štos papíru.

,,Co nadělám," řekl jsem bez zájmu, zatímco jsem sledoval své nateklé klouby.

,,A řízení v opilosti, nehledě na to, že jsi ujížděl."

,,Nehledě?"

,,Myslím, že tě víc potrestá ten naštvanej týpek, co zaplatil kauci," odvětil, zatímco odemykal dveře.

Beze slova jsem vyšel až za dveře, kde už netrpělivě čekal Castiel.

,,Nic neříkej, jdeme," řekl, když uviděl, že otevírám pusu, abych něco řekl.

Rád tě vidím, chtěl jsem říct.

Chytl mě za ruku a dotáhl mě ke dveřím, ze kterých jsme rovnou vyšli na parkoviště, kde už stálo přistavené auto.

,,Zdravím tě, Deanův boyfriende," zašeptal jsem mu do ucha.

,,Co?" Zeptal se nepochopeně.

,,I přes to, že mám v krvi nejmíň promili, vím že mě držíš za ruku, a ví to i ten frajer, co nás fotí támhle za rohem," ukázal jsem směrem, kde opravdu stál chlap s foťákem v ruce. Jakmile si ho všiml Castiel, pustil mojí ruku a místo toho mě chytl za konec košile.

Dotáhl mě před auto a chtěl otevřít dveře, ale já ho odstrčil, abych je mohl otevřít já.

,,Prosím pane," řekl jsem s posměškem v hlase. Castiel jen neochotně nastoupil.

,,Děláš to naschvál?" Zeptal se, když jsem si dosedal vedle něj.

,,Co myslíš?"

,,Co myslím? To, že se vypaříš bůh ví kam, a když o tobě konečně něco zjistím, tak to je to, že tě zavřeli," odpověděl naštvaně.

Chvíli jsem na něj zíral, neměl jsem totiž řádnou odpověď, takže jsem zkusil improvizovat.

,,Ta modrá košile ti jde k očím," řekl jsem svým nejlepším flirtovacím tónem, ke kterému jsem přidal můj jedinečný pohled.

Ačkoliv se snažil vypadat naštvaně, usmál se.

,,Copak to vidím, je to snad úsměv, pane naštvaný?" Snažil jsem se ho škádlit, jak to jen šlo.

,,Směju se tomu, jakej jsi idiot," odpověděl vážně, ale v očích mu šlo vidět pobavení.

,,To zabolelo."

Nastalo ticho, které přetrvalo až do té doby, než jsme dojeli k vile. Chtěl jsem vylézt jako první, ale můj stav nedovoloval rychlé pohyby.

Tentokrát mě chytl za rukáv košile a dotáhl mě až na práh dveří, které v sekundě odemkl. Ihned jsem zamířil do ložnice, kde jsem si lehl v oblečení i botách na postel. Zavřel jsem oči a užíval si chvíli klidu, když jsem uslyšel kroky v místnosti a následný povzdech.

Dva měsíce a už tě má dost.

Ucítil jsem, jak mi sundavá boty a následně i košili.

,,Ty rychlíku," vykřikl jsem a stáhl jsem ho k sobě do postele.

,,Víš jak jsem se lekl!" Vykřikl nazpět, když vedle mě ležel na zádech a smál se.

,,Jsi nejlepší asistent jakého jsem kdy měl," zašeptal jsem. V tu chvíli mi přišlo jako by jsme se znali celý náš život.

,,Ty jsi nejhorší nadřízenej jakého jsem kdy měl," odvětil.

,,Ó jaká lichotka," odpověděl jsem s úsměvem.

Otočil jsem se k němu zády, abych se mohl sehnout k nočnímu stolku, ve kterém jsem měl schované cigarety, které řekněme, nebyly moc povelené.

,,Dáme si, ne?" Zeptal jsem se, když jsem se k němu otočil tváří v tvář. Hned jak je uviděl, vzal mi je z ruky a dal si je do kapsy.

,,Žádný takový, máš zákaz kouřit i pít, protože tímhle způsobem brzo klesneš až na dno, ke kterému se blížíš."

,,Satane," zavrčel jsem naštvaně, což jsem doplnil dramatickým obratem na bok.

Po chvíli se pode mnou matrace nadzvedla, což znamenalo, že odešel a já byl v ložnici sám. Chtěl jsem ze sebe sundat oblečení, ale byl jsem tak unavený, že jsem hned usnul.

...

Večer se zdálo, že ráno bude v pohodě, ale opak byl pravdou. První cesta vedla na záchod, který poslední dobou prožíval tyhle situace častěji a častěji. Zpocený jsem unaveně položil hlavu na prkénko a tiše se proklínal.

,,Krásný ráno!" Zakřičel mi Castiel u hlavy. Vyděšeně jsem sebou trhl.

,,Nekřič!" Vyhrkl jsem okamžitě.

,,Copak, bolí tě hlava? Nemáš chuť na něco?" Zeptal se a k hlavě mi přiložil skleničku whiskey.

,,Ty víš, že ne tak proč se ptáš?" Dostal jsem ze sebe utrápeně.

,,Protože přesně tohle tě donutí omezit alkohol," šeptal, zatímco vyndaval mobil, kterým mě později vyfotil.

,,Alkohol? Musíš furt mluvit tak formálně, normálně řekni chlast."

Koutkem oka jsem zahlédl jeho protočení očí a poté jeho odchod.

,,Ty mě tu necháš? Za co ti teda platím?" Zavolal jsem za ním.

Po pár minutách přišel se skleničkou v ruce, kterou mi následně podal.

,,Zaprvé, za tohle mi neplatíš, to je jenom moje dobrá vůle a zadruhé, vypij to."

Stačilo jedno loknutí a už jsem zvracel podruhé.

,,Co to sakra je?" Vykřikl jsem na něj.

,,To je tajný," odvětil.

Skleničku mi poté vzal a položil jí na zem, aby mě mohl vyzvednout na nohy. Dovedl mě zpátky do ložnice až k posteli. Po pár sekundách zíraní na trosku, tedy mě, odešel.

Čekal jsem, že se vrátí, ale on nepřišel, a tak jsem se rozhodl volný čas pokrýt mobilem. Ze stolku jsem sebral rozpraskaný Iphone a zapl hlavní stránku twitteru. Mohlo mi být jasné, že všechno bude zaspamované fotkami, jak mě drží Castiel za ruku.

Dean Winchester a jeho osobní asistent Castiel Novak - pracovní vztah nebo něco víc?

Po hordě článků jsem zamířil do trendů.

1 - #Destiel

Zmateně jsem to rozklikl a zjistil, že je to dál, než jsem si myslel. Všude byli naše fotky. Po pěti minutách mi došlo, že Destiel je Dean a Castiel dohromady.

,,Ehm..Casi?" Zavolal jsem.

,,Co je?" Ozvalo se z vedlejší místnosti.

,,Byl by si spíš bottom nebo top?" Zeptal jsem se v absolutním klidu, i když jsem těžko zadržoval smích.

,,Cože?" Zeptal se nevěřícně, když se opíral o futra ložnice.

,,Všichni se hádají, tak jim chci pomoct."

,,Pomoct tím, že jim nakecáš, že spolu něco máme?"

,,Takže bottom říkáš?" Zeptal jsem se kompletně ignorujíc jeho otázku.

deanwinchester - Já jsem taťka našeho vztahu, nehádejte se.

,,Nedívej se na twitter," oznámil jsem. V minutě vytáhl mobil a zapnul ho.

,,Nesnáším tě."

,,Nápodobně."