Co-workers

Prolog

Poznal jsem ho před dvěmi lety, zrovna jsem přijel z koncertu, ze kterého jsem byl unavený a neměl náladu se s nikým bavit. Stál ve dveřích, ruku měl natáhlou před sebou.

,,Dej mi pokoj," řekl jsem mu hrubě, přičemž jsem ihned vstal a vystrčil ho ze dveří.

,,Nemám náladu na šaška v saku," vykřikl jsem, když jsem za sebou zavíral dveře.

Bylo to naše první setkání a já se choval jako kompletní idiot v podstatě jako vždycky.

Druhý den jsem si vyžádal jeho příchod na osobní schůzku, na kterou překvapivě přišel, tentokrát bez saka.

Stál ve dveřích, přičemž jsem byl tentokrát já ten, který před sebou měl natáhlou ruku. Ruku přijal, ale nic neřekl.

,,Omlouvám se za včerejšek, choval jsem se jak idiot, ale to si zvykneš až mě trochu poznáš."

Až v tu chvíli jsem si ho poprvé pořádně prohlédl. Měl modré oči a byl celkově menší než já. Snažil se vypadat profesionálně, ale šla na něm poznat nejistota a strach. Kdo by se mu taky divil, stál přede mnou, pomalu upadající hvězdou, která je hlavní téma článků novin.

Stačila chvíle, abych ho aspoň trochu poznal. Už od prvních patnácti minut mi bylo jasné, že je nejméně dvanáctkrát chytřejší, hezčí a hodnější než já.

,,Co kdybych vám udělal kafe?" Zeptal se, když jsem si unaveně promnul oči.

,,To by bylo fajn, plus bych si k tomu přál to, aby jsi mi říkal Deane," odpověděl jsem mu.

V tu chvíli mi věnoval jeden z následujících stovek stydlivých úsměvů, které jsem od něj vždy obdržel.

Ten den také začala moje nová cesta, vlastně naše cesta, moje a Castielovo, plná pádů, hádek a roztržek.

Castiel dostal ten nejtěžší úkol, tu největší starost a to mě. Vysekal mě z alkoholu, držel mě od drog, odbourával skandály, napadení, dělal úplně všechno, což jsem mu ze začátku vracel zvýšeným hlasem, někdy i pěstí, ale on, on se nikdy nevzdal. Ne pro něj neexistovalo, nemůžu neznal a končím jako by nikdy neslyšel.

V minutě mi vstoupil do života člověk, který se rozhodl, že zahodí svůj vlastní život pro člověka, který za to ani nestál. Zahodil svoje soukromí, rodinu, přátelé a vydal se mým směrem.

Každý zná příběhy se šťastným koncem, ovšem nikdo se nikdy neptá, jak se k němu dané osoby dostaly. Nikdo ani neví, jak vlastně všechny začaly.

,,Jsem Castiel Novak."

A přesně tady začal ten můj.

- - - - - -

Znáte minutové nápady? Sedíte, přemýšlíte a najednou vás to napadne. Napíšete to, přečtěte si to, ale dojde vám, že to nejspíš nebude dobrý nápad, ale stejně to zveřejníte. Přesně takhle vzniklo tohle.😄