ARCANA

Neznámý muž

Několik následujících dní měla dívka jako zastřených mlhou. Bylo pochopitelné, že se rodiče, policie i spolužáci brzy dozvěděli, že se v době tragédie Simon, Robin, Harper i Zoe, která se živá a zdravá objevila následujícího dne, nacházeli poblíž Owena. Následovaly dlouhé výslechy, jak doma, tak na policii, z nichž nikdo z vyšetřovatelů nebyl schopen získat jedinou podstatnou informaci. Výpovědi studentů se více méně shodovaly a každý z nich se zmiňoval o jakémsi zvířeti, podobném medvědu, což se všem přirozeně zdálo, jako nesmysl a tak usoudili, že měli smysly příliš otupené alkoholem na to, aby bylo možno z jejich líčení průběhu událostí načerpat nějaké hodnotné informace.

Harper si i přes veškeré přesvědčování rodičů, přátel a později i psychologa dávala Owenovu smrt za vinu. On její život zachránil a ona se mu okamžik poté odvděčila tím, že vyděšeně utekla. Kdyby se zachovala jinak, možná by mohla události onoho večera probírat s ním a ne s policií. Alespoň tak to dívka viděla.

Dlouhé dva týdny se topila v depresích a nevystrčila nos z domu. Zanedbávala školu i přátele, kteří na tom nebyli o mnoho lépe než ona a většinu času pouze ležela v posteli, zírala do stropu a snažila se urovnat své zmatené myšlenky. Když se jí však podařilo dát se opět dohromady, byla pevně rozhodnuta zjistit, kdo, nebo co, zapříčinilo kamarádovu smrt. Co se to za nimi vlastně temnotou ulice plížilo.

Tmavovlasé dívce přeběhl mráz po zádech. „Kdo je to?" Položila otázku a otočila se směrem k hloučku přátel. Spolu se Simonem, Robinem a Zoe stáli před budovou školy, kam se po tak dlouhé době konečně odhodlala vkročit. Místo odpovědi se jí dostalo jen několika pokrčení ramen. „Objevil se tu pár dní potom, co... co se to stalo" Promluvil Robin, jenž se do školy vrátil, jako první z nich všech. Harper si nemohla nevšimnout, že se její kamarád poslední dny chová poněkud jinak, než dřív. Často ho vídávala nehybně sedícího se zamyšleným výrazem ve tváři a pohledem upřeným do prázdna. Nutno podotknout, že od noční příhody nezavadil byť jen pohledem o jakýkoli alkohol.

Zamrkala a opět se zahleděla do míst, kde stál onen záhadný muž. Tedy ještě před momentem tam stál, nyní byl pryč. Jakoby se po něm slehla zem. „Všechny si tak zvláštně prohlíží, jakoby někoho hledal." Podotkla Zoe, zkoumající její pohled. Harper mlčky pokývala hlavou a za doprovodu trojice přátel, se vydala na další hodinu, jíž nebylo nic jiného, než jimi tolik nesnášená matematika.

„Co máme příští hodinu?" Dotazovala se znuděná dívka dvojice chlapců hrající v jedné ze zadních lavic piškvorky. „Chemii." Odpověděl Simon, aniž by odtrhl pohled od kostkovaného papíru. Harpeřina hlava dutě dopadla na lavici. „Středeční rozvrh bude moje smrt." Zaskuhrala, načež se ozval Robin. „Taky by se nic nestalo, kdybychom jednou vynechali." „Co kdybychom vynechali?" Zdvihl hlavu Simon. Zbytek dnešního vyučování, inteligente." Ušklíbl se světlovlasý mladík těkající pohledem, mezi Harper a po její pravici sedící Zoe.

„Pořád se mi to nechce líbit." Ostře protestovala Zoe, snažíc se s nimi udržet krok. „Prospěch máš perfektní, absenci minimální, tak co se ti nelíbí na pár hodinách volna navíc?" Mávl bezstarostně rukou Robin, usadil se do trávy pod košatým javorem a ostatní ho následovali. Simon se rozvalil na zemi s končetinami vytrčenými do všech stran, Zoe složila nohy pod sebe, hledíce k lesu a Haper se rozhlížela po okolí.

Náhle se přikrčila, ukrývajíc se za vysoká stébla trav. „Co je?" Otázal se Robin, avšak dívka si ve snaze ho umlčet pouze přitiskla prst na ústa. Něco, nebo někoho zahlédla, nebyla si však jista tím, o koho se jedná. Postava se přiblížila a Simon tlumeně hvízdl, „vždyť je to ten chlápek, co se věčně točí kolem školy!" Měl pravdu. Všichni čtyři již byly schopni identifikovat mužovu tvář. Byl bledý, podobně, jako lidé po ztrátě většího množství krve a podivně se potácel.