The Cyprus Agency

Beginne am Anfang
                                    

Harry:

Zrovna s Louisem parkujeme před Kyperskou agenturou i s příkazem. Louis rozrazil dveře a vpadl na recepci. „Dobrý den, vítejte v Kyperské agentuře. Máte sjednanou schůzku?" Sekretářka vychrlila naučenou frázi a Louis ji ukázal odznak a příkaz. „Kde je Owen Jankins?" „Pan Jankins má jednání. Ale můžu mu zavolat." Dodala, když se na ni Louis výhružně koukal. Zanedlouho přišel postarší chlápek v obleku s šedými vlasy. Posunul si brýle na nose a došel až k nám. „Jsem Owen Jankins. Jak vám můžu pomoci?" „Jsem detektiv Tomlinson a mám soudní příkaz na všechny vaše počítače a složky adoptovaných dětí." „A smím se zeptat proč?" „Našli jsme jednu ženu, která nosila vaše dítě a to nás dovedlo sem." „Jistě, všechno vám poskytneme." Začal přikyvovat v rychlosti. To už ale přišli technici a odnášeli si počítače sebou. „Zavezte to Niallovi." Houkl Louis a mířil k východu.

Na stanici nás okamžitě zavolal Niall, protože něco našel. „V jednom počítači byly složky dětí, které jsou údajně z ciziny. Jenom za poslední tři roky se uskutečnilo dvacet sedm adopcí." „Cože?" „Je to moc?" „To si pište, zvlášť, když jsou to novorozeňata a ještě z ciziny." Pronesl jsem překvapeně. „Budeme muset zajet za všemi rodiči a udělat test DNA. Je možné, že některé děti byly od Pauly." Louis rozkázal a všichni se zvedli k odchodu. Dostal jsem číst jmen a různé náčiní na odebrání DNA. „Vysvětli rodičům o co jde a ukaž jim tenhle soudní příkaz, kdyby nechtěli spolupracovat." Přikývl jsem a šel k autu.

Louis:

Zazvonil jsem na dveře prvních rodičů na seznamu. Otevřela mi mladá žena s asi tříletým dítětem v náručí. „Dobrý den, jsem detektiv Tomlinson, můžu na chvíli dovnitř?" „Jistě." Ustoupila a já vešel. „Stalo se něco s mým mužem?" Posadila se do křesla a dítě odložila do postýlky. „Ne, nejsem tady kvůli vašemu muži, ale vyšetřujeme Kyperskou agenturu. Jsou tam nějaké nesrovnalosti a potřebujeme DNA vašeho syna." „A o co jde?" „Zatím o nic nejde, ale potřebujeme tu DNA." „A jak to uděláte?" „Vezmu si jen sliny vašeho dítěte a pak odejdu." „Dobře." Usmála se na mě. Vzala si dítě do náruče a posadila si ho na kolena. „Tak teď otevři pusinku. Jenom to trošku zalechtá." Zašklebil jsem se na dítě a ono se začalo smát. „A je to. Ty jsi ale šikovný chlap." Zasmál jsem se na něj a rozloučil se se ženou.

Takhle to šlo dál, dokud jsem neskončil u Zayna v laborce, kde jsem mu podal všechny tyčinky s DNA. „Liam s Nialle jsou nahoře a zkoumají ty počítače." Pronesl Zayn a už šel dělat různé testy. „Jsem tady." Rozrazily se dveře a vešel do nich Harry. „Myslel jsem, že od některých ani neodejdu." „Proč?" Zayn se na něj otočil a převzal si vzorky. „Viděli jste můj obličej. Očividně jsem dostal takové rodiče, kteří čtou jenom moje knihy. Mám úplně vypsanou ruku." Na utvrzení si ji promnul a zamračil se. „Výsledky budou asi za hodinu, ale přijdu vám to říct." Oba jsme přikývli a vydali se nahoru do kanceláře.

Harry:

„Co jsi našel Nialle?" Koukal mu Louis přes rameno. „V celku nic, ale napadlo mě tak, kde Paula porodila. Musela někde přece ležet, ale nejsou o ní žádné záznamy a navíc celou dobu spala." Niall vypustil celkem zajímavou poznámku. Ale měl pravdu, kde celou dobu Paula byla? „Harry? Můžeš na chvíli?" Usmál se na mě Louis a vedl mě do výslechové místnosti. Zaklaply se za námi dveře a Louis se mi vrhl na rty. „Co se ti stalo?" Skoro jsem vzdychl, když mě lehce kousl do krku. „Už to nevydržím. Tak dlouho jsem ti odolával, že už nemůžu. Musíme to co nejdřív vyřešit, abychom mohli domů." Zabroukl mi do ucha a zajel mi rukou nebezpečně blízko mého rozkroku. „Lou, jsme v práci." Louis si asi uvědomil co dělá a zase začal myslet hlavou, ne něčím jiným a s červenými tvářemi se odtáhl. „No jo, máme případ. Tohle musí přestat." Zatřepal hlavou a promnul si oči. V zrcadle si ještě upravil pocuchané vlasy a vyšel ven. Já jsem ho následoval, až k našemu stolu. Jenže jsme tam ani nedošli, protože k nám běžel Zayn. „Mám to. Mám to." Křičel nadšeně. „Všechny děti mají stejného otce." Vykřikl udýchaně. „Cože?" Udiveně jsme pronesl s Louisem.

Styles na zabití...Wo Geschichten leben. Entdecke jetzt