Hate leads to love (1D) -cz

Part 11

O 2 měsíce později...

Konečně tu jsou prázdniny. S Harrym ani s klukama jsem se celou tu dobu neviděla, jenom s Niallem jsme si občas psali, byli v Americe a kdo ví kde ještě. S tátou to je čím dál tím lepší. Bála jsem se že bude zase rozčílenej z toho že jsem utekla ale jak jsem se vrátila domů, bylo to všechno v pohodě, naštěstí. K narozkám mi dokonce koupil novej Iphone. Už dva týdny prodávám v pekařství, je to pekařství Jeremovi babičky. S Jerem se tam střídáme, hodně jsme se zase sblížili. Děláme kraviny, a jsou z nás zase nejlepší kamarádi.

***

,,Střídání!!!" Zakřičela jsem snad přes celou pekárnu. ,,Už běžím!" zasmál se z druhé místnosti. Míjeli jsme se, když v tom mě chytil kolem pasu a políbil mě, byl to něžnej polibek. Nevěděla jsem jak zareagovat. ,,Promiň já... Chtěl jsem to udělat už strašně dlouho." Nezmohla jsem se ani na jediné slůvko. Bože, vždyť je to můj bratranec, to nemůžu. Popadla jsem kabelku a pospíchala jsem co nejrychleji ven. ,,Carol, promiň!." ozvalo se za mnou. Nechtěla jsem, aby si myslel že jsem na něho naštvaná. ,,Neomlouvej se." rychle jsem mu odpověděla a zmizela z pekárny, musela jsem si provětrat hlavu. Šla jsem se projít k parku, sedla jsem si na lavičku a poslouchala okolní svět, chtěla jsem alespň na malou chviličku zmizet z reality. Tohle je ten nejhorší rok mího života. Mám Jeremyho hrozně ráda, ale jako svího bratránka, né nic víc.

Hodina utekla jako voda a já sem se musela vrátit zpět do pekárny. ,,Ahoj, jsi tu nějak brzo." řekl a podával nějaké starší paní rohlíky. ,,To mám zase odejít?!" Vyhrkla jsem ze sebe. ,, Ne, takhle jsem to nemyslel, já.. omlouvám se." řekl nevině. ,, Ne, ty promiň, jen už toho na mně bylo dost, a ještě k tomu jsem si vzpoměla na náš první polibek s Harrym." Přišel ke mě blíž a objal mě. Zase se mi chtělo brečet, uvědomila jsem si, že Harryho pořád tolik miluju. Utřela jsem si slzu a šla se dozadu převlíknout. ,, Vezmi tam prosím jěště ten tác s koblihama." křikl na mě. Pomalu jsem se vracela, když vtom, když jsem HO spatřila jak vchází do dveří, nekoukala jsem na zem a zakopla jsem. ,, Doprdele" zařvala jsem. Všechny koblihy se váleli na zemi, snažila jsem se schovat za pult aby si mě nevšiml, ale asi poznal můj hlas. ,,Carol? jsi to ty?,.. Ty tu pracuješ? Počkej já ti pomůžu" dořekl, a v momentě byl u mě a pomáhal mi. ,, Ne, počkej já ti pomůžu" přidal se do toho Jeremy. ,, Já byl ale první." zašklebil se na něho Harry. ,, Ale já tu pracuju." nenechal se Jer. ,, Já to zvládnu sama.!!!" to už jsem na ně ale vyjela, oba dva se postavily, Harry před pult a Jeremy za pult. ,,Jak se ti daří Carol?" zeptal se Harry. Nestačila jsem něco říct a už byli zase v sobě. ,, Tak přišel sis něco koupit, nebo ne. Protože jestli ne tak támhle jsou dveře." ,, No víš, vlastně bych si dal 5 těhlech koblih." podíval se na mě a uculil se. Co tím jako myslel ?? ,, Ty ti ale dát nemůžu, vždyt byli na zemi." řekla jsem rychle aby se do sebe zase nepustily. ,,Proč by si mu je nedala?.., nebo víš co nedávej mu nic, stejně si nic nezaslouží." ..,, Nezasloužim?" zasmál se. ,, koukni kam jsem to dotáhnul já. Jsem slavnej, každičká holka na celím světě by mě chtěla, a co ty, ty jsi jen obyčejnej prodavač v pekárně." To už bylo ale i na mě moc. ,, To už by stačilo." Křikla jsem na oba dva. ,,Carol promiň,.. já, nemyslel jsem to tak." uznal svou chybu Harry. Ale už jsem nechtěla nic slyšet. Nezašla by si někdy třeba na zmzlinu nebo něco?? Volal jsem ti několikrát, ale asi sis změnila číslo. Tady kdyžtak máš moje číslo. Nechal mi vizitku na pultě a zmizel ve dveřích. ,,Co to jako mělo znamenat?!."Zeptala jsem se hned co za sebou Harry zavřel dveře .. ,, Promiň já, choval jsem se jako idiot, promiň, neovládl jsem se. Nechápu jak si ho mohla mít ráda, takovího debila." ,,Takhle mu neříkej, on to tak nemyslel." Zastala jsem se ho. ,,Proč, proč se ho pořád zastáváš, vzpomeň si co ti udělal." Měl pravdu a to mě čím dál tím víc štvalo. Proč se tady po ty dlouhý době ukázal, věděl že tu pracuju nebo to byla jenom náhoda.. V hlavě se mi přetáčeli ty samí otázky pořád do kola, na který jsem neměla odpověď. Znovu jsem si vzpoměla na tu noc co my řekl že by bylo nejlepší aby jsem se už víc nevídaly. Jinej kluk by se to snažil urovnat, tak proč mi řekl tohle. Jasně takže mě nemiloval, ale zamotat hlavu to my mohl... ,, Carol.? jsi v pohodě?." probudil mě z toho myšlení Jeremy. Stála jsem a tam a sledovala koblihu. Nevím proč ale zaujalo mě jak dokáže jenom ležet a čekat, až jí někdo sní. Bože já nejsem normální, přemýšlím tady o životě koblihy. Už toho mám pro dnešek dost. ,, Carol!!! stalo se něco?." přerušil mě podruhý z mího přemýšlení. ,, Nevím nějak se mi zamotala hlava." Pomohl mi, se posadit a hned mi přinesl sklenici vody. ,, Měla by jsi jít domu, kdyžtak to tu zavřu a doprovodím tě." ,, Já to zvládnu sama." Postavila jsem se a měla namířeno domů. Vyšla jsem z pekárny, přicházela jsem k přechodu. V tom mi přišla smska. Neznámé číslo.: Neradím ti aby si se s ním znovu scházela, mohl by přijít někdo k úrazu.! :* .. Měla jsem divnej pocit, neuvědomila jsem si že už dávno stojím na přechodu, když v tom jsem uslyšela vedle sebe přijíždějící auto...

***

Pomalu jsem otevřela oči. Vedle mě stál Jeremy a táta. Podívala jsem se okolo sebe, poznala jsem že jsem v nemocnici. ,, Co se stalo!." Vyděsila jsem se, a snažila jsem se posadít ale měla jsem zlomenou ruku i nohu. ,,Pamatuješ si něco?... Srazilo tě auto. A odjelo z místa." Rozčílil se Jeremy. Pomalu jsem si začala vzpomínat, ta smska, to auto, odněkud ho znám, ale nemohla jsem přijít na to, odkud. ,, Měla by jsi odpočívat." chytil mě za ruku táta a pochvilce odešel. Jeremy tam ještě zůstal se mnou. Seděl vedle mě. Byla už noc, a sestřička ho musela vyhodit. ,, Neboj se zase příjdu, a ten kdo tě srazil, toho to ještě bude mrzet." Poslal mi vzdušnou pusu a zmizel. ,,Už by ste měla jít spát slečno." řekla mi a zavřela za sebou dveře. Mě se ale spát vůbec nechtělo, pořád jsem nad tím musela přemýšlet. Měla ta smska něco společnýho s tím kdo mě srazil? V tom sem si vzpoměla. Bylo to to auto, který jsem pořád potkávala, jak před naším domem, nebo před školou, prostě všude. Kdo to jen může být, nebo to nic neznamená?. No to teda ty prázniny skvěle začínaj.

Probudila jsem se pozdě večer. potřebovala jsem na záchod, opatrně jsem vstala a šla na wc. Otevřela jsem dveře. Postavila jsem se k umyvadlům, před zrcadlo, v tom jsem si šimla krve která vedla až do poslední kabinky. Následovala jsem jí, otevřela jsem dveře, v tom jsem ho uviděla, Harryho jak tam bezbraně leží na zemi s nožem zabodnutým u srdce. Nemohla jsem ani dýchat, stála jsem tam jako sloup a koukala na něho. Pane bože, oči se mi zalily slzy, přisedla jsem si k němu, položila jsem si jeho hlavu na sebe a začala jsem vzpomínat na to jak jsme se seznámili, v tý cukrárně, když do mě vrazila ajá si vylila koktejl na tričko. Uamála jsem se ale slzy mi stýkat nepřestali. Náš první polibek v ten den když měla moje mamka pohřeb, a to jak jsem ho uviděla s tou holkou, - v tom okamžiku mě píchlo u srdce. Připadalo mi to jako když nad ním brečím už půl dne, ale od něho se mi nechtělo, podívala jsem se naposledy na něho se slzami v očích, v tom se pomaličku nadechnul, podíval se na mě a řekl.: .,,Dávej na sebe pozor,nikomu nevěř." V tom jsem se probudila, byla jsem zpátky na pokoji. Byl to jenom sen ... Byla jsem celá spocená a vystrašená, nerozumněla jsem tomu. Chtěla jsem to znovu zaspat.

Ráno jsem se probudila, cítila jsem se bezpečněji když jsem vedle sebe uviděla Jerema vedle . ,,Dobré ráno krásko." usmál se na mě. ,, Dobré.." odpověděla jsem mu. ,,Máme pro tebe překvapení." Zašklebil se a měl namířeno ke dveřím. Otevřel dveře a najednou se vnich objevila Lucy. Neměla jsem slov, tak dlouho jsme se neviděli a nemluvily jsme spolu od ty doby co jsme se pohádaly kvuli Harrymu ( koukám že měla pravdu, jako vždycky) ... ,, Lucy tak ráda tě vydím." Kdybych mohla chodit tak se k ní rozeběhnu, jenže to teď v mém stavu bohužel nešlo. ,, Lucy co ty tady děláš." Objala jsem jí hned co ke mě přišla. Šlo to sice trochu špatně s tou zlomenou rukou ale alespoň jsem jí nemohla uškrtit. ,,Dozvěděla jsem se to dneska ráno z televize, tak mě sem mamka rychle odvezla, budu tu teď na 4 týdny, a je dohodnuto s tvím tátou že můžu bydlet na těch pár dní u vás." Chytla mě za ruku. ,, Ani nevíš jakou mám radost." ,, Tak já vás nebudu rušit. ,, Počkej a ty jsi říkala, že jsi mě viděla v televizi ?? " No jasně, nazvali tě tam jako bývalou přítelkyni "Henryho Stýlse"." zachechtala se ale mě to směšný nepřišlo, ale stejně jsem se o to pokusila. Nechtěla jsem se sní zase kvůli tomu pohádat. Nastalo chvíli trapné ticho...,, A jak jinak žiješ." zeptala jsem se. ,, Rozešla jsem se s Tomem. Je to hajzl a to teď neřešme, co podnikneme až od tud vypadneš." ...,,No to si budeme muset pořádně užít, a seznámím tě s mou jedinou kamarádkou, co tady mám, no Jeremyho znáš,a s Niallem jsme se už dlou neviděli..." Musela jsem zastavit moje vyprvění protože mě začala šíleně motat a bolet hlava. ,, Co se dějě." řekla vyděšeně. ,, Nic jen bych potřebovala chvilku klidu." Z hluboka jsem se nadechla. ,, Tak já příjdu později." Dala mi pusu na čelo a odešla. Chtělo se mi strašně spát. Ale bála jsem se usnou, aby se mi nevrátil ten sen.

Vzbudila jsem se asi ve 3hodiny odpoledne. Uviděla jsem vedle sebe velikou kytici růží. Byl u ní vzkaz.- Příště by se to mohlo stát i JEMU,a nevím jestli by to dopadlo dobře.. Po těhlech slovách mi úplně zamrazilo. Kdo to tady mohl nechat. Bylo mi špatně z toho, že tady mohl být ten, kvůli kterýmu jsem teď tady. Bože, srdce mi bilo jako o závod a začínala jsem se tu cítit nebezpečně, bála jsem se že by mohl přijít znovu. Nevěděla jsem jestli to někomu říct nebo ne, jestli si někdo dělá jenom srandu tak je to teda dost blbá sranda.

V tom se pomalu začali otevírat dveře... ,,Harry, co ty tady děláš?." Objevil se ve dveřích Harry. ,,, Přišel jsem se podívat jestli si v pořádku. A hlavně bych s tebou potřeboval mluvit, ale ne tady, až tě pustí domů, tak se musíme sejít, je to důležitý." řekl vážným tónem. ,,No tak dobře, já bych si s tebou taky potřebovala promluvit.